Jdi a dívej se

„TU JSEM VIDĚL, JAK BERÁNEK ROZLOMIL PRVNÍ PEČEŤ A SLYŠEL JSEM, JAK JEDNO Z TĚCH ZVÍŘAT ŘÍKÁ HLASEM HROMOVÝM: JDI A DÍVEJ SE...“ /// Tak to mě kurva fakt nenapadlo, že v pětaosmdesátým natočej Rusáci takovejhle art. Válečnej. Často mám pocit, že mi z těch zvuků a děje, kterej se změní v poslední hodině na německý zvěrstvo, jebne. Jsem rád, že jsem na vlastní kůži pochopil, proč Alexej Kravčenko hrál v Nabarveným ptáčeti. „Jdi a dívej se“ s ním má totiž hodně společnýho. I tady chlapec ujde kus cesty. Ovšem tohle je v první řadě artový psycho, proti kterýmu je „Ptáče“ líbivej biják. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Návrat do Chatyně“, kterou v roce 1972 napsal Alěs Adamovič, neznám. 2.) Slyšel jsem, že prej zaválky vobčas shořela nějaká vesnice. 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (18.10.2019)

Neměl jsem příliš rád sovětské válečné filmy (plné heroismu a propagandy) a ač jich byly plná kina, s úspěchem jsem se jim vyhýbal. Tohle však bylo něco úplně jiného - žádné ideologické podhoubí a působení propagandistických tlaků, pouhá řeč a síla filmového obrazu, filmové memento, sovětská Apokalypsa. Herecký výkon toho malého kluka mě víc než ohromil, úplně mne paralyzoval... Nejsilnější obžaloba války, nelidskosti a šílenství. Jeden z nejexpresivnějších a nejnaturalističtějších světových válečných filmů vůbec... Film - Memento. Film - imperativ! (11.07.2007)

Přehlídka hnusu, která člověku připomíná, jak se vlastně máme v současné meziválečné situaci dobře. Člověku mrazí v zádech, když si představí podmínky, v jakých muselo tehdejší obyvatelstvo přežívat, či bojovat o holé přežití. Jediná výtka z mé strany tak míří k českému dabingu, neboť se mi nepodařilo koupit film v originálním jazyce. Takže fakt, že malé holčičky dabuje muž s evidentně přiškrcenýma koulema tedy nelze považovat za vadu snímku jako takového. Opravdu velmi vydařený kousek filmařiny. Moc se mi líbila cesta, kterou si filmaři zvolili. Podávat příběh formou chlapce, který byl v podstatně donucen vstoupit do armády, byl velmi dobrý nápad. Na něm pak divák vidí úplně nejlépe, kterak ho cesta nelítostnou dobou poznamenala. Vůbec mi nevadil ani pozvolný rozjezd, který je jediným úsekem, kde má divák šanci zalapat po dechu. Poté už následuje čiré násilí a scénka s vypálením běloruské vesnice se mi zřejmě na dlouho vryje do paměti. (05.04.2020)

Na svoji dobu místama neuvěřitelně psychiku deptající, zejména v 2.půli brutální (tuším že jediný sovětský film, který byl za bolševika nasazen do kin s ratingem "Mládeži do 18 let nepřístupno!"), nesmírně působivý film z doby nacistického vyhlazovacího tažení v Sovětském svazu. Malému chlapcovi vyvraždí rodinu a on se dává k partyzánům. Po úvodní, trochu rozvleklé půlhodince, to začne Klimov do diváka emocionálně hrnout s takovou razancí, že je to místama až na hranici snesitelnosti. Během natáčení byl po boku chlapeckého hlavního představitele neustále psychiatr, který dohlížel, aby se psychicky náročné natáčení nepodepsalo na jeho duševním stavu. Beztak neúspěšně. Režijně je to brilantní dílo. Nezapomenu na dvě scény. První, kdy hlavní hrdina prochází svojí rodnou vesnicí, která byla několik dní předtím vyvražděna nacisty. Nejsou tu naturalistické záběry, pouze nenápadné, děsivé náznaky a jediný letmý pohled kamerou, jen tak, jakoby mimochodem, osvětlí hrůznou skutečnost. A druhá scéna na konci, která vešla do dějin filmu - vyvraždění běloruské vesnice SS jednotkami, upálení jejích obyvatel v nedaleké stodole. Kam se hrabe scéna vyklízení ghetta ve Spielbergově Schindlerově seznamu. Nedá se popsat, musí se vidět. Nezapomenutelný zážitek. (08.05.2003)

Šílené. I přesto, obraz událostí, jež by z pamětí lidí vymizet neměly. K těmto zvráceným lidským činům není nikdy daleko, stačí mít jen příležitost. Široko daleko totiž není nikdo, kdo by řekl STOP! Tak proč nedat průchod svým sadistickým choutkám, schován ve skupině podobně zvrácených spolubojovníků. Ani dnes se tohoto obrazu lidstvo jen tak nezbaví, naopak, i když pro dnešního člověka jsou některé zde vyobrazené situace či dialogy doslova nepochopitelné. Samozřejmě, uchovat si v tomto prostředí zdravý rozum, je otázkou přežití. Účinnou zbraní může být i jistá dávka cynismu (maketa Hitlera). Nabízí se zde také klasická otázka viny, jeden pouze plnil rozkazy, druhý se obětí ani nedotkl, nikoho nikdy nezabil. Tato podivná obhajoba byl vlastně jediný argument, který u soudu nacističtí váleční zločinci měli. Toto je příběh zcela neznámých lidí, kdesi na východě Evropy, kterým se jejich domov proměnil v krajinu bez soudce, v zemi, kudy prochází apokalypsa...převážně lidských hodnot. Vše fantasticky zrežírováno, podbarveno sugestivními tóny, ze začátku vyobrazeno dokonce i poeticky, až abstraktně. Režisér nás niterně seznamuje s postavami a hlavně s jejich emocemi, což není pro citlivého a vnímavého diváka vůbec jednoduché (to je zřejmě zde zmiňovaná nuda - u některých konkrétních uživatelů mě toto tvrzení doslova zklamalo). Pro mě celkově bezchybně, i když rozhodně jeden z nejdrastičtějších filmů, které jsem kdy viděl...a tím nemyslím kaluže krve či létající končetiny. (24.10.2016)