Chapelwaite

3,5/5. Na tri hviezdy je to príliš dobré, ale či si to zaslúži až štyri, to neviem. No nakoľko z nepochopiteľných dôvodov nie je možné hodnotiť polovičnými hviezdami (ako kedysi), tak to zaokrúhlim smerom hore, pretože kvalitne natočených mysterióznych hororov je v dnešnej dobe ako šafránu, a na televíznom poli je to ešte vzácnejšie. Navyše mi tento seriál (podobne ako minuloročná Polnočná omša) sadol aj zasadením, aj štylisticky. 18. storočie, severovýchodné pobrežie Ameriky, temná atmosféra s nádychom Lovecraftových poviedok (ktorými sa inšpiroval aj sám Stephen King). Parádna kombinácia. (17.07.2022)

Pre naše veľké potešenie, v dome čaká prekvapenie. Adrien Brody hneď niečo tuší, preto má oči vyoranej myši. Protivná dcéra s pokazenou nohou, skisnutý ksicht má od rána do večera, môže sa zúčastniť upírskych hodov. Prečo nevyužiť ponuku upíra? Zo sľubnej záhady sa zase vykľuje patetická upírska kravina, citové výlevy znásobuje, King sa len z banky vyškiera. (26.10.2021)

Tak jsem zase jednou viděl práci Stephena Kinga převedenou do formy pohyblivých obrázků, aniž by se o mě pokoušel spravedlivý hněv nebo nuda. Děj byl sympaticky umístěn do amerického středověku, přičemž byly dodržovány všechny hlavní zásady, které se ctí ve Státech dodnes (porušuj klidně všechna přikázání, jen když přijdeš v neděli do kostela). Tvůrci od počátku sympaticky nakládali s napětím, bez větších problémů budovali kvalitní, chmurně- tísnivou atmosféru a celkově pracovali na tom, abych se při sledování dobře bavil. Sem tam jim sice něco zahaprovalo, ale bez mučení přiznávám, že mi čas u těch deseti epizod velmi rychle utekl, nuda se nedostavila, bavil jsem se a zamrzel mě jen logiku výrazně postrádající závěr. Za mě tedy spokojenost a zasloužené hvězdičky. / Poučení: Cestuješ-li do Maine, nezapomeň na repelent. (11.02.2022)

První tři čtyři díly jsem si chrochtal. Bylo tu prakticky všechno, co člověk od gotického hororu očekává. Temná a sychravá atmosféra zalézala za nehty, prostředí opuštěného sídla působí znepokojujícím dojmem, rodinné prokletí halí rouška tajemství, které vyvolává zvědavost a navrch je tu nesnášenlivé prostředí úzkoprsých amerických měšťáků 19.století, které dává hlavnímu hrdinovi sežrat nejen jeho rodinný původ, ale i barvu kůže jeho dětí. Když se ovšem ukázalo, o co tady jde, šel můj zájem rapidně dolů. Já jsem rád, že jsou tu klasičtí upíři, co nejsou vidět v zrcadle a nedělá jim dobře pohled na kříž, ale ve chvíli, kdy došlo na první tesáky, se stala ze seriálu klasická hra na honěnou, ve které se dalo celkem lehce odhadnout, jak bude probíhat a i to, jak skončí a kdo všechno to nepřežije. Temný vizuál zůstal, fajn byli i herci, ačkoliv Brody by ten ublížený výraz mohl občas sundat, a našlo se i pár solidních momentů, ale víc než polovinu série jsem měl pocit, že se dívám na něco tuctového, co už jsem někde viděl. 60% (31.10.2021)

Po dlouhých letech děsivého nudění diváků ukrutnými psychosmaženicemi či až mučivými, telenovelizovanými Flenegenovými hemoroidiádami opět v žánru zavál svěží vítr ze zatuchlých otevřených hrobů, dávaje vzpomenout, jak má vypadat pořádný klasický temný gotyk, u kterého se jeden nemusí zoufalstvím cévkovat ostnatým drátem nebo si listovat v tištěném katalogu denních hodnot isobarických tlaků nad Kamčatkou v letech 1975 – 2021, aby se alespoň trochu zabavil. Předloha z dob, kdy ještě Štefan Král bezradně nevykrádal sám sebe a povídkově se rozehříval na svůj mástrpiss Prokletí Salemu, je znát a jednoznačně kraluje zvláště mezi novodobými, tak zvanými „horory“. Tudíž jediné, co bych tomu snad vytknul, je ten anorektický Adryján a jeho jeden a tentýž konstantně kysele strnulý ublíženecký xicht. Smutek, strach, šílenství, odhodlání, zádumčivost a občasnou všeobecnou katarzi s jediným výrazem typu „právě-jsem-si-ukous-svůj-nemytý-žalud“ prostě moc přesvědčivě zahrát nelze! (24.10.2021)