Mission: Impossible II

Pozlátko a pozlátko. Brutálny hype, ktoprý so okolo toho filmu spustil bol skôr na škodu a nedivím sa celkovému hodnoteniu, ktoré tu vidíte. Predsa len by človek od Woo-a čakal niečo trošku iné. Aj keď to v globále nieje zlý film, ale darmo keď sa sľubuje a sľubuje a slutek utek. A tu utek mrte ďaleko. Škoda preškoda, ja som k trojke dosť skeptický. (24.06.2005)

„Dám vám vědět, kam pojedu.“ - „To nemusíte. Pak by to nebyla žádná dovolená.“ Kdepak. Ethan může na volno zapomenout. Zvlášť, když se jeho zaměstnavatel nespokojí s pouhým mobilem a podřízeného nahání vrtulníkem v horách. Už po té úvodní skalní exhibici jsem pochopil, že budu muset „vypnout“, což se mi naštěstí vcelku podařilo. Takže všechny silně přestřelené, kaskadérské akční sekvence (vedou ty s motorkou, vrcholem je pak pistole v písku) jsem zvládl prakticky beze vzteku, dávivého smíchu či psychické újmy. Kvalit jedničky sice druhý díl nedosahuje, právě kvůli té místy až do absurdnosti vedené akci, ale to rozhodně neznamená, že bych se nebavil či snad nudil. Z postav je to samozřejmě hlavně o Ethanovi, ovšem Nyah má dostatek šarmu („Takže nejen hezká tvářička.“) a záporák Sean též není vyloženým šlápnutím vedle. Škoda, že Woo neodhadl tu míru, čistý průměr. „Ne…na tohle není proškolená.“ - „Jít do postele s mužem a lhát mu? Je to žena. Má tedy veškeré potřebné proškolení.“ (04.11.2018)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)

Pokračování je totálně odlišné od prvního dílu, s prostinkým příběhem a bez opravdu hrajících herců, ale zato se spoustou přestylyzovaných akčních scén, übercool zpomalovaček a ikonických záběrů. Sice při jeho sledování budete muset vypnout mozek a taky zapomenout na fakt že na režisérské stoličce sedí John Woo, ale bavit se budete slušně. (/ edit po deseti letech - trochu už tomu přicházím na chuť/) (14.01.2007)

Na M:I 2 je velice smutné to, že není ani obstojným dílem M:I série, ale ani příliš dobrým (čistokrevným) akčním filmem. Chybí pořádné špionážní hrátky, napětí, alespoň špetka inteligence, překvapivé dějové zvraty (viz jednička a trojka) a akce je zoufale málo (i když uznávám, že finální dvacetiminutovka je velmi efektně natočená over-the-top jízda). Celé to sráží snaha, aby snad každá vteřina filmu byla co nejvíc cool a sexy, což se často míjí účinkem a navíc se to k dané sérii příliš nehodí. Romantická linie (btw ústřední zápletka určitě ne náhodou silně připomíná Hitchcockova Pověstného muže) je pojata velmi povrchně a sladkobolně (Thandie Newton je sice krásná, ale to samo o sobě k dosažení hlubších emocí nestačí) a vrcholem trapnosti je pro mě nudně šablonovitý záporák v podání přehrávajícího Dougraye Scotta, jehož šíleně nepřesvědčivé drsňáctví je chvílemi skoro k pláči. Tohle se Wooovi s Cruisem zkrátka moc nepovedlo. A je to velká škoda, protože potenciál tu bezesporu byl... 60 % (21.02.2004)