Sunset Boulevard

Kamera. Světla. Akce. Náraz.Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a fyzického zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu... (03.02.2008)

Jakékoliv nastavování měřítek na kvalitu scénáře či režijní invence je v případě tohoto filmu nemístné. Sunset Blvd. se nesmí vnímat mozkem, nýbrž srdcem. Hustý závoj mlhy neproniknutelné očím obyčejného smrtelníka, byl Billym Wilderem rozcupován během sta minut na kousíčky, za nimiž se objevila obnažená tvář hollywoodského pozlátka zosobněného stárnoucí herečkou, jenž si i přes svoje třicetileté překročení vlastního zenitu neustále buduje vlastní sny. Její úroveň životního stylu zobrazená pomocí kýčovitého domu z počátku architektonické moderny 20. let minulého století se kříží s jednoduchostí prototypově neúspěšného scénáristy, jichž bylo nejen za režisérových časů habaděj. Jeho výsledná práce pak v konečném efektu připomíná mistrně zkomponovaný obraz sociálně – umělecko – generační konfrontace, z níž nikdo nemůže vzejít jako vítěz majestátně dosáhnuvší svého cíle, čemuž vydatně napomáhá brilantně odvedená herecká práce. Jedinečný umělecký zážitek, z něhož chvílemi (ne)příjemně mrazí v zádech a dokonalá ukázka toho, kolik „krásy“ v sobě dokáže skrýt i takový žánr, jakým je potemnělý noir. (03.10.2005)

Haúúúúúúúúúúú! To bylo opravdu silné!! To bylo tak silné, že to vydýchávám ještě teď! Jeden z nejlepších filmů historie, řekl bych! Ústřední trojice Holden, Swansonová a von Stroheim by si zasloužili věčnou a nehynoucí slávu, takže je paradoxem, že dnes jejich jména znají jen skuteční filmoví veteráni, eventuelně odborníci a fajnšmekři. Ale každopádně to MUSÍTE vidět! Tohle je fakt pecka, ale pořádná. Tak trochu jiný Billy Wilder! Zapomeňte na Někdo to rád horké, Byt, Sabrinu, nebo Na titulní straně. Tohle nemá s komedií ani romantikou nic společného! Ale je to geniální!!!!!!!! A že tenhle příspěvek nevystihuje podstatu filmu?! To mi je momentálně úplně jedno, neboť se v těchto chvílích (po shlédnutí této filmové perly) zaobírám smyslem své vlastní existence! O 4 ROKY POZDĚJI: Chrochtám blahem, když tady čtu, kolik lidí bylo ze sledování tohoto skvostu nadšeno skoro stejně, jako já. Chci jen dodat, že tento film pro mě jednou provždy změnil nazírání na film jakožto na prvoplánovitý zdroj zábavy. Viděl jsem spoustu skvělých komedií, dramat, hororů i pár romancí, ale Sunset Blvd. je jen jeden... Díky za něj!!! (25.02.2003)

Norma Desmondová je převlečená smrt, slepě sobecká, lačná, všežravá. Jakmile kdo podlehne zhoubnému soucitu s jejím lstivým, avšak naivním bojem o zadržení běhu života v určitém bodě, tekuté písky se dají do pohybu a oběť jí propadá životem. ** Na skvostně budovaných scénách s jedinečnou mrazivou atmosférou, kde na všech frontách laskavá ironie bez boje ustoupila nemilosrdné jízlivosti, jež krutě stíhá předžvýkané zápletky ("S vámi lektory je ta potíž, že už znáte všechny zápletky.") jak z filmařského zákulisí, tak z milostného či manželského života, sledujete nejen působivou proměnu vyprávěcí perspektivy, ale spíše její dokonalé prozření, sledujete osvícení. A osvěcuje se tu smrt. ** V prvním záběru máte mrtvolu krátkozrakého nýmanda, o níž se s opovržením mluví ve třetí osobě jako o špatném scénáristovi, vydržované oběti laciného, tuctového skandálu. A pak se díváte, jak se z něj krok za krokem stává hrdina, který má vlastní zvučný hlas, který je nakonec schopen sám převzít uštěpačný komentář nad vlastním osudem, a avizovaný závěr, jenž na počátku vypadal tak obnošeně, získává v první osobě nečekaně silný obsah, smysl a význam. ** Je to otázka života a smrti: filmovým reflektorem si tu svítíme na to, kdo je doopravdy živý, oddělujeme živé od mrtvol. Jestliže mrtvý může s jistotou vyprávět příběh o živých, protože jsou to všechno zápletky, které už zná, pak nejen Norma Desmondová, ale všichni v tom děsivém dramatu, herci, režiséři, novináři, kriminalisté, lektoři i milenci, všichni, kdo prožívají jen předem známé zápletky, jsou mrtví, život jen kašírují. ** A v závěrečné scéně pak tito mrtví s hrůzným mrazením sledují Normu scházející po schodišti, jak zaměňuje natáčení obehraných filmových scén se životem, jak je uctívá jako jediný pravý život, a dívají se na ni jako do neúprosného zrcadla, jež jim všem odhaluje jejich vlastní mrtvolnost. ** Jediný skutečně živý člověk mezi nimi je tak ve skutečnosti Max, překvapivý režisér tohoto finálního dance macabre, s neokopírovatelným životním příběhem. A Norma Desmondová není mrtvá, Norma je smrt, hlavní hvězda Maxova dramatu, zrcadla, jež je namířené i z plátna ven, k vám, divákům natočeného filmu, kteří s mrazením v zádech sledujete ty pózující mrtvé. Co tam vidíte? Jak je to s obehranými tanečky ve vašem životě? Co ukazuje Norma (norma) vám? Toužíte dát se obsazovat do kašírovaných, předem známých zápletek? Nebo jste živí. (11.11.2011)

"Já jsem velká hvězda! Jen filmy jsou teď nějak malé." Několikaměsíční soužití umělkyně němé éry, jejího sluhy a druhořadého scénáristy přivedlo hvězdu nečekaně zpět před kamery, sluhu na režisérský post a scénáristu do bazénu. Já jsem v tom hollywoodském nastavování zrcadel sama sobě viděl pouze bulvární hříčku, která byla výjimečná pouze tím, že se odehrávala na prominentní adrese. Za skutečně originální považuju pouze to, že vypravěčem je mrtvola, ale to nic nemění na skutečnosti, že se mi Sunset Blvd. jeví jako nejméně zábavný film jindy mimořádně vtipného vypravěče Billy Wildera. (14.04.2016)