Odpolední láska

Film, ve kterém hraje Audrey je většinou záruka sentimentální old-fashion romantiky, na kterou patrně člověk musí mít zrovna náladu. Já v tom správném rozpoložení úplně nebyla a tak přesto, že si mě získal začátek, v půlce filmu jsem se dost nudila. Pomalá část se však nakonec přehoupla do druhé poloviny, která je rozhodně dějově zajímavější a svižnější a díky tomu si mne příběh zase získal. Je to přesně takový druh filmu, jenž potěší, pokud jste přesyceni novodobou romantikou, která se obvykle nevyhne trapným, ne-li fekálním vtípkům. Humor je sice i součástí "Love in the afternoon", ale jedná se o nenásilné a rozkošné fórky, žádné tlačení na pilu. Já byla dojatá i pobavená a samozřejmě okouzlená tím krásným milým stvořením s velkýma očima - Audrey zkrátka pozvedne jakýkoli film o několik úrovní výš. Jediné, co mi kromě vleklého prostředku úplně nesedělo byl věkový rozdíl mezi hlavními hrdiny (nedivím se, že Cary Grant odmítnul..) a tatínkovo svolení ke konci filmu. Ale nad příběhem se asi spíše vyplatí nepřemýšlet. :-) (30.01.2013)

"To je to město. Paříž, Francie. Je prostě jako ostatní města, Londýn, New York, Tokyo... až na dvě věci. V Paříži lidé lépe jí... a v Paříži se lidé milují, dobře, třeba ne více ale určitě více častěji. A to kdykoli a kdekoli. Na levé lavičce, na pravé lavičce a mezi nima. Dělají to za dne a v noci...". Tak tento fim ma dostal už na začiatku. Očakávala so od neho veľa a to očakávané sa mi aj patrične ukázalo :) Skvelá Audrey Hepburn, starý ale za to šarmantný Gary Cooper tvorili skvelý "pár". K tomu tá hudba, kontrastná čierna a biela, Paríž, cigáni, cello, Ritz,... Hlavou mi ešte stále pobehuje melódia Fascination a na tvári stále ostáva milo uspokojujúci úsmev, ktorý vo mne toto všetko vyvolalo. (22.08.2010)

Audrey Hepburnová je i dvacet let o své smrti pojmem. Romantické ženství, něžné v ctnosti a nevinné ve vášni, tvořivost, která jejím hrdinkám vždy přidává cosi navíc k obvyklým ženským strategiím, to je přelud, který nemůže zmizet dotud, pokud tu bude žena a muž, láska a vášeň, prolnutí nejen fyzicky milostné, ale i mysl láskou prosycená. V době sexu ta slova znění staromódně, možná i nemožně. Ale kouzlo, které skrývají, mění i neohroženého cowboye v romantického milovníka, a tak koncert tří - zapomínat na Maurice Chevaliera, stejnou legendu, kterou bývala Mistinguette nebo Edith Piaf či muž 10 000 voltů Gilbert Becaud, by bylo neodůvodnitelným hříchem - může začít. Banálního příběhu jako by se kouzelnou hůlkou dotkl mistr posvěcené lásky Alexander Grin. Je to i není pohádka. Pohádka pravdivější než život. Skutečné umění, při němž se tají dech. Paříž je jen jedna. A tento příběh, který v ní s jeho hrdiny prožijeme -.tak odlišný a přitom v mnohém souznějící s PRÁZDNINAMI V ŘÍMĚ - také. (23.01.2012)

Och bože, myslel jsem, že kombinace mých oblíbených jmen Wilder & Hepburn bude zárukou příjemné zábavy. Namísto toho můžu bezprostředně po dokoukání napsat jen, že ten film je... tak strašně úmorně dlouhý. Ale vážně, dokoukat ho mě stále nemalé přemáhání, hnané vposledku už jen zvědavostí, jak celá ta kravina dopadne. Protože za sebe nemám problém napsat, že mě serou filmy, které uráží mou inteligenci - a tento se k nim řadí dokonale. Jeho absurdně vykonstruovaná zápletka se blíží míře nepravděpodobnosti téměř nesnesitelné - sledovat celý ten přiblblý spektákl se proto rovnalo téměř utrpení, které ještě umocňovala ta příšerná kráva, která opakovaně mlátila svého nebohého jorkšíra. Jestli toto má být vtipné, pak asi žiju v jiném vesmíru. Pochopení jsem neměl ani pro brutální věkový rozdíl mezi ústřední milostnou dvojicí - pokaždé, když se mě nějaký přiblblý hollywoodský film snaží přesvědčit, že po světě chodí nezadané krásné mladé dívky, které jsou stižené gerontofilií, aniž by to současně byly zlatokopky - jinak si totiž nelze vysvětlit motivaci postavy Ariane, která se z nepochopitelného důvodu zakouká do chlápka, který by mohl být její děda, aniž by to dělala ze zištných důvodů - dostávám chuť rvát si vlasy z hlavy a řvát vzteky na celé kolo. Och bože, radši nedomýšlet, kolika lidem už stihly podobné filmové bláboly kontaminovat myšlení celou tou jejich zvrácenou logikou, že láska je na prvním místě - a že Francouzi na ní mají v jistém smyslu monopol, chtělo by se dodat po dokoukání téhle slátaniny, která zase o chlup podpořila mou averzi ke všemu žabožroutskému. Tři hvězdy hlavě za roztomilou Audrey a příjemnou starosvětskost celého filmu, jehož cudnost tvoří osvěžující kontrast vůči současné přesexualizované filmové produkci. (19.09.2014)

To by  nebyly vánoční prázdniny, abych si nepustil film s Audrey. Vidíte, už Prázdniny v Římě jsem viděl poprvé   na Štědrý den 2018, Snídaně u Tiffanyho s bytovými  párty  a snovým Moon river   jsem drtil na Vánoce 2019 (minutu ticha za ty časy).....a drtím Audrey  i sny o bytových večírcích o svátkách furt. Není to krásná, není to vánoční zpráva? Já myslím, že ano.   My Fair Lady jsem tedy na ČT na Boží hod nestíhal (ani Deštivý den v New Yorku), a reprízu jsem předevčírem zaspal, protože jsem spal (:D). a pak  večer si nic s Audrey zase nepouštěl, protože byl Panter (:D). Ale teď to v rámci predsilvestrovskeho filmového maratonu konečně vyšlo! Dobová atmosféra je krásná, Audrey opět naprosto kouzelná..A já načnul a zunkal vynikající darovaný likér,  takže na konec mě film naprosto chytnul, i když mě vůbec nechytnul starý a nevýrazný Gary Cooper. Skoro bych si ho nevšiml.  Až pak když jsem si přetáčel některé scény jsem postřehl, že i on sem tam uhodí  nějákou pěknou hlášku. Kdyby se pokusila příjít ve čtyři, taky bych se pokusil nebýt ztracená existence.   Pravda, těžko se mi všimalo někoho než Audrey, která myslím v tomto dosahuje vrcholu svého éterična. Třeba ty pohyby po návratu domu u dvéří jsou úchvatné. Ale  i tak jsem se dokázal trochu identifikovat s chudákem Michelem, kterému se natírá sako, zato Tristana a Isoldu dokáže docenit daleko lépe než já (kéž bych byl alespoň Michel.)    Coopera předčil  i Bogart z loni viděné  příbuzné Sabriny, ale oba tyto filmy jsou především esencí Wilderova talentu vytvořit příjemnou dobovou atmosféru a kouzla Audrey. Z Odpolední láskou jsem zažil opravdu nezapomenutelně krásné předsilvestrovské odpoledne,  takže je jenom škoda, že hlavní dvojka není jen  o trochu přirozenější. To pak z toho mohla z toho být  teprve krásná Wilderovská popelka a další pětihvězda.  Ale i tak jsem z toho sentimentální.  A ať nežeru, mě neznámý Maurice Chevalier coby úsměvavý tatínek detektiv byl taky super. (30.12.2022)