Neviditelný muž

Perfektní zpracování mého oblíbeného Wellsova románu. Nejde o zcela přesný přepis, přibylo několik postav (dr. Cranley a Flora) a také mnoho zločinů, situace je nebezpečnější a atmosféra temnější. Herečky hodně přehrávají, ale to už je bohužel u starších filmů často zvykem. Zato triky byly úžasné - za výsledek by se nemuseli stydět ani současní filmaři. A kam se hrabe třeba takový Muž bez stínu! (Ano, dostála jsem svého komentáře k němu a okamžitě si sehnala pořádný film o neviditelnosti! Neviditelný muž ani trochu nezklamal.) (22.08.2008)

Pro fanouška klasických filmových triků lahůdka, kdyby se tenkrát už uděloval oscar za vizuální efekty, Neviditelný muž by byl jedním z aspirantů. Část záběrů, kdy je vidět například jen kus oblečení, je udělána klasicky pomocí drátků, záběry se samotným hercem byly vyřešeny pomocí celotělového černého obleku na černém pozadí a následném zkombinování s požadovanou scénou. Rainsův výkon tak nebyl pouze hlasový, jak by se mohlo na první pohled zdát. Příběh je adaptovaný velmi zdařile, během (z dnešního pohledu) krátké stopáže objasní téměř všechny nejasnosti, jenom konec je trochu zkratkovitý. (23.07.2012)

Filmy které mají čáru života našich prarodičů nemusí nutně připomínat roztřesenou hromádku vrásek a šedin. Právě Invisible Man (1933 ) je příklad klasiky, kterou lze stěží natočit lépe (pouze jinak) jednoduše proto, že je silný ve všech aspektech, ať jde o speciální efekty, mrazivou atmosférou či herecké obsazení. Claude Rains svým jedinečným nakřápnutým hlasem dokázal zatlouct pěkně ostrý hřebík do sluchových aparátů. Výborně dokresluje charakter hlavního anti-hrdiny pološíleného vědce ze kterého se postupem času stává vše možný jen ne milej chlapík. Když už jsme u hlasivek, ve filmu se vůbec vyskytuje pár podiných charakterů, v čele s paní domácí alias Una O'Connor. Nepochybuji o tom, že kdyby dostala víc prostoru tak by divákovi vyječela díru do hlavy. (03.12.2009)

"The whole world's my hiding place!" Neviditelný muž má tu smůlu, že Universal vyprodukoval ve své zlaté monster éře i lepší snímky, byť nikdy s nimi o tolik neposunul technologický pokrok (zajímavé, že ve stejném roce vznikl i původní King Kong a tak je možná právě rok 1933 nejzásadnějším letopočtem na poli speciálních efektů). Griffinovi filmové peripetie s (ne)výhodami neviditelnosti jsou výbornou záležitostí s vražedným tempem (i na dnešní poměry) a nepochopitelnou Whalovou slabostí pro vřeštidlo Uno O´Connor. Jenže místy jako by se Whale až příliš opájel tím, že vrší efekt na efekt a zapomíná tak trochu na film samotný. Čímž, bohužel, rovněž předběhl svou dobu. (15.03.2008)

Zlatá klasika, která na tehdejší dobu má slušné efekty, ale hlavně příběh. ----- Čtvrtý disk z kolekce černobílých hororů Universalu vychází z předlohy H. G. Wellse a dalšího méně známého románu jiného a dnes již zapomenutého spisovatele. Neviditelného muže režíroval opět James Whale a režíroval ho napříč žánry. Zpočátku máme dojem, že půjde o tragédii, když tajuplný muž v sněhové vánici vpadne do vesnické hospody, posléze se příběh zvrhne v komedii, když svou neviditelností „trestá“ hloupé vesničany. Pak se příběh přesune do tragické polohy a přemítání o zneužití moci, aby nakonec skončil jako typický thriller nebo jeden díl seriálu Akta X.   Příběh vypráví o vědci, který sice přijde na to, jak se stát neviditelným, ale již neví, jak tento proces obrátit zpět. Přípravek neviditelnosti má navíc vedlejší účinky – posiluje agresivitu a touhu po moci. Kolega vědec i jeho dívka se pokoušejí také pomoci, ale stávají se posléze jen objekty nenávisti šíleného neviditelného muže, toužícího ovládnout svět.   Obraz opět máme černobílý, ve formátu 1,33:1 (4:3) a zvuk v Dolby Digital 2.0. O komentář pod filmem se postaral filmový historik Rudy Behlmer a nezůstává své pověsti vtipného komentátora nic dlužen. Např. vypráví, jak se natáčel nějaký trik a nějaká scéna, a najednou si dovolí utrousit poznámku, kterou všechno shodí. Například do pokoje neviditelného vtrhne vesnická policie. Neviditelný si začne sundávat obvazy z tváře, košili – v té chvíli Rudy Behlmer popisuje, jak se celý ten trik natáčel, a jaká to byla fuška – a najednou, když si neviditelný sundá kalhoty, suše Rudy Behlmer pronese: „Jak se zdá, neviditelný nenosí spodní prádlo.“ A podobných příkladů je mnohem více. Navíc dá do souvislosti i „neviditelné“ předchůdce tohoto snímku.   Půlhodinový dokument, či spíše jakýsi film o filmu Neviditelný muž odhalen, uvádí opět Rudy Behlmer (připomínám jen, že já jsem sice také Rudy, ale Kovanda), takže je postaráno nejen o zajímavá fakta, ale i odlehčení. Dozvíme se vše, co by nás mohlo zajímat o hercích, tricích, Wellsově románu, dalších filmech s neviditelnými a také se objeví různé historky některých současných herců nebo potomků herců a tvůrců tehdejších.   A na závěr čeká tradiční galerie fotografií z filmu a plakátů. (05.12.2009)