Režie:
Darren AronofskyKamera:
Matthew LibatiqueHudba:
Rob SimonsenHrají:
Brendan Fraser, Sadie Sink, Hong Chau, Ty Simpkins, Samantha Morton, Sathya Sridharan, Huck MilnerObsahy(2)
Lidé jsou úžasní. Tento nakažlivý optimismus je superschopností Charlieho. Vidí v lidech jen dobro a v nás tak probouzí empatii. Téměř tří set kilový osamělý učitel, ztvárněný miláčkem publika Brendanem Fraserem, se snaží najít cestu zpět ke své dceři Ellie (Sadie Sink). Pod tíhou vlastních traumat se jen složitě vyrovnává s minulostí, uzavřel se ve svém bytě, stresové situace řeší přejídáním, ale na půdorysu svého třípokojového bytu je majákem dobra pro sebe i své okolí. (Aerofilms)
(více)Videa (2)
Recenze (443)
Exploatačná oscarovka. Ben Stiller by mohol nakrútiť Tropic Thunder 2, lebo toto je dokonalý mix Satan's Alley a The Fatties: Fart 2. Brendanovi Fraserovi comeback prajem, ale sošku dostal viac za svoj životný príbeh, než za to, čo tu pod 136 kg maskou predvádza. Obsahovo i vizuálne je Veľryba kolosálny gýč s prázdnymi postavami, ktoré v tom naliňajkovanom príbehu (doslova od prvej do poslednej scény) nemajú kde nabrať skutočnú hĺbku. ()
Původně jsem vůbec netušil, zda na dílo chci koukat. Zkrátka to již na první pohled není můj šálek čaje. O to více mne pak ale nadchlo jak jsem byl dílem upoután od začátku do konce. Již dávno jsem se domníval, že je s Fraserem konec, ale ty dvě hodiny utekly jako voda a budu moc rád, uvidíme-li ho na plátně opět častěji. Nicméně jsem se sblížil i s ostatními postavami a mimořádně emotivní z toho vyplynuvší finální scéna mne dokonce donutila zvažovat pětihvězdičkové hodnocení (ale to ještě nevím). 86% PS: Další klenot odehrávající se v jedné místnosti. ()
Z mého pohledu je Velryba druhý nejlepší Aronofskyho film - po Fontáně. Žádné nepříjemné Requiem za sen, žádná nafoukaná Černá labuť, žádný plačtivě prvoplánový Wrestler, ačkoliv právě s ním toho má nejvíce společného. Tentokrát se to zkrátka povedlo. Ačkoliv příběh vlastně ničím nepřekvapí, je tak dobře napsaný (divadelní základ je poznat), zahraný (geniální Brendan Fraser, moc mu to přeju) i natočený (prakticky se nehneme z bytu, ale vůbec to nevadí), že se moje opatrná zvědavost celkem brzy změnila v nadšení. Pochválit musím ale také Sadie Sink a Hong Chau, bez kterých by Charlie nebyl Charliem, a nesmím zapomenout na Simonsenovu hudbu. Původně jsem chtěl dát čtyři hvězdičky, ale výtky se po pár dnech rozplynuly pod tíhou (ehm) všeho toho nečekaně pozitivního, co film přinesl. ()
Mňa spotené vorvane ani teplé obžery nezvyknú dojať a nebolo tomu tak ani teraz. Každopádne Brendan si ide po oscara, takéto úlohy sú na to stvorené. Asi málokto vie, že postava Charlieho je mierne autobiografický od scenáristu Huntera, ktorý je gayom a rovnako tak sa prežieral. Takže nie je to celé Aronofského výmysel. Fraser si celkovo zaslúži za herecký výkon uznanie, postava, ktorú hrá, už ťažko. Nejaké vzťahové emócie sa ale podarilo veľmi dobre znázorniť, hoci sa jemne prechádza aj do teatrálnosti, čo môže byť spôsobené divadelnou predlohou. ()
Odsuzující zdejší komentáře jsou nespravedlivé. SPOILIN' (as usual): Ano, tohle je velice jednoduchý (a proto jsou mimo všechna osočování, že je polopatický) příběh o člověku, který pro nečekaně objevenou pravou lásku opustil v té krátkozraké euforii a uvolnění z coming-outu svoji dcerku i ženu a šel si za nalezeným štěstím, místo aby se třeba pokusil obě fáze svého života skloubit, nepřetrhat kontakty. Ale stalo se. A po drastické ztrátě svého milého si začal vyčítat, že nebyl dost dobrým člověkem, aby tu kvůli němu jeho partner zůstal. Pocit provinilosti se (typicky) nasčítá, a on se začne trestat a zároveň v sobě zaplňovat prázdnotu a posilovat pocit pohrdání sebou a odpor vůči vlastní nedostatečné osobě, až se to zvrhne a přeroste do morbidní obezity a sebepoškozování. A tehdy ho potkáváme. *** Ale přitom v něm celou dobu byla nepotlačitelná touha a dychtivost po dobru v lidech a kráse vymaňování a tříbení vlastního tvaru - jak ji chtěl vidět v každém náznaku kolem sebe, jak ji provokoval a ponoukal. Touha, která si stejně našla svoje náhradní kanály, která mu byla vlastní, která z něj skutečně činila ryzího člověka, udržela mu pevné přátelství přese všechna úskalí a ve chvilce obnovila i nezničitelnou blízkost s bývalou ženou, touha, která může nahlodat mnohé obranné valy... jak v jeho studentech, tak i v jeho dceři, a i když pozdě, tak i v něm samotném. *** A teď ten kolos ví, že umírá, a celkem pochopitelně setřese stud a provinilost a pokusí se obnovit vztah s dcerou stůj co stůj, ujistit se, že udělá, co ještě může. Není toho moc, ale rozpustí se navršená nedorozumění plynoucí z toho, že nikdo z klíčových aktérů ve správnou chvíli prostě jenom neměl dost sebedůvěry, sebevědomí (matka, aby se nestyděla, že možná nezvládá roli matky, dcera, aby neútočila dřív, než někdo napadne její vlastní křehkost a nejistotu, otec, aby sebou nepohrdal hned dvojnásob za to, že neudržel naživu partnera a že se nedokázal vrátit k rodině, kterou bezpříkladně opustil...), a to stačí. END of SPOLING. *** To důležité: příběh nevydírá, ač to dlouho vypadá, že je právě k tomu zkonstruovaný, nakonec to tak není. A není "polopatický" - na rovinu, tady není nic, co by každý divák a každá sedačka v kině nechápali rovnou (netřeba tedy kritikům - a jmenovitě jindy bystřejšímu, tentokrát zatvrzelému Ondřeji Štindlovi v recenzi pro Deník N - mlátit hlavou, jim je třeba otevřít skrze všechny ty akademismy srdce a pustit do něj bez předsudků, co se tak prostě a otevřeně nabízí, nespekulovat) - ta doslovnost je tu k intimnímu prožitku, čemuž pomáhá i kamera a zvuk, k fyzickému prožití strachu, nejistoty, nedostatečnosti, zahlušení, barikádování i uvolnění, pokud se podvolíte (a to jediné za vás film udělat nemůže - a pokud se bráníte, chápu, že to pak berete jako vydírání a nátlak, ale film nevydírá, nabízí velice hodnověrný prožitek)... A pak jen spustí v pravou chvíli katarzi z přirozeného uvolnění, opuštění barikád a přijetí, jen sleduje a rozvíjí takovou konstelaci (viz tu spoilingovou část), v níž se to nakonec velice logicky a nevykonstruovaně povede, samospádem... *** Přála bych si častěji zažívat po konci filmu v kině takové ticho - které nikdo nechce prolomit... ani po rozsvícení, ani cestou ze sálu, a dokonce ani cestou z kina ven do ulic a domovů... všichni příjemně zaraženě mlčeli... *** A nesmírně doceňuji ten zralý moment, spočívající v tom, že k prudkému spuštění emocí dojde chvíli před koncem, režisér otočí čepem, zdvihne taktovku, vyřinou se vám slzy, necháte je, proudí to vámi, ale není to ještě ten okamžik, kdy končí film... ta závěrečná katarze se rozline až pak, klidná, tichá, zvědomělá, přijde přesně až po tom, po prožití uvolněných emocí, a prostě nastane a trvá... a diváci ji vynesou ven, do světa... Totiž alespoň ti, kteří to na sebe nechali působit a nedali se strhnout k tomu, aby filmu nastavěli umělé obranné valy - ač neříkám, že jim to Aronofsky pokušitelsky nenabídl. Nicméně mě po strhující matce! znovu přesvědčil, že točí precizně a vědomě, byť jen pro ty, kdo se skutečně dívají s otevřenýma očima a srdcem a nenaběhnou si na zdání ničeho lacinějšího. *** PLUS: V roli kamarádky a ošetřovatelky se tu objevila skvělá Hong Chau, která ztvárnila nezapomenutelnou postavu z nesmírně pozoruhodného a krásného Paynova filmu Downsizing - obě role mají dokonce mnoho společného. *** (S Lí v Pilotů.) *~ () (méně) (více)
Galerie (26)
Zajímavosti (20)
- O možnosti režírovať tento film krátko uvažoval aj George Clooney, nakoniec ale odmietol. (MikaelSVK)
- Na filmovém festivalu v Benátkách se dostalo Brendonu Fraserovi (Charlie) 6minutového potlesku publika ve stoje za herecký výkon v tomto filmu. (sator)
- Film voľne vychádza z rovnomennej divadelnej hry. (Arsenal83)
Reklama