Reklama

Reklama

Okupace ve 26 obrazech

  • Česko Okupace v 26 obrazech (více)
TV spot

Jugoslávie, Dubrovník 1941. Pár měsíců před vznikem ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko, loutkového státu nacistické Německé říše. Tři přátelé, Niko, Toni a Miho, vrstevníci z bohatých dubrovnických rodin, žijí bezstarostným životem. Toni se zamiluje do Nikovy sestry Ane a na jejich zásnubách tři sobě si blízké rodiny očekávají okupaci. Přátelství pokračuje, ale nové okolnosti okupace je čím dál více rozdělují. Toni se vzhledem ke svému italskému původu stává fašistou. Miho je jako žid zatčen a jako zázrakem se mu podaří uniknout z krvavého ustašovského masakru v autobusu. Niko přechází k nelegálnímu hnutí Svazu komunistické mládeže... Okupace ve 26 obrazech je první částí válečné trilogie režiséra Lordana Zafranoviče, která dodnes šokuje drsně zachycenou realitou zla na pozadí krásného Dubrovníku... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

TV spot

Recenze (91)

C0r0ner 

všechny recenze uživatele

Na začátku sranda, pak začne přituhovat a člověk cítí narůstající tlak, který tak vytvoří místo pro vznik dost hutné atmosféry. O scéně v autobusu jsem věděl předem a myslel jsem si, že jsem připravený. Nicméně to, co mi vzápětí neservírovali autoři, bylo něco tak strašného, že jsem tomu nemohl věřit a dodnes si celou sekvenci živě vybavuji. 85% ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

O tomhle filmu jsem slýchával od táty už od dětství. Prý se o něm vždy mluvilo jako o jednom z nejdrsnějších balkánských filmů, co tu tehdá promítali. Já bych to ale trošku upravil. Film jako takový zase tak drsný není, spíš je to jedna velká nuda, která se odehrává v nádherných lokacích stařičkého Dubrovníku. Pokud ale vydržíte do konce, dostane se Vám zásluhy v podobě opravdu dost odporné scény v autobusu, kde Ustašovci předvedou, o koho se vlastně jedná. Humus nad humus. Ale musím uznat, že drsnější scénu jsem z Balkány asi ještě neviděl. ()

Reklama

dzej dzej 

všechny recenze uživatele

Dubrovnik za války, trojice přátel, které válečné události navždy rozdělí. Jeden se stává odbojářem, druhý zůstává při židovské víře, třetí kolaboruje k černým košilím. Laskavý a nostalgický humor (amarcordovská postava dědy – „Dřív jsem stihnul 7 čísel za noc, teď jdu sedmkrát za noc močit.“) a zároveň neskutečně brutální scéna mučení a zabíjení v nákladním autě (která snese srovnání snad jen se závěrem Pasoliniho 120 dnů Sodomy). Rozdíl mentalit jugoslávských obyvatel (vrozená družnost a pohostinnost) a okupantů (ubohost, brutalita, impotentnost režimu, kterému slouží). ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

Povedený pohled na jugoslávskou, lépe řečeno chorvatskou, společnost za 2. světové války. Co s lidmi udělá totalitní stát? Z někoho se ze dne na den stane štvanec, z jiného předstírající kolaborant a ti nejméně šťastní skončí s hřebíkem v hlavě. Přestože páteř filmu je komorní a spíš divák pozoruje, jak se mění charaktery (nebo jak zůstává charakter stejný, jen se přizpůsobí okolnostem), scéna v autobuse, doprovázená veselou hrou na harmoniku, podle mně do filmu patří. Přesně tohle totiž vystihuje balkánské války. Jeden den jsi bezproblémový soused, druhý den ti zapálím dům a děti nahážu do studny. Pro zájemce doporučuju najít si dokument o chorvatském koncentračním táboře pro Srby, cikány a židy "Jasenovac". ()

bourec 

všechny recenze uživatele

Od kamarádů sem o tomhle filmu slyšel už několikrát,a tak ,když se objevil na dvd v moji blízkosti,šel sem do toho.S titulkama,na tu dobu s celkem kvalitním obrazem.Ale ač je film určitě věrným vylíčením tamní doby v Jugošce,tak je to opravdu odporná nuda,kterou snad překoná i papír spláchnutej do hajzlu.A scéna z autobusu.Sice drsná,ne samoúčelná,ale pro otrlce,jako sem já,nic moc.Jako nepřítel uměleckejch děl bych asi hodnotit snad ani neměl,ale vzhledem k tomu,jak o tady chodí,hodnotit budu.20%. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (9)

  • Byl vyvíjen nátlak, aby se kontroverzní autobusová scéna alespoň zkrátila. Producenti filmu dokonce zorganizovali promítání pro důchodce, ženy a mládež, během něhož státní zaměstnanec počítal, kolik lidí během této scény odešlo, kolik žen plakalo a kolik lidí zvracelo. Nicméně tvůrci měli na své straně dokument z Historického muzea v Dubrovníku, který líčil skutečné dění v takovém autobusu smrti. Celá scéna tak byla ve filmu ponechána coby autentická výpověď, v níž bylo jen málo upraveno. (Komiks)
  • Natočeno podle vzpomínek Mata Jakšiće, vydaných v roce 1966 v knize „Dubrovník 1941“. (Komiks)
  • Zvířené emoce se projevily už před samotným natáčením. Bývalí členové odboje v Dubrovníku chtěli, aby byl snímek natočen, ale postavili se proti nim radní historického města. Střet vyřešil až Ústřední výbor Komunistické strany Jugoslávie. (Komiks)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno