Okupace ve 26 obrazech

Slávny prvý diel Zafranovičovej voľnej trilógie je myslím najslabší, pôsobí viac provokatívne ako umelecky presvedčivo. Nepopieram však, že si ho človek najlepšie zapamätá - minimálne klacia scéna sa jednoducho nedá vymazať z pamäte. Toto slávne autorské dielo preslávilo Zafranoviča a súčasne z neho urobilo protežovaného miláčika neskorého titovského režimu (ako aj nepriateľa chorvátskych národniarov), ktorému sa zdalo veľmi moderné a súčasne dostatočne vyhovujúce výkladu dejín v podaní ortodoxných juhoslovanských komunistov, v tej dobe už sa hlavne zubami nechtami držiacich moci. OKUPÁCIA čerpá z talianskych majstrov ako Fellini či Visconti, vystopovať sa dá aj prímes vplyvu československej novej vlny z autorových pražských štúdií a pritom zostáva do potrebnej miery režimná, lebo robotníci sa nedajú a zostanú správnymi komunistami (podľa historických faktov však v Dubrovníku žiadna povstalecká bunka nevznikla). A aby to nepôsobilo tak čiernobielo propagandisticky, na jedno skazené vajce pripadne aj jeden správny príslušník buržoázie. Väčšina divákov si však aj tak zapamätá hlavne nezabudnuteľnú scénu výbuchu naturalistického násilia, ktoré nasleduje po hodine či viac ukolísávania stredomorskou atmosférou so znepokojivými náznakmi a ktorá, nutno povedať, nezostáva nič dlžná skutočnej brutalite ustašovského režimu. P. S. Či bolo nejakých tých obrazov vo filme 26, a o aké členenie sa vlastne jedná, som napokon absolútne nepostrehol. 6/10 (05.09.2016)

Už v mých studentských letech to byl trhák. Mohu po 4. shlédnutí dodat jen toto. Film je výborně zrežírován, není ani moc prokomunistický, je prostě protifašistický. V Dubrovniku vše probíhá kontrastněji. Moře je moc modré, architektura je moc krásná, město je moc starobylé, nenávist je moc silná, válka je moc krutá, následky jsou moc drastické, utrpení lidí je moc hrůzné. V Dubrovniku je všeho odjakživa Moc. (18.02.2012)

Dále hrají: Milka Podrug-Kokotovic... asi tak. Když umění vysoce převyšuje děj. Taky bych chtěl mít pod okny palmu s výhledem na Jadran. Krásná pohlednice Dubrovniku v zatraceně divných kulisách možná neslavné, ale hlavně nemastně vylíčené historie (až na tu opravdu nechutnou autobusovou scénu). Zcela chybí napětí, i jedna menší okrajová zápletka by tomu pomohla. Ať si Lordan svou trilogii vetkne někam. (17.11.2012)

Zábery z námestia pekne zobrazujú, že jedinými slobodnými tvormi tam boli holuby krúžiace okolím. Ďalší film z doby neľudského vymývania mozgov zvrátenou ideológiou, kde človek časom nespoznáva ani starého kamaráta. No a tentokrát z miesta, ktoré je súčasnému divákovi známe len ako dovolenková destinácia, čo však neznamená, že ho vojny minuli. Páčila sa mi hudba a logicky aj exteriéry. Scéna v autobuse obsahuje až trochu samoúčelné násilie, to ale samozrejme neznamená, že sa nič také nemohlo stať. A koniec podľa očakávaní bol aspoň malým zadosťučinením za to všetko bezprávie, ktoré sa dialo predtým. (15.03.2014)

Povedený pohled na jugoslávskou, lépe řečeno chorvatskou, společnost za 2. světové války. Co s lidmi udělá totalitní stát? Z někoho se ze dne na den stane štvanec, z jiného předstírající kolaborant a ti nejméně šťastní skončí s hřebíkem v hlavě. Přestože páteř filmu je komorní a spíš divák pozoruje, jak se mění charaktery (nebo jak zůstává charakter stejný, jen se přizpůsobí okolnostem), scéna v autobuse, doprovázená veselou hrou na harmoniku, podle mně do filmu patří. Přesně tohle totiž vystihuje balkánské války. Jeden den jsi bezproblémový soused, druhý den ti zapálím dům a děti nahážu do studny. Pro zájemce doporučuju najít si dokument o chorvatském koncentračním táboře pro Srby, cikány a židy "Jasenovac". (05.02.2012)