Občan Kane

Starý filmy (asi tak do roku 1950) vůbec nesleduju, nevyhledávám je, nezajímám se o ně, prostě je nemam rád. Jenže Občan Kane je hrozně slavnej, všem se to líbí, všude na to čtu samou chválu, takže jsem se nakonec rozhodnul, že se na to taky podívám. A moje dojmy? Dvouhodinová nuda. Nebudu psát, že mě Občan Kane zklamal, protože já jsem tušil, že tohle asi nebude tak úplně film podle mýho gusta. Přesto jsem čekal, že ve filmu bude "něco", co má zásluhu na tom, že se Občan Kane řadí mezi nejslavnější filmy všech dob. To "něco" jsem neobjevil. Začátek neni špatnej. Filmový týdeník představí ve zkratce hlavní postavu a mně hned začalo vrtat v hlavě, co nebo kdo je to rosebud. Jenže to je opravdu asi všechno, co stojí za řeč. Postupně jsem se začal nehorázně nudit. Asi tak po hodině už mi byl celej Kane i s rosebudem naprosto ukradenej, takže jsem to vypnul. Druhej den jsem se odhodlal, že se podívám na zbytek a nuda pokračovala i nadále. Po chvíli si musim dát přestávku, pak ještě jednu a nakonec teda se sebezapřenim dokoukám těch posledních pár minut. Když se konečně objevil nápis "the end", pocítil jsem úlevu, asi jako když doběhnete v poslední chvíli na hajzl. Zvládnout tohle na jeden zátah by pro mě byl nadlidskej výkon. Ať se na mě nikdo nezlobí (nebo zlobí, mně je to jedno), ale já vážně nemam nejmenší tušení, co na tom je tak geniálního, kultovního, skvostnýho, úžasnýho, atd... Občan Kane mě jen utvrdil v tom, abych starý filmy ignoroval i nadále. (29.10.2008)

Old, but cold... Tohle je tedy ten klenot a stavební kámen kinematografie v jednom? Rozhodně to není vůbec špatné, ale mně jsou tak nějak bližší nepatrné kamínky, nalezené čistě náhodou při okrajích mé životní cesty, a na tomhle monumentálním a mistrně vysochaném balvanu pro mě poupě emocí nevykvetlo. Ale při prvním zhlédnutí nějakých deset let zpátky to na mě vůbec nezapůsobilo, tak třeba za dalších deset let uvidím nefalšovanou dokonalost. Prozatím se pro mě vrchol Wellesova génia bude nacházet v poválečné Vídni. A něco málo vysvětlujících slov od mistra Michaela Chabona: "Dlouhý vertikální zdvih kamery zšeřelým zákulisím opery, jenž končil u dvou kulisáků, zacpávajících si nosy, když Susan Alexandrová nastoupila ke svému debutu. Kamera střešním oknem prudce sjela do zpustlého nočního klubu přímo na nebohou Susie. Jak se postavy dozvěděly o posledních slovech, když s ním v místnosti nikdo nebyl. Extrémní detaily, nezvyklé úhly záběru, rafinované aranžování pozadí i popředí, dokonalé propojení slova a obrazu. Bez ponurosti a odvážných kamerových experimentů, bez divadelního nasvícení a neobvyklých úhlů záběru by to byl pouze solidně napsaný film o zazobaném všivákovi." (04.11.2012)

Aj keď vo svojej dobe prepadol, neskôr si vydobil nálepku "najlepší film všetkých čias". Z dnešného pohľadu film pôsobí stále tak, akoby mu roky nepribúdali. Príbeh o vzostupe a páde časom neskutočne bohatého vydavateľa New Yorkského denníka je stále aktuálny a ešte dlho bude. Posledné a tajomné slovo z jeho úst..."rosebud", rozpúta pátranie po jeho životnej kariére , úspechoch i pádoch. Sídlo, aké sa mu podarilo vybudovať a majetok aký nazbieral si zasluhuje obdiv. Najlepší film to pre mňa nebude, ale prívlastky ako jeden z najlepších a prelomových filmov kinematografie si určite zaslúži. 80%. (31.07.2011)

Občan Kane jistě patří k přelomovým snímkům světové kinomatografie, avšak na můj vkus je celý film dost nudný, nevyvolal ve mě jediný pocit, ničím mě nezaujal, nechytitl... bohužel. Nebudu hodnotit vysoko jen kvůli zbožňovaní Občana Kane. Z filmu už vyčuchlo vše průlomové... Kane se bude asi donekonečna analyzovat, rozebírat, ale pro mě už nemá své kouzlo. Taková Casablanca, Křižník Potěmkin, 12 rozzlobených mužů, Jezinky a Bezinky, Někdo to rád horké apod. To je klasika, která stále baví a má své kouzlo. Občan Kane bohužel ne. (05.12.2007)

Najlepší film histórie. Ohľadom na dobovosť, kultovosť, jedinečnosť (a neviem čo sa ešte o tom píše a hovorí) filmu som sa snažil byť schovievavý a podstivo som sledoval a sledoval, ziiiv, sledoval...ziiiv. Celkom zaujímavý príbeh a dobrá kamera ako najväčšie klady filmu nevydržali ťarchu ubíjajúceho tempa a darmo som hľadal okamžik, ktorý by moji pozornosť naštartoval. Ale klamal by som ak poviem, že mi nevŕta hlavou aká to genialita je mojím očiam upieraná. Málokedy sa mi stane, že film nedopozerám, ale toto fakt sa nedalo. (08.06.2005)