Srdce je osamělý lovec

Sentimentální melodrama je jako karetní hra, která se dá hrát buď poctivě s náhodně rozdanými kartami a nejistým vítězstvím, nebo nepoctivě s vysokými kartami, připravenými ve všech rukávech, nohavicích a za klopami saka. Nejsem si jistý, zda byla na sebe Carson McCullers, autorka bestselleru Srdce je osamělý lovec, hrdá, když čtenáře obehrála s tolika trumfy. Hluchoněmý hlavní hrdina, rasismus, chudoba, rakovina, duševní choroba, fatální fyzické zranění, nedobrovolně předčasné dospění hrdinky, alkoholismus, nezaměstnanost, to všechno jsou vysoké karty, s nimiž rozumný autor spíše šetří, aby nebyl obviněn ze švindlu. Film podle knihy, která toto vše obsahuje, balancuje na provaze, napnutém mezi skeptickým realismem a limonádovou naivitou. To, že se na něm s minimem zaváhání udržel, je malý zázrak. Stačilo málo. Kdybych si jako podkres některých scén představil třeba exaltovanou hudbu z žánrově spřízněného Love Story nebo v hlavních rolích slavnější herce se zlozvykem hrát "oscarově", viděl bych typickou instantní ždímačku na dojetí, jakých se točí každoročně tucty. Ale tento film nějakým nepochopitelným způsobem funguje a zejména Alan Arkin ho může počítat mezi zdařilé položky své filmografie, rovnocenné všem ostatním. 80% (16.02.2011)

Krásný, smutný film z doby kdy v jižních části USA doznívala rasová otázka. Alespoň mi tedy přišlo, že film natočený v roce 1968 je aktuální reflexí situace v zemi. Alan Arkin jako kouzelný muž, jehož grimasy, gesta a úsměv jsou zárukou jistoty, čestnosti a ryzího charakteru. Z dále vykreslených postav zaujme černošský doktor, dabovaný Soběslavem Sejkem, a mladičká Sondra Locke, jejíž první milostná dobrodružství sledujeme docela zblízka. Nejlepší přítel pana Singera se jmenoval Spiros Antonapoulos. (20.07.2023)

Film jsem včera viděl už potřetí, nepamatuji si, že bych některý film viděl vícekrát. Přesto to není můj nejoblíbenější film, ani ho nepovažuji za zvláště cenný. Je to spíš něco jako testovací film: film, který se musí líbit všem: tátovi, mámě, děckám, od svého vzniku až po dnešek. Komu se nelíbí, měl by nad sebou zapřemýšlet. Kdyby se dne natočil remake, pak by nejspíš bychom v němi viděl místo řeckého nedospělce dospělého teenagera, chudé dívky neuspokojenou lesbu, hluchoněmého hrdiny dychtivého transvestitu atd. Možná by to působilo stejně, ale nejspíš jak pro koho. Mr. Singer jako hendikepovaný anděl, jako jsou hendikepovaní všichni andělé, dává lidi dohromady, jejich problémy ho trápí tak, že zapomíná na svoje - dokud si neuvědomí, že je to on sám, kdo nemá nohu a má rakovinu plic. Nicméně Oskarova**** kritika je zcela na místě. Všichi víme, že je to tak, ale mlčenlivě to přecházíme. (17.08.2023)

Hukot; těkavá tendence (roz)trhnout se, je po tomhle filmu ještě větší! Singer je takový menší borec, neboť příliš dává, nic nedostává. Je hluchoněmý, u něj však nepodstatná bariéra. Netrpí, jeho duše je ryzí. Jeho kámoš, taky řízek, je oporou, ale naději chová v pišingrech. A motouz je stabilní!? Ano; chvíli je hlava v oblacích, nenáleží tělu, jenže akce vede k reakci a ta vede k ublížení, či trestu. Kolikrát za den se člověk promění, převlékne se do nálad, obelže svět, kolikrát za den je člověk dobrým člověkem?.... mezi všemi těmi současnými pseudomachry je pan Singer zjevení. Beztrestně našel úkryt v sobě samém, osamocen. A je to mžik, než film exploduje. Strhne diváka, svět, vytvoří černou díru a nehmatatelnou jizvu v hlavě, tiché tornádo. A já -bože, fakt, že jo!- řval:" nikdy nepromluvím!" Úžasný film! (03.04.2011)

Točí-li se film podle knižní předlohy, zpravidla se to projeví na jeho kvalitě. Promyšlená konstrikce předčí obvyklé scénáře, děj je košatější, postavy plastičtější, záběr hlubší. Jestliže se navíc točí podle výborné knihy, je výsledek ještě lepší, což je právě tento případ. Pátou hvězdičku nedávám jen díky tomu, že se nepíše rok 1968, kdy byl film natočen, a léta mu z dnešního pohledu ubrala na svižnosti. I tak je to ale mimořádný zážitek. (04.10.2015)