Poslední výstřel

Nechceme tady žádné Rotschildy! Zachycení posledních dnů druhé světové války na Ostravsku zcela podléhá době, v níž Weissův film vznikal. Scénář je mizerný, všechno to hemžení a mihotání před kamerou vzbuzuje už jen mimoděčný smích, jehož vděčným zdrojem jsou především směšné kreace ostravských (ne)herců v čele s vysloužilým exotem Inocencem Březinou... Očekávat od filmů z padesátých let jakýkoli hlubší význam je naprosto vyloučené a proto s klidem nechme čas od času polechtat bránici zářivými úsměvy hrdinné dělnické lůzy a žvástama o nežádoucích Rotschildech. Nic jiného totiž ani nelze. (31.10.2010)

Ackoliv namet neni v dobe vzniku nijak originalni (delnicky odboj, nejdrive proti nackum a pak Rotschildum), tak Weiss dokazal natocit slusne valecne drama, ve kterem se porad neco deje. A ja, jako rodily Ostravak musim pridat hvezdicku za krasne zabery na Vitkovice a memu sluchu lahodici ostravstinu, kterou uz dnes temer nikdo nemluvi. (28.07.2013)

Celý film jsem musel zapojovat všechny své mozkové buňky, abych jakž takž chápal, co oni hrdinové pronáší. S přeložením do češtiny z toho ale většinou vznikla taková blbost, že jsem si jen povzdechl a začal s překladem znova. S postupem času jsem ale tak nějak pochopil, že chyba není na mé straně. Třeba mi nějak nešlo na rozum, že na jednu stranu chtěli naši uvědomělí dělníci snížit výrobu, aby uškodili Němcům, na stranu druhou ale po náletu hned běželi a spravovali škody, aby výroba mohla zase co nejrychlejc pokračovat. A jeden z nejuvědomělejších dělníků dal dokonce této práci přednost před svou těhotnou manželkou. No a ten závěr.. já nevím, v té době už jsem byl z děje a řečí totálně dohoukaný, ale jestli jsem dobře pochopil, ti dělníci se vypořádali s těmi Němci ukrytými v továrně sami, místo aby zavolali Rudou armádu... to mi hlava nebere. No ale abych jen nepomlouval, film má zajímavé a pravdivé poučení - že přílišná zažranost do práce člověka zabíjí, jak se ukázalo na příkladu Ludvíčka. Já naštěstí tohleto už dávno vím, a proto jsem si to zařídil tak, aby se mi to rozhodně, ale rozhodně stát nemohlo. (29.07.2013)

Před pár měsíci se mi do rukou dostal jistý ruský film, kde se hrdinně Němcům postavila celá fabrika a všichni šli hrdě položit svůj život, aby ji ubránili. Tenhle československý skvost mi ho připomínal. Propaganda jako prase. Tenhle film beru jen jako takovou perličku, se kterými se občas ČT vytasí. (31.10.2010)

Stejně jako se jmenoval Vinetou - poslední výstřel, mělo se tohle jmenovat Elektrikářský učeň - poslední výstřel. Jéé teď jsem asi vykecal pointu.... No o co tu jde. Ostravacko, hutě jedou pro Třetí říši o sto šest a když je Ivan za humny, rozhodnou se je Němci nechat odpálit. Tedy tu část, co nevybombardovali ty dvoumotorové letouny při náletech (netušíte co to mohlo bejt, z těch siluet s dvojitým ocasem toho člověk moc nerozeznal - Pe2?). Naštěstí je v železárnách prima parta vedená komunistama, která ani nechce bejt doma s rodinama, když se jejich vsí valí válka, ale raději jsou u svých pecí za pecí a kujou pikle jak celé to monstrum zachránit před zničením. Dojde tedy k nějakým sabotážím a pak je všechny neosvobodí ( a teď pozor!) Rudá armáda, ale Sokolova armáda s českými, resp. česky posanými tanky T34! To mne tedy potěšilo. Když už tedy. Ale na děkovačku Rusům dojde stejně i na předání závodu statečným komunistům. No co dodat. Další pekelnost v řadě z padesátých let. Tady je to tedy ještě o level zajímavější, protože všichni mluví ostravsko-polským hantecem a je co se snažit aby divák pochopil o čem ti bodří slévači s mastnými vlasy a koňskými zuby vlastně hovoří. Nohavicova píseň, resp. její text ,, V jednom dumku na Zarubku'' je proti tomu spisovná čeština... Dávám jednu cívku. * (01.01.2015)