Zelená karta

Předně musím konstatovat, že Peter Weir je jedním z mých vůbec nejoblíbenějších režisérů, což se tady koneckonců hodně projevilo. Jeho inteligentní scénář a plynulá režie společně s výtečně obsazenými Gérardem Depardieu a Andie MacDowell daly vzniknout poněkud nenápadnému, ale přesto nesmrtelnému zástupci svého žánru, jehož kvality jsou pro dnešní zástupce nedosažitelné. Velmi příjemný ironický nadhled a jednoduchá zápletka, která ale díky hereckému koncertu ústřední dvojice nemůže ztratit své kouzlo ani na opakované zhlédnutí. Ten malý detail, že název manželčina krému může rozvrátit manželství, tentokráte velice rád ignoruji...Přesně mezi čtyřmi a p*ti. (28.03.2013)

„Na ten pohovor se připravte. V pondělí večer bude po všem. Začneme připravovat rozvod.“ - „Už aby to bylo!“ Ale žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří…I přes hrozbu prozrazení a odlišnost ústředního páru jde o moc příjemnou, pohodovou romantickou komedii (atmosféru pomáhá dotvářet i skvělý soundtrack, v němž převládá nevšední mix interpretů jako Mozart či Enya). Člověk se u ní spíš po většinu času usmívá, než že by se přímo za břicho popadal, ale je tu celá řada drobných, vtipných scén (zapálené mluvení o rostlinách, objednávání v restauraci, setkání s imigračními úředníky, společné nakupování, alternativní klavírní koncert, focení, psaní dopisů atd.). Ale důraz je hlavně na romantiku, a chemie, jiskření (i když mnohdy je to spíš hromobití) hlavního páru funguje na výbornou, navíc se vše vyvíjí postupně, přirozeně, křehce. A konec se opravdu povedl. Film léty jen zraje a já po mnoha zhlédnutích navýším na slabších 5*. Tuhle poctivou, milou „romanťárnu“ opravdu můžu. „Jste ženatý, Georgi?“ - „Já? No, já...obvykle ne.“ (14.09.2012)

Až někdy budu mít opravdu hodně volného času, zahraji si hru "najdi deset rozdílů". Dám si přetěžký úkol a ty rozdíly budu hledat v amerických romantických komediích. Zelená karta radostně zachovává kliošoidní téma: nejdříve se nechtějí, potom se poznají a pak se chtějí. Ach jo, kdyby tvůrci aspoň přeházeli pořadí. I změna na úkor srozumitelnosti by byla žádoucí. Ale nic. Jako vždy sympatická hlavní dvojka, občas mírně humorná situace a závěr naštěstí není až takový hepáč. (09.12.2012)

Úplně chápu, proč se Gérard Depardieu dostal se svým herectvím až do Hollywoodu. V devadesátých letech totiž byla radost sledovat jeho role. Byl z něj totiž takovej správnej, dobrosrdečnej, obří i když trošku cholerickej Francouz, kterého si nešlo neoblíbit. Zelená karta je jeho vstupenkou do světa Ameriky a on ji zvládl s naprostou grácií, která mu nejde v tomto filmu upřít. Popravdě jsem si tímto filmem krásně připomněl, proč ho vlastně mám tak rád. Hezký, příjemný, lidský film s evropskou nonšalancí v americkém světě. (06.09.2017)

Ne tak geniální jako Společnost mrtvých básníků nebo Truman Show, ale pořád velice slušný film od Petera Weira. Zajímavý je tím, že je - oproti tradiční výstavbě romantických komedií - vyprávěný jaksi odzadu: na počátku stojí svatba a až na samém konci velká láska. Tento snímek má také hezkou hudbu a místy je dokonce napínavý (např. když jde George ukázat úředníkovi, kde mají záchod). Výtku mám k tomu, že příběh se až moc drží základní linie a tu neopustí až do konce. Když si přečtete slogan "Příběh dvou lidí, kteří nejdříve uzavřeli manželství a pak se do sebe zamilovali." znáte automatický celý děj, celou hodinu a čtyřicet minut víte, kam to bude směřovat. Tím se z filmu vytrácí gradace: Víte, že i když se na začátku ti dva nemají rádi, nakonec spolu skončí. Pěkný film, ale předvídatelný. (13.08.2008)