Gallipoli

Hodne netradicni valecnej snimek. 50 minut jenom trva, nez se hlavni dvojka dostane mezi vojaky a valcit se zacne az za dalsich 25 minut a ani pak to neni nejak klasickej valecnej film. Ale ono tady ani tak o tu valku nejde, tady jde spis o jednotlivy postavy, hlavne teda dvou kamaradu bezcu. No a zaver je sice hodne silnej, ale na druhou stranu me drobet nasral. No a co se tyce mladyho Gibsona, v hlavni roli tu je sice Mark Lee, ale Gibson na sebe strhava vetsinu pozornosti, ale i presto se dobre doplnujou. Takze celkove zajimavej pribeh, paradne natoceny a dobre zahrany, ale pokud se tesite na klasickej valecnej film, tak od tohohle ruce pryc. (25.11.2008)

Churchil asi zaplakal, že to nepadlo podle jeho představ, ale v tohle filmu šlo hlavně o přátelství a nesmyslnosti takových akcí, notabene s kluky, kteří sice chtěli bojovat, ale jak na to, k tomu nedostatek výzbroje (wiki), to už byla věc jiná a podle toho to také dopadlo. Čekala jsem trochu víc akcí, ale dostalo se mi hodně z atmosféry, která tam byla před velkými boji. A to přece také není k zahození. K tomu se vysloveně hodí citát jednoho velkého a moudrého muže Alberta Ensteina : "„Není lepší zemřít za věc, ve kterou věříme, jako je mír, než trpět za věc, v niž nevěříme, jako je válka?“ (08.01.2017)

Na film jsme doma koukali nadvakrát a neb jde dnes již o film pro pamětníky, nebylo v prvních třech čtvrtinách zřejmé, jak dramatické finále nás čeká. K poslední čtvrtině jsem pro diváckou pohodu koupila brambůrky. Dostalo se mi napomenutí, že Gallipoli není popcornový film. Rozhodně není, ale jak říkám, já koupila brambůrky. (16.10.2018)

Film, který nepostrádá působivosti, i když mi připadá, že nedrží zcela pohromadě a rozpadá se na dvě části. V první dlouhé části (cesta do války) občas zdlouhavý, v druhé části sevřenější a působivější. Dost mi tam vadila ta elektronická muzika, zcela se míjela s obrazovou složkou. Zajímavé, že budoucí hvězda Mel Gibson hraje v tak protiválečném filmu, když pak byl schopen účinkovat v tak propagandistické slátanině jako Údolí stínů. (24.02.2011)

Jeden z těch dalších anti-válečných filmů, na které by se nemělo zapomínat. Na Gallipoli jsem se docela těšil, o to více mě mrzelo, že vlastně celých 80 minut se ve filmu neděje nic, co by stálo za zmínku. Jasný, příběh to posune, ale na film, který si připomíná jedinou australskou historickou vsuvku do první světové války je to hodně málo. Na druhou stranu bylo sympatické slyšet ve filmu muziku Jean Michel Jarreho. Znělo to v něm tak jako docela dost zvláštně, ale sedlo mi to. Je to zvláštní, kdyby mi někdo řekl, že ve válečném filmu hraje jeho muzika, asi bych se posmál. Přitom to opravdu docela pěkně funguje. Přesto mě ale film celých 80 minut vcelku schopně nudil, o to více mě překvapil samotným koncem. Do té doby je to vcelku průměrné drama, ale od té doby neskutečně dobrý anti-válečňák, kde ta poslední scéna ukáže, jak je válka krutá. Jenže by to nemuselo být až tak průkazné....takový příběh prožívala každá linie za první světové války. A co měli řikat ti, co prožívali zákopovou válku ve Francii? Ti teprv...Ale tak co. Film to byl i tak pěkný. Rozhodně měl něco do sebe. To tyhle filmy maj. Ale k dokonalosti jim vždycky něco chybí. (16.05.2010)