Třináctá komnata

Otakar Vávra sa nechal inšpirovať novou čekoslovenskou vlnou a natočil Trinástu komnatu. Film o deťoch, nie pre deti. Výborná práca kamerového mága Juraja Šajmoviča, jemná mágia perelínajúca sa celým filmom a výborné herecké výkony oboch detských filmových hrdinov. K tomu experimentovanie s čiernou, bielou, farebnou snímkou a hra s rôznymi filtrami. Dosť neznáme a málo uvádzané dielo. 4**** (30.05.2016)

Ako filmový laik mám s československými fimami 2. polovice 60. rokov vážny problém - ich poetika ma nebaví. Nechcem sa nikoho dotknúť, ale normalizačná tvorba mi príde oveľa vstřícnejšia voči bežnému divákovi. To, čo očakávam ja, odkojený na amerických filmoch, je primárne dej a k tomu trochu umenia. Tu je to naopak, to sa týka aj niektorých filmov od Kachyňu a ďalších. 50 rokov od svojho vzniku podľa mňa tento počin môže zaujať maximálne študentov filmových oborov. Neuveriteľným paradoxom je, že už o rok Vávra natočil strhujúce Kladivo na čarodejnice. (29.12.2016)

"Stalo se to, protože jsem to chtěl? Nebo chtěli oni něco jiného? " Nebýt sportovce a několika dalších, tak je film bez jakéhokoli rozumného vysvětlení. Oficiální text je až nepochopitelně mimo. Krom popisu režisérovi práce, která je skutečně excelentní. Vávra se v mých očích po Romanci nádherně rozvlnil podruhé, spojil síly s Vladimírem Neffem, a nabízí výborný, počáteční humor, perfektní drámo, nečekané tajemno (doprovázeno děsivým šepotem), něco té skvostné psychológie a nakonec naprosto nekompromisní horor. Bez přehánění se tak skvělý závěr filmu dá nazvat. Experimentální, pro Vávru dost nezvyklá režie a Srnkovo výborná hudba, podtrhují veškerou popsanou atmosféru. Dětská dvojice Kosťa a Blanka svým vnímáním světa, završené hrou na osud, dokáží bez jakýchkoli problémů konkurovat dialogům excelentního Růžka, Fialové a polské posily pana Krzysztofa Chamiece, který dolaďuje vše. Na závěr do toho pan Vávra hodí ještě špetku detektivního koření, a máme tady film, který hodnotilo zatím 122 uživatelů, a který jen čeká, až ho objeví skuteční znalci československého filmu, jen do toho. Pro mě skutečně výjimečný námět i zpracování. (18.08.2013)

Přes záplavu barevných filtrů černočerná studie dětské fantazie, podávající současně esenci pražského levého břehu vltavského. O Malé Straně psal F. X. Šalda Sigismundu Bouškovi, že je to „naše Bruges“, tam kolem Čertovky je zdání stojatých vod opravdu intenzivní a Vávrovi se mistrovsky podařilo vystihnout ty temné vlny u dna, které roztáčejí mlýnská kola mánie. Přenesením Johnova románu do šedesátých let sám příběh nepozbyl původního kouzla, možná jej tím ještě více prosytilo tajemství. Tajemství, které na levém břehu vládne doposud. (21.11.2009)

Nějak nevím. Je to divné, je to jiné, je to zajímavé, do určité míry i promyšlené, ale zároveň ne tolik, abych z toho měl skutečně silný zážitek. Možná se dostaví časem, až se mi to rozleží v hlavě, ale prozatím z toho mám spíš rozporuplné dojmy. Některé scény jsou dost zajímavé, mysteriózní je to dostatečně a závěr se mi líbil celkem dost. I psychologické to je. Příběh ale sám o sobě zajímavý sice je, ale nechytl mě tak, jak mohl a podobně jsem to měl i u atmosféry. Navíc účel formy jsem sice chápal, ale taky mě moc nebral a místy mi přišel lehce manýristický, protože o nic zas tak velkého tu nešlo, aby forma nepřevyšovala obsah. Ale celkově to určitě není špatné, za pozornost to stojí stoprocentně a jsem rád, že jsem to mohl vidět. Silné 3* (26.02.2022)