Šťastnou cestu

Filmařsky průměrné, tématem však až odporně pokrytecky moralistní a neuvěřitelně škrobené >reportážní drama< (jak uvedeno jest v úvodních titulcích), působící místy až komicky a i na dobu vzniku těžko uvěřitelně. Na svou dobu nijak nevybočující herecké výkony podtrhuje rutinní Vávrova režie - až má člověk pocit, že tenhle film musel vzniknout na nějakou politickou objednávku protektorátních kulturtrégrů coby skrytě výchovná agitka... Vlastně je to taková ta typická >Vávrovina< , kterých v pozdějších bolševických časech nasekal požehnaně... Dvě hvězdičky snad jen za některé světlé momenty ve ztvárnění postav hraných triem Mandlová - Štěpničková - Vítová - - - P.S. Zde na čsfd až neuvěřitelně přeceněný film, svědčící o zmatenosti (mladých) diváků, ovlivněných zjevně i v současnosti točenými pitomostmi s obdobně vylhanými náměty a pofiderními hereckými výkony... (06.08.2006)

Zajímavá herecké příležitosti hned pro čtveřici prvorepublikových hereček (už chyběla jen Lída Baarová), z nichž některé už byli ve své době skutečnými stars, zde pěti prodavaček, které hledají to pravé štěstí..Ostatně to je dodnes stále aktuální téma a sami víme (víte) jak to leckdy dopadá, skutečnost je občas jiná než ta filmová. Zdařilá psychologická studie jednotlivých charakterů (i těch nejpokřivenějších), film zajímavý hlavně z hlediska obsahu a tématičnosti, které se s děním dnešním moderních dnů v lecčems podobá. Osudy, sny, přání, ideály, touha po lásce a štěstí, natom všem si zde divák přijde na své. "Jednou si dole, jednou nahoře"..V každém ohledu se jedná o značně působivý, moderní, hodně realistický a především dynamický snímek, ve své podstatě snad i pravdivý, jak ve své době tak i dnes. Odhalená scéna v podání amorální Adiny Mandlové (pro kterou to byla jedna z nejlepších jejích rolí), byla v té době stále odvážná ale nikoliv první jakožto v českém filmu.... (11.05.2006)

Po Kladive a Romanci je toto najlepsi Vavrov Film, fakt ako elita tej doby roku 1943, mimoriadne kvalitny film z obdobia Protektoratu od Otakara Vavru. Vavra tocil technicky, filmarsky genialne, dokonale diela, ale ideologicky to uz bolo horsie. Velmi sa mi pacila ustredna myslienka : stastie je vec prchava, a kazdy si je strojcom svojho osobneho (ne)stastia. A cesky film bol o Cechoch a cesky. A za vybornu Mandlovu dam vysokych 98 % (25.04.2013)

Několik osudů a několik cest. Cesta za vlastní existencí i útěk před minulostí. Každá z nich má svou, a také svého. Milujícího, nebo jen existenci zajišťujícího. Každá má své zbraně, některé vydrží ještě tak pět let, druhá se svou přehnanou fortelností neztratí nikde. Radosti jsou vyváženy strastmi a v některých případech není možný ani nový začátek. Dokonale podchycená atmosféra i neřesti vyšší, buržoazní společnosti, která je na druhou stranu i odrazem morální dna. Také praktiky velkoobchodníků jsou zde krásně zobrazeny. Zaměstnanci jako stroje pracující na rozkaz. Smíření se s dostačujícím málem, nebo raději jíst na stříbře ? Vávra dává dohromady ojedinělý dívčí sbor, na jehož herectví se dívá opravdu skvěle. Perfektně ztvárněné charaktery odevzdanosti, pokory, ochoty zachránit vztah, ztřeštěnosti i obyčejnosti ( Dítětová úžasná :) Uvolněné herectví a precizní, nebojácná režie ( Adina v rouše Evině) s krásnou hudbou j. Srnky. I v těch nejtěžších dobách československé historie vznikaly výborné snímky. (03.05.2014)

Sledujeme příběhy pěti prodavaček pražského obchodního domu, které skrývají za svými úsměvy různé osudy. Nejvíce v paměti utkví asi tragický osud Heleny (Adina Mandlová), mladé ženy, která si uvědomuje „trvanlivost“ svého mládí a krásy. Mě osobně zaujala i postava Anny (Jiřina Štěpničková), ženy s tajemnou minulostí. Typicky ztřeštěná Nataša Gollová značně odlehčuje tíživý pohled na osud ženských hrdinek. Tento snímek často bývá přirovnáván k italskému neorealismu. (03.05.2006)