Nezbedný bakalář

Obsadit do filmu s kvalitním scénářem ta nejzvučnější herecká esa té doby, vesměs z Národního divadla, to byla záruka úspěchu a Otakar Vávra to věděl. Vznikla tak velmi jemná komedie, u které se nebudete smát od začátku do konce. Chvílemi se budete usmívat, chvílemi budete dojati a rozhodně se budete cítit dobře. (02.03.2007)

Spisovatel Zikmund Winter (1864 - 1912) působil v letech 1874 - 1884 v Pardubicích a v Rakovníku jako středoškolský profesor historie. Ve fondech rakovnického archivu našel inspiraci pro řadu svých děl, zejména ze 16. a 17. století. A právě v Rakovníku se odehrává děj jeho povídky Nezbedný bakalář (1883), kterou v roce 1946 převedl na stříbrné plátno režisér Otakar Vávra. Příběh je zasazen do doby vlády Rudolfa II. Do rakovnické školy přichází nový bakalář, sice trochu lehkomyslný, ale beroucí své povolání jako poslání. Neváhá kriticky vystoupit proti městské radě, která o školu a děti nedbá. Proto se brzy stane konšelům trnem v oku. Ti za něj potají shání náhradu, ale bakalář nad nimi vyzraje: když se o plánech městské rady a místních měšťáků dozví, opouští město i s dětmi - svými žáky - a společně odcházejí do Prahy. Ve filmu se kromě výborného Zdeňka Štěpánka v titulní roli blýskla celá plejáda hereckých es (O. Korbelář, J. Vojta, J. Marvan, F. Smolík ad.). (27.02.2012)

Zábavná satira na stav měšťanstva Rakovníka zasazená do doby Rudolfa II., ale vždy stále aktuální. Ozdobou jsou písně sakrálního charakteru. Ambice a okázalost, sliby a jejich neplnění, povýšenost, lakota, pokrytectví, kverulantství, závist a z ní pramenící zloba, intrikánské pokusy, zlomyslné činy umožněné silou moci, snahy o zlomení vznešené duše, očekávání slepé poslušnosti, podlézavost, třídní rozdíly. A naproti tomu hravé rebelství proti zlomyslnosti a povýšenosti, pokusy o duchaplná vytrestání a nastavení zrcadel zapšklých lakotných duší plných záští. Rovnost není a nebyla nikdy na pořadu dne, rovnost a vznešenost ducha je situací a stavem pro mocipány a jejich přisluhovače možná ještě nebezpečnější. Navíc závist, která ze všeho pramení vyniká svou záludností a snahou pokořit a ublížit, psychicky i tělesně. Bakalář Jan (skvělý Zdeněk Štěpánek) má pozvednout učenost a školství královského města Rakovník. Vznešené sliby plné hojnosti jsou ale vystřídány rozčarováním ze skutečných nedobrých poměrů k těm, které nepovažují za sobě rovné. A tak Jan nebojácně bojuje s pokrytectvím vztahovačných závistivých maloměšťáků. Z dalších rolí: hostinská U Střípků Anna (Vlasta Matulová), žena vyvolávající svým půvabem závist u ostatních "ctihodných" žen, které pak hýbou muži, řezník Mikuláš (Otomar Korbelář), romanticky prahnoucí po Anně, dobromyslný konšel Šmarďoch (František Smolík), povýšenečtí zástupci města primas Písecký (Jaroslav Marvan), písař Žlutický (dobrý František Kreuzmann), pekař a konšel Hruška (Saša Rašilov), konšel Slach (František Roland), krejčí a konšel Máma (Vladimír Řepa), a kovář a konšel Bezprstý (Antonín Jirsa), kteří tak chtějí zlomit neposlušného bakaláře, vojenský vysloužilec a Janův kumpán Matěj (Jaroslav Vojta), úlisný školní sukcentor Zachariáš (Josef Gruss), prohnaný ve své podlosti, Mikulášova lakotná manželka Alžběta (Marie Rýdlová), a mendík Martínek (Josef Vinklář) se sladkým hlasem. (08.05.2012)

Velmi příjemná kostýmní podívaná, která má všechny devizy pro úspěch - kvalitní dekorace a kostýmy, kvalitní herecké výkony (nenarazil jsem na žádné škobrtnutí ani dobovou manýru a to i co se týče ženských představitelek), výtečná práce s komparsem (hlavně u malých dětí) a dobré uchopení předlohy. Štěpánek opět zastiňuje co se dá, výborná je scéna kde se sejde v Praze s Marvanem a Smolíkem - opravdové herecké hody. Některé scény až připomínají černobílé malířské plátno, hlavně v závěru a v doprovodu dobově stylizované hudby vytváží autentického ducha, který se nenechá unášet žádnou kašírovaností. (24.11.2009)

moje zaujímavosti: Vlastimil Brodský vo svojej autobiografii uviedol, že v tejto snímke bola jeho prvá filmová úloha, hoci si už predtým zahral vo filmoch Svet patrí nám (1937) i Bohema (1944). (dyfur) Film mal súťažiť na festivale v Cannes, bol však júl a chýbali scény, ktoré bolo treba natočiť v snehu. Tvorcovia to vyriešili tak, že ich nakrútili za pomoci naftalínu, celá scéna ním bola posypaná. Tieto zábery sa natočili za tri dni a tri noci. (dyfur) (27.09.2014)