Kladivo na čarodějnice

"Kladivo na čarodějnice" je jeden z těch mála filmů, které dokáží vyvolat ty nejděsivější pocity strachu, aniž by k tomu potřebovaly hektolitry umělé krve a obludné monstrum honící teenagery po všech čertech ďáblech. Monstrum v tomto snímku má mnohem prozaičtější podobu, za kterou se však skrývá Ďábel hodný tohoto jména. Snímku ovšem na naléhavosti velkou měrou přidává fakt, že se tvůrci (mezi kterými byla i slavná česká umělkyně Ester Krumbachová, o níž nedávno natočila pozoruhodný dokument První dáma českého filmu Věra Chytilová) nechali inspirovat záznamy z autentických inkvizičních procesů z let 1678 až 1695. Snímek díky černobílému ladění evokuje rozmanitou škálu pocitů, kamera je nebývale sugestivní. Rozum obzvláště zůstává stát nad tím, jak mohla zbabělost, pověrčivost či lhostejnost vrchnosti dát do rukou inkvizičnímu soudci Bobligovi z Egeldstadtu takovou moc nad životy lidí v celém poddanství! Dovolím si citovat - Děkan Kryštof Lautner: "Nedokážu vůbec pochopit, že takový člověk může mít v rukou lidské osudy - tvůj, tvůj i můj!" Na to mu klidným, vyrovnaným a odevzdaným hlasem odpovídá jeho přítel, bývalý soudce: "A vždycky to tak bude, buď úplně klidný." Tento dialog je nádhernou ilustrací mnohoznačnosti "Kladiva" - každému musí být jasné, o čem Vávra mluví (předpokládám, že za dob normalizace skončil film na dlouhou dobu v trezoru...). Ještě jednou úžasnou doménou film disponuje - dramaticky vypjatá hudba, zejména její opakující se leitmotiv, nenechá diváka ani na chvíli vydechnout. Kapitola sama pro sebe je pak herecký výkon Vladimíra Šmerala. Jeho Boblig z Egeldstadtu je syntézou veškerého zla, ďábel v beránčím rouchu. Naproti němu stojící děkan Kryštof Lautner má taktéž co nabídnout, zejména proto, že je to postava lidská, se svými chybami, díky nimž nakonec nachází draze zaplacenou morální sílu. První místo ve Zlatém fondu české kinematografie. (31.03.2006)

Absolutni vrchol ceske filmove sceny! film ktery je tak nadcasovy a autenticky ze z nej bude mrazit i kdyz si to clovek pusti treba za 50 let smeral predvedl vykon na oscara takovej hnusnej a presvedcivej zaporak se jen tak nevidi navic nejgenialnejsi je fakt ze vsichni vime o co tu doopravdy jde ale reziser Vavra to dokazal tak skvele naaranzovat ze mu to i soudruzi sezrali filmy utocici na rezim primo to meli spocitany ale tenhle to vzal genialni cestou naznaku a kdyz si navic clovek uvedomi ze je to podle skutecnych udalosti dojem je jeste vetsi neprekonatelny dilo neprekonatelnyho mistra rezisera o tom ze kdyz se nekdo mocnej rozhodne bejt slavnej a bohatej a ma prostredky jak toho docilit nic ho nezastavi (01.11.2011)

Velice drsný film, který působí až neuvěřitelně, že něco podobého vůbec bylo možné. Film rozhodně stojí za to, především z historického pohledu. Otakar Vávra dokázal vykreslit velmi silnou atmosféru a nebral si vůbec žádné servítky. Přestože je film skvělý, tak dávám jen 4 hvězdičky, protože si chci udržet od snímku odstup a rozhodně ho nechci řadit mezi své nejoblíbenější. 80% (08.09.2010)

Veľmi smutný film, až sa človeku nechce veriť, čo všetko bolo kedysi možné a aké ľahké bolo prísť o život, a naopak, ako ľahko sa dalo zbohatnúť. Stačilo byť len inkvizítor alebo aspoň jeho pätolízač a peniažky sa len tak hrnuli. Názory a myšlienky, ktoré vo filme odznejú sú nesmierne iritujúce. Napríklad, ak niekto vydrží útrapy mučenia, tak mu celkom určite pomáha diabol, takže je vinný aj tak, naozaj úchvatné. Aj preto, keď sa už niekto dostal do spárov inkvizície, už nebolo cesty späť, maximálne tak milosť v podobe uškrtenia na hranici ešte pred zapálením ohňa. Na druhú stranu ma však po čase ten monotónny motív zatknutia, vypočutia, mučenia, priznania pred tribunálom a upálením začal trochu nudiť. Myšlienková hodnota filmu však vysoko prevyšuje uvedený nedostatok, preto snímok odporúčam všetkými desiatimi. 85/100 (30.07.2014)

"Kruté zlato" Českého filmu. Již při titulcích a úvodní písni tuhne krev v žilách a běhá mráz po těle. Poté se dostaví ohavný mnich, kterému ve tmě svítí oči a falešné zuby. Na chvilku se rozptýlýme pohledy na obnažená těla krásných žen, aby je v zápětí vystřídala ponurá atmosféra, která trvá až do konce. Dokonale ukazuje podlost a zrůdnost inkvizice a nespravedlnost. Tvůrci měli šťastnou ruku i na herecké obsazení. Vladimír Šmeral precizně stvárnil odporného, nechutného a fanatického inkvizitora Bobliga, stejně tak Josef Kemr jako neméně odpudivý písař Ignác a Elo Romančík výtečně stvárnil faráře Lautnera, posledního mučedníka, který svou smrtí zachránil spoustu dalších životů. Film Otakara Vávry (jedno z jeho nejlepších děl) je surový, krutý a depresivní jako inkvizice sama. Opravdu silný zážitek, který lze jen doporučit a který ukazuje že Český film má (nebo alespoň měl) vysokou úroveň a geniální režiséry jako je například Otakar Vávra. (01.03.2006)