Anička jde do školy

První půlrok v životě malých prvňáčků mě dostal. Ani ne tak poněkud ukřičenou ústřední herečkou nebo agitující "Bohdalkou", ale zejména kouzlem doby, která z filmu sálá. Všechno to kolem dětských přání, obav, Vánoc a dalších maličkostí se mi líbí. A děti jsou kouzelné. Kluk, na kterého se u umyvadla už nedostane, je mamčin spolužák ze školky. A přesně tak tenhle film vnímám - jako drobnou sondu do života dětí na počátku 60. let. (25.09.2012)

"Odtud můžeš volat kam chceš. Do Ameriky nebo na Smíchov." Většina zdejších recenzentů zapomíná, že jedním ze spolutvůrců této optimistické sondy byl scénárista Ota Hofman, který patří mezi nekorunované krále žánru filmů pro děti a mládež. Samozřejmě, jaká doba, takoví lidé. Poetiku idylického venkova kolchoznického rozkvětu stále mladé gottwaldovské republiky z tematicky příbuzné Honzíkovy cesty vystřídal možná až příliš oddětštěný svět panelového sídliště, kde vládnou úplně jiná pravidla. Ale zaměříme-li se na linii setkání nastávajících žáků první třídy se školním prostředím a s novým řádem, nemůže nám uniknout nezpochybnitelná nadčasová kvalita, reprezentovaná zejména různorodým kolektivem, v němž se vyskytují upovídaná děvčata i zlomyslní chlapci. Špílce o bolševické revoluci a vyhnaných pánech nebo básničky o pionýrech a jiskrách zůstávají spíše hořkoúsměvným dokumentem doby, ve které film vznikal (po uskutečněném banskobystrickém kongresu a v předjaří tzv. nové vlny) a zredukované na absolutní minimum. Jako přínosný vklad bych viděl hravý Havelkův hudební doprovod i civilně pojatou roli starostlivého otce, hraného Rudolfem Hrušínským. Vnímat nástup nových generací v rámci bezmála čtyřicetileté epochy totalitního systému je určitě nesnadné, ale minimálně naši rodičové a prarodičové jsou s to schopni dodatečně zhodnotit takto prožitá dětská léta. A zdá se, že to byla šťastná léta. (06.09.2010)

Cha, tak tohle mě pobavilo. Tenhle klenot na mě jednou vybafl z TV a uplně mě dostal. Ty děcka se snad ani nechovaj podle scénáře, ale uplně bezprostředně. Dny, kdy i ty zlý děcka se k dospělejm chovaly docela slušně, jsou už pryč, proto ve mě tenhle film uplně vyvolal takovej dobrej pocit. Sice rozestavěný sídliště jako exteriér působí dost budovatelsky, ale člověk se musí soustředit hlavně na ty dětské tvory a né na komunistické manýry a potvory. Je to prostě hezkej film a o to hezčí, že je širokýmu publiku neznámej... (15.10.2012)

Ačkoliv zde hraje spousta slavných herců (Bohdalová, Hrušínský, Štěpánková, Menšík, Zázvorková, Fiala...), tak tento film televize vůbec nevysílají, a proto je absolutně neznámý. Ten důvod je prostý. Jedná se o vyloženě dětský film, který dnešnímu divákovi kromě pár nostalgických výjimek (staré autobusy ČSAD, pasoucí se kráva u cesty a především rozestavěná pražská sídliště s obrovskými jeřáby) nemá co dát. Středem filmu je Anička, která jde poprvé do školy a s partou dětí si především hraje na rozestavěném sídlišti. Film končí prvním vysvědčením. Roku 1962 to mohlo na dětské publikum zabrat, dneska už to nezapůsobí. [227. hodnocení, 16. komentář, 60%] (08.10.2019)

Takto profesionálně kvalitně by nikdo dnes dětský film určitě netočil, navíc velmi poetickým způsobem s citem pro duši prvňáčka, velmi nenásilně humanisticky výchovně (pomáhat druhým v nouzi, mít radost z radostí druhého, pomoci jim, když přijde neštěstí etc.). Vnímat takovýto film jako propagandu mi přijde poněkud přes míru, jde jen o odraz reality, navíc propojený s dobovým rituálem lampionového průvodu (na které koneckonců tehdy děti chodily stejně rády jako dnes na keltský svátek mrtvých), navíc následně přecházející do klasického zobrazení vánočních svátků (kapr, stromeček, v hudebním Havelkově podkresu s melodií Narodil se Kristus Pán). (06.09.2010)