Marie

„Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ Příběh Marie (výborná Blažena Holišová) je trošku jiný, než jak jej popisuje oficiální text distributora. Marie není jen pasivní přihlížeč rozpadu svého manželství, ona od jistého momentu (od odchodu svého muže k jiné ženě) aktivně navazuje jiný vztah a sama též iniciuje oficiální rozvod. Václav Vorlíček mě tímto filmem dost překvapil, protože takový typ (psychologicky laděného) filmu on normálně netočil. Co se mu určitě povedlo, je kamera, která občas zajímavě krouží kolem. I hudba Svatopluka Havelky k atmosféře filmu hezky sedí. Snad jen jsem moc nepobral konec. Nejdříve ten nový milý Marie říká, že by si ji i vzal a přiznává tak, že mu nestačí už jen "oáza", velmi rychle však film končí tím, že dotyčný vrací Marii klíč od bytu. Trošku divný konec, když vezmu že to celé měl být spíše film o rozpadu jejího  manželství a o tom, jak se s tím vypořádala. Když už tam ten jiný vztah byl, představoval bych si optimističtější konec. (28.02.2024)

Nezáživná studie rozpadajícího se manželství s netalentovanými herci (ktromě Holišové) a beznadějně netalentovanou režií. Kresba rakety na chodníku. Jediná dobrá scéna je v restauraci s objednáváním piva. K smrti znuděný Racek utíká od manželky. Holiška neváhá a ještě před rozvodem si najde náhradu. Není to ovšem taky žádné terno. S dalším nápadníkem je rovněž zábava jak v márnici. Úplně nijaká hudba. Dobrý nápad s nájezdy kamery, ale když to je během chvíle po desáté, je to otrava. Mám pocit, že takto vysoké hodnocení je způsobeno prvoplánovou úctou k Vorlíčkovi, který se nějakou záhadou z rozpačitých začátků svou nezměrnou pílí a obětováním vypracoval až na veleváženého pana režiséra především čarodějnických filmů a seriálů. (07.11.2020)

V dnešní době již dost vyčpělé téma, ale v 60. letech se takového sondy do lidského nitra točily častěji, aby divák mohl přímo během filmu zžít s postavou a přemýšlet o tom, jak by se zachoval v kritických momentech on sám, aby stačil jednotlivé postavy soudit nebo se jim snažit porozumět. Marie je unavena jednotvárností svého manželství, možná má její manžel i milenku, což je asi taky trochu její chyba, neboť se jí právě na druhou stranu nechce něco na svém maželství změnit - dokud nepozná přítelkynina manžele Jendu... Hodnotit herce v takových psychologických rolích je velmi těžké, myslím, že ani tvůrcům filmu se nepodařilo svým postavám vdechnout trošku více životnosti. (14.03.2021)

Spíš je to ale 3,5*. Překvapuje mě, že něco takového natočil ve svých začátcích právě Vorlíček, ale kupodivu to docela funguje. Realistický příběh o jednom vztahu, který má skvělé herecké výkony a je i slušně natočený. Často se zde vypráví obrazem, často tu je nějaká zajímavě vymyšlená symbolická scéna, což se mi na tom filmu hodně líbí, akorát problém je v tom, že většina těch symbolů je vlastně o jednom a tom samém a ne každý úplně funguje. V tomhle je ten film nedotažený, ale i tak se mi tahle docela dobrá snaha o symboliku líbí. Podobný problém mám i u dialogů - některé fungují, jiné jsou strojené, ale v tomhle případě podle mě ty funkční převažují. Úplně podmanivý ten film taky není, posouvá se pomalu a chvílemi se i zdá, že se neposouvá nikam, ale i přes tu občasnou nudu jsem stejně byl zvědavý, kam se osud hlavní postavy Marie posune dál. A co se psychologie týče - je tu, ale čekal jsem, že jí tu bude víc a že půjde víc do hloubky. Tady se zabývá momentální chvílí, ale nějakou minulost a možnou budoucnost moc neřeší a to mi tu vadilo. A i finále mohlo být o něco silnější. Nicméně i tak ten film drží celkem pohromadě, zamlouvá se mi svojí zdařilou snahou o psychologické realistické drama a těší mě na něm to, že Vorlíček natočil i něco jiného než komedii. A možná bych i byl radši, kdyby u psychologických dramat aspoň částečně zůstal, protože kdyby se v tom zlepšoval, asi bych měl jeho filmy o něco radši. Mě totiž většina jeho komedií (až asi na tři výjimky) přijde strašně průměrná... Každopádně i když Marii mám skutečně přesně mezi silnými 3* a slabými 4*, nakonec dám vyšší hodnocení, jelikož něco do sebe ten film má určitě a nějaké silnější pocity ve mě zanechal. Slabé 4* (05.06.2021)

„Za co se omlouváš? Říkal jsi, že to je život. Chceš se snad omlouvat za to, že žiješ?“ Jen 2 roky před Kdo chce zabít Jessii? natočil Vorlíček film z úplně jiného soudku. S hlavní hrdinkou zklamanou, osamělou, která chová už jen zbytky iluzí, nadějí a snů. Má vedle sebe člověka, který sice jakž takž funguje jako otec jejich 2 dětí, ale spíš než manželem je občasným spolubydlícím, u kterého může Marie na nějaké vroucné city či třeba jen porozumění zapomenout (dost průkazná úvodní návštěva kina). O to víc může diváka překvapit její rozhodnutí, se kterým se možná hůře ztotožňuje, ale osobně mu s odstupem času začínám pomalu rozumět. Přemýšlivý, lehce depresivní film (nesoulad navozuje místy i výrazná zvuková/ruchová složka), hodnotím ho slušnými 4*. „Když jsme se milovali, tak jsme žádný zákon nepotřebovali. Nemůžeme přece za to, co cítíme.“ - „Manželství se sice uzavírá na základě citového vztahu, ale přináší také zákonné povinnosti.“ - „Jak spolu souvisí láska a zákon? Není tu někde chyba? V tom zákoně nebo v nás?“ (14.04.2019)