Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (383)
6/10 - Ačkoliv jsem milovníkem starých pohádek, "Jak se budí princezny" nikdy (ani v dětství) nepatřila mezi mých osobních TOP10. Je pro mě spíše něco jako Tři oříšky pro Popelku "B". Sice je tu excelentní Menšík, ale zápory jsou jasné: méně kouzla než Popelka, podobná hudba, toporný a stále zamračený J. Hrušínský... Ano, pořád sice mírný nadprůměr (kampak se na něj hrabou v současnosti natočené pohádky), ale na klasiky žánru (Pyšná princezna, Dařbuján, Tři oříšky...) zkrátka tento film nemá. ()
Ještě si pamatuju, jak jsem na tom byl v kině za dob mého mládí - dnes se na to dívají moje děti. Moc pěkná pohádka! ■ Úvaha: Napadá mě, že na počátku legendy o Šípkové Růžence byla princezna trpící chorobou srážlivosti krve (pravděpodobně ne hemofílií, protože tou ženy netrpí téměř nikdy), která musela být držena mimo dosah všeho, co by ji mohlo zranit :). ()
Pěkná tradiční česká pohádka tak, jak jsme na ni byli od padesátých let zvyklí. Dobré herecké výkony v čele s hereckými veličinami Menšíkem či Sovákem, mladičký a tak trochu neustále rozmrzelý Hrušínský a až úsměvná snaha o překonání prokletí. Je až s podivem, že se podařilo na celovečerní stopáž roztáhnout tak jednoduchou pohádku jakou je právě tato o Šípkové Růžence. Hudba: Karel Svoboda ()
Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. ()
nostalgické +4* tuhle klasiku netřeba představovat a patří určitě do Zlatého českého pohádkového fondu. Autoři se pokusili osvěžit pohádku o Šipkové Růžence, do které přidali komediální prvky, které má téměř všechny na svědomí sluha prince Jaroslava v podání Vladímíra Menšíka. Nezbývá než doporučit, i když bych se divil, že ji někdo nezná. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Když se kletba naplní a všichni usnou, Melánie (Libuše Švormová) sebere královně korunu a užívá si, že „teď je královnou ona“. Když se po událostech následujících dní na hradě objeví princ Jaroslav (Jan Hrušínský) a začne se dobývat dovnitř, Melánie je stále i po těch dnech ve stejné pozici s korunou v ruce. (jlumos)
- Natáčelo se na hradech Pernštejn, Roštejn, Orlík nad Humpolcem a na Křivoklátě. Filmovalo se i na zámku Konopiště. (M.B)
- Když Růženka (Marie Horáková) říká Jakubovi (Václav Postránecký): „Já vím, poručili Vám,“ (čas 00:13:45), můžeme si všimnout, že vzadu za stromem čeká služebná, která pak jen vystoupí, jako kdyby zrovna přiběhla, a pronese svoji repliku: „Co nám to děláte, jasnosti? Švadleny už čekají!“ (jlumos)
Reklama