Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)

(více)

Recenze (383)

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Sympatická vtipná adaptace z "české školy", které ale něco chybí k dokonalosti. V komičnosti staršího prince a Matěje se trochu moc tlačí na pilu (nikoli vinou Krause a Menšíka, ti jsou dobří), což vyvažuje neobvyklý, mně velmi sympatický zádumčivý princ Jana Hrušínského. Pokud jde o zásahy do předlohy, mohlo by se zdát, že tou hlavní je škrtnutí sta let a jejich nahrazení motivem lásky, která dá našemu princi odvahu k vysvobození své milé. Mnohem zásadnější je však nahrazení uražené sudičky závistivou příbuznou, což vyznívá nesmírně trapně. Pohádka tím ztrácí něco podstatného, komplikovaného a padá o několik pater níž k primitivnímu "dobrý vládce, dobrý lid a jeden zlý škůdce", což je mimochodem heslo onoho roku (Anticharta). Namísto osudové kletby nastupují intriky frustrované švagrové. Když už jsem vzpomněl antichartu (falzifikát sudičky vystupuje dokonce i v závěru jako zištná uchvatitelka), nedá mi to, abych nesrovnal s dederónskou adaptací Šípkové Růženky (která v zásadě kopíruje originál, je neápaditá, sterilní a nevtipná, jen s krásnou písničkou přadlen v úvodu), v níž je naopak uražená sudička vznešenou, spravedlivou trestající vílou a král nesympatickým nafoukaným feudálem, který pak svými protiopatřeními bezohledně bídačí už tak "vykořisťovaný pracující lid". Dokonce i scéna urážky je vykonstruována tak, aby sudička z toho pro diváka vyšla co nejvíce se ctí. Takže soudruzi z NDR jdou na to z opačné strany. Tam je ale ta "výpověď" očividně záměrná, kdežto shoda české "na pohodu" verze s antichartou je nejspíš dána "jen" zoufale totožným myšlením. Klasická česká obsese v pranýřování "závisti" (a jedním dechem "ziskuchtivosti", což je roztomilé). Prostě sudička vyslovující zlou kletbu musí mít něco za lubem, jinak to český mozek nepobírá. Očividně ale i dederóni s tím měli problém. ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Pohádky obecně moc nemusím, ale tahle se mi celkem líbila. Hlavně proto, že postavy nebyly černobílé, jenom dobré či jenom zlé. Vezměme si třeba prince Hrušínského. Vynechám jeho vdolkovitý vzhled s permanentně otráveným výrazem, že ho ty mouchy ještě nesnědly, protože koneckonců si ho brát za muže určitě nebudu. Jde mi spíš o to, jak pěkně Menšíkovi přikazuje, že musí být do zítra večer zpátky s medvědí kůží, "i kdyby měl uštvat koně". A nejen s Menšíkem, ale i s jinými podřízenými jedná nehezky povýšeně! A příklad z druhého spektra, ona údajně zlá královnina sestra. Já třeba jsem vcelku kliďas, ale taky by mě dost vytočilo, kdyby se mě někdo snažil usmířit tím, že mi nabídne, že mě okamžitě obleče né do nějakých drahých látek, hedvábí nebo tak, ale do hermelínu! To je přeci spíš za trest, i když se v tom asi chodí trochu líp než třeba v takových chlebových střevíčkách z jiné pohádky. Takže já se té sestře vůbec nedivím, že vyřkla onu klatbu, že Růženka "se v 17 letech píchne o trn, usne a sní celé království". A velice mě to navnadilo, neboť snědení čehokoli v dosahu nám už hezky předvedl Otesánek, ale ve spánku? To by byla premiéra. To tam bude chodit jako nějaká nenasytná zombie? No těšil jsem se, ale dopadlo to bohužel jinak, jak, to nebudu prozrazovat, abych nespoileroval. Však taky kvůli tomu strhávám jednu hvězdu na hodnocení. Anebo konec prozradím, cheché, mně je to koneckonců jedno, královnina sestra se částečně spletla, jako nenasytná zombie tam chodil akorát Menšík, ale byla to slabota, povedlo se mu sníst jen kus masa a dvě jabka. Noo, a když už jsem v tom kažení divákova zážitků, prozradím i jiné věci. Tak v jednu chvíli to vypadalo, že princeznu píchne princovo péro, ale nakonec Vorlíček vyměkl a dal přednost tradičnímu, byť poněkud nudnému a nevzrušivému předmětu. A koukám, že v přehledu chyb ve filmu chybí jedna zásadní, v království má všechno spát a taky spí, lidi, zvířata, kromě myšky, co vypískla, když se Hrušínský s Menšíkem drali tajným vchodem do hradu. ()

Reklama

Torgal 

všechny recenze uživatele

Oproti ostatným vianočným evergreenom mi táto rozprávka pripadá trochu ako chudobný príbuzný. A to doslova - výprava mi tu prišla naozaj poslabšia a prostredie nezaujímavé a pomerne pusté. Ale stále sa môže spoľahnúť na nezlyhávajúceho Menšíka a pekne vylepšenú rozprávku o Šípkovej ruženke. Pridanou hodnotou je vtipným spôsobom nafúkaný princ Jana Krausa, ktorý bežne zápasí s medveďmi (aka Menšíkom v kožuchu). Druhý princ mi prišiel ale hrozne generický a nevýrazný. Celkovo až príliš obyčajná rozprávka, ale čo by sme dali za to, keby sme vedeli také točiť aj dnes. 6+/10 ()

SOLOM. 

všechny recenze uživatele

Další z pěkných československých pohádek, kterou jsem si samozřejmě nesměl v tomto období nechat ujít. Jde o jedno z nejlepších filmových (hraných) zpracování pohádky o Šípkové Růžence, jaké jsem dosud viděl. Samozřejmě že hlavní vliv na tom mělo i velmi solidní herecké obsazení – a jejich výkony – ale i kostýmy, efekty a do jisté míry i vtipnost některých situací. ()

DarkoCohen 

všechny recenze uživatele

Od dětství mám nějakým způsoben zakódované, že takhle pohádka není nic moc. A to je chyba. Ústřední pár princezna Růženka (M. Horáková) a princ Jaroslav (J. Hrušínský) je sice tuctový, řekla bych dokonce až nepovedený, ale sluha Matěj alias V. Menšík je tu naprosto skvělý. Co naplat, vždycky když ho někde spatřím, tak mi neskonale zvedne náladu. Je to holt borec, který v současnosti nemá obdoby. A když se k němu ještě přidá J. Sovák jako král, baron F. Filipovský a královna S. Zázvorková vychází mi z toho skvělá zábava v podání ještě skvělejších herců. Přece jen už nejsem malý capart, který ke štěstí potřebuje bílého koně a na něm princeznu v krásných modrých šatech. Pěkných vánočních 85% ()

Galerie (20)

Zajímavosti (29)

  • V pohádce mělo být odstraněno všechno špičaté, ale zůstala koruna krále se špičatými hroty a špičatý plot kolem výběhu medvěda, o který si dokonce princ Jaroslav (Jan Hrušínský) záměrně roztrhne šaty. (M.B)
  • Když Růženka (Marie Horáková) říká Jakubovi (Václav Postránecký): „Já vím, poručili Vám,“ (čas 00:13:45), můžeme si všimnout, že vzadu za stromem čeká služebná, která pak jen vystoupí, jako kdyby zrovna přiběhla, a pronese svoji repliku: „Co nám to děláte, jasnosti? Švadleny už čekají!“ (jlumos)

Reklama

Reklama