Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (383)
Tahle „klasika“ mě hodně dlouho míjela. Viděl jsem ji až teď v dospělosti a můj dětský pohled a nostalgie mě v hodnocení neovlivňují. Možná proto, je to jen za průměrné tři hvězdy. Jiné zpracování klasické pohádky beru. Je vždy fajn, když se tvůrci pokusí přinést něco nového. Tahle verze na mě ale působila spíše vlažně. Dobré obsazení nějak nemělo co hrát. Zaujala mě postava sluhy Matěje v podání tradičně skvělého Vladimíra Menšíka a postava rozmazleného prince Jiřího v podání ideálně toporného Jana Krause, kdy to chvilkama zavání až parodií. :-) Zbytek osazenstva spíše průměr a Jan Hrušínský jako princ Jaroslav? Ten byl jako leklá ryba. Suma sumárum občas úsměvná situace v tradičním a jen lehce pozměněném příběhu. ()
Taková ta stará poctivá pohádka, kde sice je šlechta zesměšňována, nikoliv však nezbytně učelově v rámci a duchu budovatelské (v tomto případě normalizační) nálady. V této pohádce jde o něco jiného, než o obvyklou prapagaci, jakou známe ze starších děl. Proto je mi i tato pohádka bližší košile. A to i skvěle zvoleným výběrem tehdejších herců s Vladimírem Menšíkem v čele. Jan Kraus byl též excelentní kripl. ()
Pohádka o tom, kterak Růžena Králová nemohla praktikovat akupunkturu a jako švadlenka by si neušila ani zástěru. Vcelku dobrá pohádka, ale ruku na srdce, nad běžné hodnocení ji povyšuje hlavně V. Menšík, jehož věčně hladový hláškující sluha je highlight tohoto příběhu ("Vy snad nemáte srdce...tak nemáte žaludek."). Rovněž věčně stonající Honza Kraus je super ("Ale já měl taky rýmu a kašel!"), ale zbytek týmu už je holý průměr. Jako dítě jsem často usínal s písní, jejíž slova byly: "Na sedmém lánu, u sedmé sýpky, svítil jak svíce růžový keř..." ()
Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... ()
Vorlíček bol na poli rozprávok doma. To je jasne vidieť v spracovaní, v práci s hercami... kostýmy, hudba atď. V tomto kúsku však nevhodne vybral Jana Hrušínského do roly chlapa, ktorý sa má uchádzať o srdce princezny, no absolútne som mu to neveril. Jeho nemastný-neslaný výraz i výkon by veru žiadnu ženskú neohúril. V celej snímke exceluje vo vedľajšej role Menšík, ktorý znamenite zabáva, akurát jeho prevteleniu za medveďa a súboju s princom som dôkladne neveril. To bola päsť na oko. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Scéna, kdy princové závodí na koni, se natáčela na korbě nákladního auta. (Taninaca)
- V pohádce mělo být odstraněno všechno špičaté, ale zůstala koruna krále se špičatými hroty a špičatý plot kolem výběhu medvěda, o který si dokonce princ Jaroslav (Jan Hrušínský) záměrně roztrhne šaty. (M.B)
- Když měl Jan Hrušínský natáčet scénu, kdy jede na koni, spadne do rybníka a pak stojí po pás ve vodě, měl na noze sádru, jelikož předchozí večer utrpěl zlomeninu stehenní kosti po pádu z římsy hotelu. Natáčení však bylo značně komplikované, Jan si nejprve musel vlézt do velkého pytle, který mu zavázali gumou, přes něj si teprve mohl obléknout svůj kostým, aby nic nebylo poznat. Jenomže ve vodě mu do pytle natekla voda takovým způsobem, že byl Jan moc těžký a nemohl se sám dostat z vody. Filmaři si museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a vytáhnout. (Lynette)
Reklama