Tulák Macoun

Nenechte se zmást plakátem k filmu, kde je na fotografii prvorepubliková hvězda Zita Kabátová - ta tam totiž hraje všehovšudy asi tak jednu minutu - a to lehkou přístavní děvu. Ani další slavné jméno Nataši Gollové nenasytí vaše choutky, ta je tam možná o pár minut déle, ale určitě to není film, který by ji v kariéře posunul kupředu. A Zorka Janů (sestra slavnější Lídy Baarové) tam má asi desetisekundovou scénu s jedinou větou (věčná škoda, půvabná žena to byla). Všech 73 minut se totiž točí kolem Otomara Korbeláře v roli tuláka Macouna, kterou herecky zvládl dobře, ovšem tematicky mě film už moc nezaujal. Určitě si Česi potřebovali nabudit své zničené sebevědomí (září 1939!), ovšem dnes už to působí hodně zastarale. (15.11.2013)

Tuláka Macouna viděla moje bábinka v premiéře. Ještě 50 let po ní mi vyprávěla, jak silně na ni tento film zapůsobil a že ho musím v rámci filmů pro pamětníky určitě vidět. A já ho viděl a musel jsem uznat, že tento film vybočuje z řady v tom pozitivním slova smyslu. Nejen kvůli vynikajícímu Otomaru Korbelářovi, ale i kvůli mojí bábince musím dát 4*. (25.08.2010)

Tulák Macoun ve mě zanechává rozporuplné pocity. Vedení příběhu jde tvrdohlavě a neohrabaně za svým poselstvím vlasteneckého uvědomění. Černobíle, přímočaře, pohroma nemá slitování a vrstvy se stejnoměrně pokládají do jednoho vzorce lidsky nespravedlivého utrpení jednotlivce. Za jediný světlý moment lze považovat Korbeláře, který nešikovnou stavbu příběhu svým výkonem nepochybně pozvedává na snesitelnější úroveň. Tulák Macoun měl oslovit a dotvarovat ducha vlastenectví, samotným postupem nepřesvědčí o správnosti zvolené cesty. Hlavní postavou vlasteneckého nabíjení je František Macoun (dobrý Otomar Korbelář), poctivý zámečník ve spokojeném manželském svazku. Osud mu dal ránu, Macoun se ho v zoufalství snažil přelstít a to si osud nenechal líbit. Co nezmohla destrukce osudu, to zvládl Macoun ve své naivní důvěřivosti sám. Jako poslední zůstal pocit vlastenecké zodpovědnosti, ale ani s ní si nakonec nedokázal poradit. Z dalších rolí: s rizikovým těhotenstvím Macounova manželka Marie (Marie Grossová), Macounova "osiřelá" dcerka Zorka (Jarmila Beránková, jako malá Alena Pospíšilová), Macounem odmítnutá americká láska Lilian (Nataša Gollová), uznávaná kapacita porodnictví profesor Vach (Jaroslav Marvan), svobodomyslná přístavní zpěvačka a animírka Elsa (Zita Kabátová), Macounův zachránce vorař Barták (Theodor Pištěk), vorařský parťák Petrák (Ota Motyčka), tvrdá představená katolického sirotčince (Hermína Vojtová), rozjívení vesničtí kluci (mj. Antonín Jedlička a Josef Kemr), či u soudu síru dštící státní zástupce (Gabriel Hart). Vlastenectví může být chvalitebná vlastnost, i když skutečnost v hrozbě je naprosto odlišná. Jsem rád za Korbeláře, to ostatní v paměti neudržím. (18.03.2018)

Námět, povalující se již několik let v pracovně filmového producenta Jana Reitera, patrně nikdy nepatřil k významným trhákům, o čemž nejspíše pochybovali i další zúčastnění. Jeho autor, profesor Otto Minařík, jej přihlásil do soutěže, vyhlášené Filmovým studiem již v roce 1935, a možná ani nepředpokládal, že jej nakonec odpovědné orgány vyhodnotí coby jedno z nejlepších literárních děl, vhodných k filmovému přepracování. Ovšem o čtyři roky později, již v období protektorátního temna, se situace změnila a prostřednictvím Ladislava Broma, upomínajícího si náhle na odložený scénář, se na filmovém plátně s neobyčejnou razancí a spontánností rozezněly první struny vlastenecké rezistence. Cenzura, zaskočena nečekaným a do jisté míry nic netušícím obsahem, ve svém zuřivém pátrání opomenula zachytit jak tóny Škroupovy hymny, důvěrně známé snad každému z přítomných diváků, tak nemnohé symboly národní hrdosti, symbolizované pouhým záběrem na českou krajinu. Korbelářova mimořádná herecká kreace, oceněná ještě téhož roku prestižní svatováclavskou cenou, poskytla výjimečný prostor k portretizování člověka, rvoucího se s nepřízni osudu se stejnou vytrvalostí, jako tehdy český národ s nacistickým ďáblem. Dnes se asi jen stěží dokáže divák překlenout přes poněkud pateticky znějící dialogy a statické záběry, svou historickou úlohu ale Macoun splnil takřka bezezbytku a svým způsobem zavdal příčinu k blízkému semknutí českého národa v nejtěžších chvílích jeho existence. (03.10.2008)

Tulák Macoun sice patří mezi mé základní černobílé prazážitky, zároveň mezi nejvýraznějších role Otomara Korbeláře, ale bohužel také neskutečně tlačí na pilu. Ztráta manželky při prvním porodu, ztráta místa, soud, následný pobyt ve vězení a ponechání dcery v sirotčinci jsou události tak prchlivé, že až ztrácí na významu. Mnohem pevnější osu tvoří zrcadlo konce lidské tragédie, která začíná přesně tam, kde svůj epilog našel Murnau ve své Poslední štaci. A principem všeho je hraniční kámen s nápisem Země česká. Připojí-li se pak ještě neskutečně patetické výkony Gollové a Kabátové, je už jen velice snadné film ocejchovat shrnutím Státního filmu z roku 1952: Film "Tulák Macoun" byl natočen v roce 1939, v době okupace. Patří k několika málo českým filmům z oněch časů, které nepostrádají určitých kladů. Dnes nás nezaujme smířlivecké vyústění příběhu člověka drceného kapitalistickou společností, ale i po třinácti letech k nám film mluví blízkou řečí tam, kde vypráví o krásách naší země a o lásce k vlasti. (13.08.2010)