Klapzubova XI.

Kdo by neznal Bassovy Klapzubáky? Fakt je, že film nepostihuje poetiku Bassovy řeči, ale to mu ani nelze mít za zlé. Filmoví synové byli až na Raula Schránila vlastně neznámými tvářemi a myslím, že se nikdo z nich nějak zvlášť neprosadil. Díky tátovi jsem fotbal vždy sledovala a tak se mi líbila půvabná novela i film. Jára Kohout vesele kouřil u benzinky přímo pod cedulí Kouření zakázáno. A pak božsky skákal přes švihadlo. Krásný je strach z maminky jako největší autority: „Udělejte pořádek, nebo bude maminka hubovat.“ Ložnice s palandami a plechovými skříňkami,které leckde doteď přežívají. A žádné matka, otec, fotr, vona. Ale tatínek, maminka, mami, tati. No, možná jsem staromódní, ale bylo to milé. Stejně jako rozhlasový komentátor: „ Zatímco vás informuji o těchto zajímavostech, na hřišti se vůbec nic neděje.“ Při řečech o fotbalových primadonách jsem si připadala jako v současnosti. „Potřebujeme jedenáct kluků, kteří by si rozuměli, a pak vyklepeme celej svět.“ No zase, aktuální. Legrační garderoba a legrační kopačky. A všimli jste si těch ponožek na podvazky? A zase těžká současnost – jak udat zahraničního hráče, který není nic moc, ale hodně stojí? Fotbalovým příběhem se ve filmů prolíná i láska, záměna existencí. I když je to láska jak z červené knihovny naruby, neubírá to filmu kouzlo. A jen pro záběry staré letné a Prahy stojí za to se koukat. A také na Jaroslava Marvana, takového brouka Pytlíka, všechno zná, všechno ví, „já a brácha, já na bráchu, brácha na mně, tenkrát na Kladně…“ Kouzelná Antonie Nedošínská, prototyp dělnické maminky, mám ji moc ráda. Ona jako žena z lidu, typově podobná Růžena Nasková jako dáma z lepší společnosti. (to sem sice nepatří, ale ony dvě si nekonkurovaly a vždycky sedly.) A jak to paní Nedošínské šlo s konví s vápnem, když lajnovala hřiště, a nechala muže a syny vyspat! Krásná Hana Vítová se sametovým pohledem. Když se film zlomí a kluci jdou k profesionálům, začíná to být smutné. Roztrhaná rodina, peníze, kazí se vztahy. Ne u Klapzubů, ale obecně. Tahanice ve fotbalovém vedení také nestárnou. A na závěr ťafka: „My s vámi nebudeme hrát. Vy jste profesionálové a hrajete za peníze.“ Svatá tehdejší prostoto, ale byly to časy. Závěrečnou agitku s písní na rtech už si autoři mohli odpustit. (24.06.2008)

Ach jo! On by tenhle film klidně splnil všechny žánrové požadavky na v rámci možností milou prvorepublikovou komedii, ale ona je tady "bohužel" geniální Bassova předloha, jíž v této době takto omezenými prostředky nejspíše natočit nešlo. Neboť teď nám z toho zbyla takřka Klabzubova jedenáctka bez fotbalu, aneb salónní film s trochu netypickým námětem. (04.06.2005)

Dnes by se řeklo volná adaptace. O fotbal prakticky nejde a i "díky" tristním záběrům přímo ze hřišť je dokonce na obtíž, ale nutno podotknout, že ani ve knížce nehraje kopaná prim. Stěžejní je ta vznosná idea hry pro radost. A jemná kritika těch nafintěných primadon. Klabzubáci i Eduard Bass by se divili, kam až fotbal zašel... Pro ženské publikum je tu hromada techtlí a sem tam nějaké to mechtle, ale zklamalo mě, že nejzásadnější okamžik knížky, kdy klabzubáci poprvé prohrají (s partou kluků, která si s nimi odmítne začutat), komentuje starý Klapzuba jen tak na půl huby a hned stmívačka. Jinak ale funkcionáři a majitelé klubů, jako by si s těmi dnešními z oka vypadli, inu já na bráchu, brácha na mě, lidi řvali, prásk, seděl... Prohráli jsme devět ku jedné. (14.12.2017)

Vzhledem ke knižní předloze velmi nepovedené. Předlohy se to příliš nedrží, samotní fotbalisti nevýrazní, přitom tehdy byl potenciál party z filmů Škola základ života apod. Ve filmu zůstal nevyužitý potenciál vzniku týmu, jeho budování, cesty vzhůru i cesty po světě, zvláště památný zápas v Austrálii. (11.10.2014)

Je tam jedna myšlenka, za kterou přidávám bod. A to je monolog starého Klapzuby, který běduje nad tím, že jsou v profesionalismu hráči prodáváni a kupováni jako zvířata na trhu. Kdyby tak viděl, co se děje dneska! Profesionální sportovec je vlastně otrok. Sport pro čest a slávu, nikoliv pro peníze, to je to, čemu tleskám a fandím... Jinak ten film měl velmi slabý scénář, který si z Basse vzal pouze myšlenku o neporazitelné bratrské jedenáctce. Nesměla tu chybět ovšem osudová láska, která všechno zamotává, slovní vtípky a hříčky neměly tentokrát vůbec žádnou úroveň, některé scény neměly vůbec žádný význam pro plynulý děj, možná by použité dokumentární snímky fotbalových zápasů, jenže bohužel nevíme, z kterých jsou vystříhány. (02.09.2016)