Evropa

Vrchol Evropské trilogie a Trierova „předdogmatického filmu“. Základní zápletka je shodná s Kafkovým Nezvěstným – mladík přijíždí „na zkušenou“ do země, o jejichž pravidlech a současné situaci toho mnoho neví, a jediná osoba, kterou v ní zná, je strýc, jenž ho do ní na počátku uvede. Brzy se však jejich cesty (fakticky) rozdělí a mladík proniká do pohnuté historie německého národa na vlastní pěst. Jako cizí (idealistický) element však v moři intrik a naprostého relativismu, neschopného určit rozdíl mezi dobrem a zlem, nedokáže obstát. Ač Trier nebazíruje na historicky přesných faktech, POCITY a NÁLADU země, jež v předchozím půlstoletí prošla tolika proměnami a otřesy, vystihl dokonale. Zároveň jde i o Trierův vizuální vrchol; spoléhá na úžasnou, typicky „evropsky“ svobodomyslnou kameru, nestřihové přechody mezi scénámi, přední projekci a temné ladění, z kterého vystupují barevné předměty klíčové pro tu kterou situaci. Těžce nadčasový a trierovsky svůdný film. (27.07.2006)

Divácký zážitek poněkud kazí fakt, že se jedná o pomyslný vrchol trilogie, jejíž prví dva díly tady nevyšly. Hodnotím tedy samostatně. Vzhledem k tématu jsem často během projekce myslela na Hollandové Evropu, Evropu, což je poměrně logické. Zdejší von Trierův formální exhibicionismus uvádí do soukolí děje kombinaci černobílého a barevného filmu, klaustrofobické prostředí vlakových kupé, tolik symbolických pro holokaust, jakoby už nestačila sama schizofrenie prvních měsíců po dubnu 1945 sledovaná optikou lehce naivního Američana. Náročný pocitový film s lehce překvapivým rozuzlením. (05.06.2017)

Úvodná pasáž s navodzovaním hypnotického stavu a vlastne ani celý film zo mňa nespravil obdivovateľa Trierovej tvorby. Je pravdou, že tento zvláštny film som vnímal ako druhý najlepší (po Dogville), že uznávam majstrovstvo tvorcov i výkony hercov, ale prehováral ku mne rečou, ktorej nerozumiem. Ešte šťastie, že som v tom nepochopení ojedinelý a ostatní si film užili. (12.06.2018)

Lars von Trier rozehrává svojí atmosférickou hru na kočku, myš a loutku v neuvěřitelně temném období a také tomu podřizuje samotný film. Svérázná "laterna magika" implementovaná do filmu, barevností šetřící za účelem syrové atmosféry, kde barvy vyplouvají na povrch jen ve chvílích významných, dodává filmu experimentální ráz, jenž jde ruku v ruce s absurditou doby. Forma tedy jednoduše geniální. Do této doby vysílá démonický vypravěčův hlas diváka coby mladého člověka plného nezkažených ideálů aby pomohl rozervanému národu vybudovat novou zem. Než se však stačí rozkoukat je vržen do tohoto světa plného odcizení, oboustranné nenávisti a válku přeživšího násilí aniž by byl předem varován kdo je hodný, kdo je zlý a kdo je ošklivý. Kolotoč událostí spolu s odtažitostí strýčka se ukládá v čistém mladém těle s lehkostí parní mašiny společnosti Zentropa. Začíná boj s časem, s prostým lidským rozumem a s absurdní dobou kde nikdo není, nebyl a nikdy nebude vítězem. (06.03.2008)

Skvělý prolog, který je pouze sytézou hlasu vypravěče a záběru na ubíhající koleje, uvozuje do formálně skvěle udělaného snímku. Ale nejen to, Trier si zde hraje i se sebereflexí filmu a jinými filmařskými postupy a přesto ani na chvíli nezapomíná na diváka, kterého už od počátku zaplete do sledování filmu tak, že se vám bude těžko vypínat i u konečných titulků. Nezapomenutelná je atmosféra, která je tvořená vlastně naprosto jednoduchými principy, ale o to víc působivými. Skvěle rozehraná mizanscéna a geniální je bezesporu i hlas a způsob vyjadřování vypravěče. Pro mě je to jasný plnej počet - 5 hvězd. Trierovy se totiž daří získat na svou stranu jak diváky méně náročné, tak i pečlivě pozorující hnidopichy hledající za každou scénou význam... (31.01.2008)