Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Dancer in the Dark
Tanečnica v tme
Režie:
Lars von TrierScénář:
Lars von TrierKamera:
Robby MüllerHudba:
BjörkHrají:
Björk, Catherine Deneuve, David Morse, Peter Stormare, Joel Grey, Cara Seymour, Jean-Marc Barr, Vincent Paterson, Siobhan Fallon Hogan, Željko Ivanek (více)Obsahy(1)
Svérázné československé emigrantce Selmě Ježkové hrozí brzká slepota. Sama emigrovala do Spojených států 60. let, aby tu zajistila oční operaci synovi postiženému dědičnou chorobou. Přestože Selmu obklopují dobří lidé, zůstává ve svém údělu sama. Potíže překonává zejména díky vášni k muzikálům. Trierovský dokumentární způsob snímání pomocí ruční digitální kamery tvoří zvláštní a často diskutovaný kontrast k žánru melodramatu a muzikálu. Závěrečnému snímku Trierovy “trilogie zlatého srdce” dominuje islandská zpěvačky Björk, která se zde se svou výjimečnou rolí zcela identifikovala bez dalších ambicí na filmovou kariéru. Za svůj výkon si odvezla hereckou cenu z Cannes, kde byl film oceněn i cenu nejvyšší, Zlatou palmou. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (399)
Kdybych už nedostala nakládačku zvanou Prolomit vlny, byla bych z Tance hotová. Jenže Tanec je uvařen dílem z "Vln" a dílem je tam snaha Vlny trumfnout a to mi vadí. A našroubovat na to muzikál mi už vůbec nepříjde šťastné. To, co bylo ve Vlnách tak drásavé- příběh sám, syrová kamera, herecký výkon Emily Watson - bylo tady přemleté - zase syrová kamera, ještě prapodivnější příběh, podobný charakter hlavní hrdinky plus slepota a nádavkem ještě vyděračská šílená scéna. Bjork byla výborná, Catherine Deneuve také, ale od pana Triera to nebylo féééééér! ()
Spoilery! Nechci znít jako nelida, ale tento von Trier se do mého vkusu teda rozhodně netrefil. Osud hlavní hrdinky mi byl po celou dobu tak nějak ukradený. Nesmírně mě její postava iritovala, a to z hlediska toho, jak byla napsaná i jak byla zahraná. Po drtivou většinu stopáže jsem enormně trpěl. Z celého snímku na mě zapůsobily maximálně dvě pasáže - vražda, ke které byla hlavní hrdinka přinucena a následně její závěrečná poprava. Zbytek pro mě byla pouze jakási nezáživná vyplňovací vata. Co se týče hudebních a tanečních kreací, tak tam stojí za zmínku snad jen ta první v kovotlačitelské dílně. Nikdy by mě nenapadlo, jak hezky mohou takové stroje znít. Při veškeré úctě, kterou k von Trierovi chovám, nedovedu označit tento snímek za nic jiného, než za obrovské zklamání. Nespatřuji v tomto díle absolutně žádnou hloubku. Myšlenkou a poselstvím mi snímek nejvíce připomínal Dogville, který tímto doporučuji před tímto filmem upřednostnit. ()
Další odvážný experimentální, ale nejen proto vynikající, film dánského mága Larse von Triera. Překvapivé propojení klasické stavby dramatu s žánrem televizního ,,dojáku" tedy formátem soap opery (mýdlové opery) a to celé navíc proložené muzikálovými intermezzy. Tuhle nezvyklou stavbu filmu Trier rozdělil na dva vyvážené celky. První polovinu, hlavně kvůli kameře, velmi roztěkané, až dokumentární, snímané z ruky, což Trierův tvůrčí záměr přesně splnilo (divák tak má být přesvědčen o autentické výpovědi díla), ovšem běžný filmový divák ale jen těžko stráví (skoro hodinová expozice je poněkud dlouhá) a druhá část díla, uvozená prvním muzikálovým vstupem, který je, jakož i ostatní muzikálová intermezza, v kontrastu se zbytkem nasnímaného filmu odlišně barevný a obsahuje další sémantickou i estetickou rovinu filmu. Melodramatický až bulvární příběh české emigrantky v podání vynikající a přesvědčivé islandské zpěvačky Björk, jejíž postava emigruje v padesátých letech z Československa do Spojených státu hlavně kvůli tomu, aby zachránila svého syna před prokletím dědičného jha slepoty, jímž ona sama trpí (a přechází tak přímo nabízející se politický rozměr oné doby), je záměrně postaven tak, aby doslova ždímal divákovy city a vymámil nejednu slzu na jeho tváři. Lars von Trier ovšem tuto ,,pokleslou " zábavu prokládá barevnými muzikálovými čísly, které zhmotňují představy a sny hlavní protagonistky a které posouvají významovou složku do dalších pater. Barevnost těchto hudebních vsuvek je sama o sobě velmi zvláštně zvolena. Natónování na úroveň barev televizního materiálu sedmdesátých či osmdesátých let, barvy vyvedené naschvál mdle vytváří v muzikálních číslech jakýsi zvláštní pocitový odér, odér nostalgie archetypu společného všemi sdíleného televizního světa... Výborná choreografie tanečních čísel, které jsou vždy situovány do všedních, neuměleckých míst (tovární hala, železniční trať, soudní síň, vězení...) a nesou v sobě sdělení, která se navyšují na obecně vedenou dějovou linku (Selma si materializuje zvuky továrny v kreacích tanečních figur; odváží se k milostné avantýře s místním mužem, jenž se jí vytrvale dvoří a kterého v reálném světě odmítá) a toto propojení působí velmi sugestivně. Co vyšlo Larsu von Trierovi asi nejvíce, je herecké obsazení tohohle filmu. O Björk asi mluvit netřeba, ta podává přesvědčivý strhující výkon, ale i další role jsou obsazeny velmi přesně. Peter Stormare, vytržen ze své typické role podivínského násilníka, tak typického pro filmy bratrů Coenů či aktuálně třeba pro seriálu Prison Breake, podává přesvědčivý výkon v roli maloměstského amerického prosťáčka, který se nesměle uchází o hlavní hrdinku Selmu, David Morse v roli pro kolizi dramatické složky velmi zásadní postavy, souseda - policisty, Cara Seymour v roli typické středostavovské Američanky, jeho manželky, to všechno představuje vhodně namixovaný herecký koktejl. Úžasné emoce budící postmoderní synkretické dílo... (PS: Nás Čechy tenhle film bohužel trošku škrtí...neb všichni máme něco uloženo v našem kolektivním podvědomí a ryzost ,,slovanského" křestního jména Selma či Oldřich Nový podobající se spíše Fredu Astaireovi to tedy rozhodně není...) () (méně) (více)
Björk fakt zbožňuju, a to jsem až do teď netušil, jak skvělá je to herečka. Při jejím sladkém "Dobrý večer, pane doktore." jsem se patřičně zatetelil blahem, že jsem Čech (mno řekněme že mám na mysli pocit, který zažívají někteří (mnozí) ostatní například při sportovních utkáních mezinárodního rázu, tedy při událostech, jejichž význam a podstata mi uniká, ale to sem nepatří). Tanec v temnotách mě vážně uchvátil. Říkejte si tomu třeba citové vydírání, ale na mě to zabralo. A to sakra moc (spotřeboval jsem celý balíček). ()
TV/// Obsazení 5/10 Děj 7/10 Hudba 6/10 Efekty 3/10/// +silný příběh, David Morse, výkon Bjork (a taky jsem ji poprvé slyšel), má zajímavý hlas -jako muzikál velice slabé, strašně zdlouhavé, režie/// No jooo, jsem si mohl myslet, že to je Lars von Trier, jeho filmy fakt nemusím. Jsou složité, zdlouhavé, nudné, experimentální a někdy dost těžko srozumitelné. Ovšem na tohle se koukat dalo, bylo to totiž docela zajímavé a hodně napínavé. Občas jsem se nemohl odtrhnout. A za ten závěr ještě nějaké to procento přidám. Celkově to však bylo hodne náročné, rozhodně se nejedná o oddychový film a už vžádném případě se nemůže film srovnávat s jinými muzikály./// Celkem 56%/// ()
Reklama