Ďáblova past

"Lidé sami vytrhnou jedovaté býlí z kvetoucí zahrady Hospodinovy."                                                                                        Ďábel nastražil past, obékl černé kněžské roucho. Místo pastýřem ovcí, stal se lovcem. Jako protiváha k němu stojí prostý mlynář, který není studovaný, ale je dobrým pozorovatelem přírody. Naprosté prohození rolí - ten který mě byl vzdělávat vystupuje jako zpátečník, mlynář v bílém tu vystupujejako nositel nových myšlenek. Vyprahlou krajinou prochází procesí se zástavami a modlí se za vodu. Procházejí kolem muže, který kope v zemi. Jedni se modlí, jiný se dá do práce a začne kopat. Blahodárná voda, která by měla přinést všem osvěžení ale paradoxně rozdmýchá nesmysný svár. Střet s prostou vírou a selským rozumem mlynáře a studovaného ortodoxního kněze je krom trefně sepsaného dialogy vystupňovaný i dramatickou hudbou Zdeňka Lišky a vytříbenými záběry Rudolfa Milíče. Svůj román Mlýn na ponorné řece napsal Alfred Technik už v roce 1956. Vycházel v něm ze zkušeností, které nasbíral při zaměřování podzemních prostor v Moravském krasu, v kraji opředeném pověstmi. Předlohy se chopil František Vláčil, který z ní vytvořil filmovou baladu, která si nijak nezadá s dílem Bergmanovým. Scenář: František Dvořák, Miloš Kratochvíl                                                                                                    Zajímavé komentáře: Radek99, sportovec (05.12.2014)

Boj o vodu alebo boj o ženu. Jeden aj druhý je o život, akurát ten prvý je sofistikovanejší, nezaobíde sa bez inkvizície a ten druhý si vystačí s nožom. Znalosť prírody a prírodných javov sa prieči cirkevnému učeniu a tak nastáva boj proti kacírovi. Ako som si na začiatku filmu myslel, že sa to Kladivu na čarodejnice nemôže rovnať, tak ma postupne atmosféra, hudba a kamera presvedčili, že môže. Záver potešujúco nie je taký temný a depresívny, ale skôr dobrodružný a kto si pamätá Manon od prameňa, v niečom sa mu pripomenie. –––– Svým způsobem i to sucho je voda na mlynařův mlýn. –––– Jenom z vůle Boží vydá skala vodu. (05.12.2014)

František Vláčil byl mistrem ve svém oboru. Jeho šerosvitná dramata nasnímaná výtvarnou kamerou a doprovázená Liškovou hudbou předkládají obrazy z dob dávno uplynulých, a přesto nadčasových. O církvi jsem si iluze nikdy nedělal a ani dělat nebudu, úplně mi stačí názory a postoje současných církevních hodnostářů, aby mi běhal mráz po zádech z toho, jak by nás řídili, kdyby byli u moci. Vytýkat tedy filmu, že zobrazuje církev ideologicky pokroucenou, je směšné. Naopak to vědomí moci, které měla, je vykresleno naprosto přesně. Samozřejmě lze chápat snímek i alegoricky - ano, obžaloba nejen pánů, ale i komunistů a vůbec všech, kteří povýšeně ostatním vládnou. Svoboda je totiž to, co se těžce získá, ale snadno ztratí. Zatímco regent je buranským mocipánem, tak duchovní je ukázkovým příkladem hada - slizký úsměv a v zubech jed. Scénář, herecké výkony, řemeslo - vše je naprosto bezchybné. A šťastný konec? Proč ne. Vždyť každý lidský život skončí blbě, tak alespoň ve filmu to může být občas jinak. Viděno 4x a opět s nadšením. (10.11.2018)

Kamera, hudba a fanatický (fantastický) Miroslav Macháček, na jehož postavě je zajímavé, že občas dokáže působit docela přátelsky. O to je nebezpečnější. Příběh je velmi napínavý a skutečně silný. Lidská omezenost, fanatismus a hloupost jsou praví nepřátelé lidstva. Podle knihy A. Technika Mlýn na ponorné řece. (31.08.2006)

Pozoruhodně silný dramatický historický příběh o moci a jejím posilování. Obrazově vytříbená podívaná, kde každý záběr je uměleckým dílem, doplňuje i slušný příběh, byť v určitých částech snad trochu naivní. Působení světla a stínů, hudba a doprovodný zvuk umocňují a vylepšují atmosféru a náladu filmu k dokonalosti. Příběh z 18. století je krásnou ukázkou o posilování moci šlechty a církve na úkor obyčejných lidí. Každá záminka i příležitost je vhodná k převrácení misek vah na stranu rovnějších a urozenějších a, s pomocí všudypřítomného strachu i potřebné síly, dosáhnout svého cíle a totálního podrobení svých poddaných a rozšíření své moci i majetku. Kdokoliv, kdo nepatří mezi vyvolenou smetánku a má skutečný, či potenciální vliv na lidi, musí být pokořen a zničen. Ve jménu víry a boha, ve jménu pravdy a spravedlnosti, ve jménu daných poměrů a skutečností, na kterých z hlediska a pozice mocných není radno nic měnit. Zdravý rozum a skutečnou spravedlnost a pomocnou ruku zde představuje svobodný mlynář Spálený (dobrý Vítězslav Vejražka), vždy ochotný s podáním pomocné ruky, a jeho mladicky dychtivý a stále ještě naivně důvěřivý syn Jan (Vít Olmer). Stranu síly a moci, která se chce upevnit a rozkošatět a potlačit vše nežádoucí, představuje především povolaný katolický kněz Probus (skvělý Miroslav Macháček), duchaplný ve svém tažení proti mlynáři, nejmocnější pán oblasti regent Valečský z Valče (skvělý Čestmír Řanda), bojácný z možného rozrůstání mlynářovi moci, a regentův všehoschopný myslivec Filip (dobrý Vlastimil Hašek), který má políčeno na stejný úlovek jako mlynářův syn Jan. Z dalších rolí: mladinká dívka Martina (Karla Chadimová), opětující lásku Janovi a odolávající nechtěnému náporu Filipa, poslušný regentský dráb (Josef Hlinomaz), biskup Dittrichštejn (Bedřich Karen), povolávající na pomoc upevnění regentovi moci Probuse, pacholek Jakub (Jaroslav Moučka), a pastýř ovcí (František Kovářík). Působivé historické drama se hodilo do krámu tehdejší oficiální moci, aby mohla ukázat, svým způsobem, zrůdný způsob moci vyvolených a urozených a nutnost vlády prostého lidu. Těžká doba, totální podrobení i zárodku vzdoru, zotročení těch nejprostších a rozrůstání majetku a rozšiřování strachu z odplaty na zemi i v nebi. Obdivuhodně podmanivá podívaná, která je rozkoší i potěchou pro oko i duši. (05.01.2013)