Adelheid

Adelheid je další z Vláčilových skvostů, byť se obsahem nejedná o tak monumentální dílo jako je Lazarová nebo Údolí včel. Oproti těmto opusům je příběh spíše menší a komornější, defakto se v něm vyskytují jen 3 důležité postavy, ale zážitek je to stejně silný. Zejména kvůli Vláčilovu poetickému režijnímu stylu, konkrétně pak kameře, či organickému propojení obrazu a vážné hudby, jež umocňuje ponurou a sychravou atmosféru vylidněných Sudet. Adelheid sice nepopisuje celou dobu v celé její složitosti, jako výše uvedené filmy, ale o to více prostoru je zde věnováno běžným osudům obyčejných lidí, jež se možná o to více dostanou pod kůži. (06.03.2013)

Možná právě tento Vláčilův film může být tím, který předchází filmům, které se dnes točí od Maďarska přes Rusko, po Írán (pitomá věta: možná / může), a které pustošivé povodně znázorňují kapkou vody (zde viz krvavé či ohnivé spektrum na vodě vytékající z kohoutku). Přesto je možno i tento český (bezesporu) komorní film vidět (otázkou je, zda oprávněně i v širších souvislostech – viz IMDb): "The expulsion of up to 3 Million people was accompanied by terrible massacres of civilians, whose perpetrators have been covered by the state afterwards through general amnesties". I když tohle zřejmě napsal Čech, tenhle problém Vláčil rozhodně neřeší ani nepopisuje. Körnerovou, potažmo Vláčilovou "bolavou patou" byla otázka, zda a za jakých okolností se srdce ztvrdlé (Dylan pěkně: heart as hart as leather - když už jsme u té angličtiny) nikoli zhrzenou láskou, nýbrž morálkou nadřazenosti (Hitler ani Trump s tím nemají co dělat), může (ob)měkčit a jaké důsledky to může (možná i musí) mít. To se jim podařilo a schéma (ve smyslu "zjednodušené znázornění struktury nějaké společenské nebo přírodní entity"), které si k tomu vybrali, je naprosto adekvátní. (01.12.2016)

V první polovině dokonale poetická,jemně tklivá filmová báseň o dvou zničených a osamělých lidských duších,která odsuzuje válku bez jediného výstřelu.A když ten výstřel přijde...začne Adelheid působit rozahaným a nepřístupným dojmem.Pořád stíhá fascinovat Čepkovým zamlklým intelektuálem a obrazy,které Vláčil komponuje,ale emocionální síla prvních desítek minut se někam vytratí.Přesto fascinující portrét poválečné doby,kdy deziluzi propadali jak poražení,tak i vítězové. 85 % (14.01.2012)

Körner, Vláčil, Čepek... perla české kinematografie. Komorní, ale přesto strhující film. Rozšířeno 6. 7. 08 - Rozhodně nejde o standardní konzumní film, takže to, jestli se Vám tenhle film bude nebo nebude líbit, je ovlivněno hned několika faktory. 1 - máte rádi tvorbu Vladimíra Körnera, která je téměř vždy temná, bezvýchodná. Zároveň také historicky výborně podložená a psaná bohatým jazykem. 2 - nevadí vám, když film nutně vše nevypráví jen dialogy postav, ale spíše obrazem a nedořečenými náznaky. Dost se tu spoléhá i na to, že divák určité historické reálie (odsun Němců, revoluční gardy, návrat zahraničních vojáků...) zná. 3 - máte rádi Petra Čepka, protože tady si ho užijete opravdu hodně. A poslední poznámka: je velmi s podivem, že komunisti tohle dílo v roce 69 pustili, protože doba poválečné obnovy a odsun Němců (nebo vyhnání, chcete-li) bylo pro ně téměř posvátné téma. Stejně tak bylo velkým tabu násilí českých polovojenských jednotek na civilistech a účast ČS vojáků v západním odboji. (12.04.2007)

Pokračuji v doplňování filmů režiséra Vláčila a kvalita se zvyšuje. Tohle sice pořád ještě nebude na plný počet, ale už jen velmi těsně. Herecký koncert Petra Čepka který hned po příjezdu dostane přes hubu a ani pak to nemá lehký. Další trezorový film a po pravdě nedivím se, když vezmu v potaz, že hlavní hrdina si dovolil za války bojovat v Anglii a nikoliv na východní frontě. Film pak rovněž nabízí trochu jiný pohled na poválečná léta, než ty nadšené budovatelské filmy z nichž některé jsou sice dobrý guilty pleasure, ale výpovědní hodnotu mají nulovou. Tohle je hlavně jedna velká depka a jeden z filmů u kterýho je vám od začátku jasný, že prostě nemůže dopadnout dobře a nepřekvapivě ani nedopadne. Jenom Liškova hudba mi nepřišla tak výrazná jako v jiných filmech, ani to na mě nepůsobilo jako úplně typický Liška. Pár detailů bych možná ještě vytkl jako předvídatelná finální scéna, ale to nic nemění na kvalitním a mrazivém filmovém zážitku. Potvrzení toho, že konec 60 let je zlatou érou naší kinematografie a kdo ví čeho jsme se ještě mohli dočkat, ale to už se nedozvíme.90% (24.06.2020)