Adelheid

Uhrančivý a tragický pohľad na povojnovú situáciu v pohraničných oblastiach Sudet, kde čaká na odsun nenávidené nemecké obyvateľstvo. Tiež o človeku, ktorý po vojne chcel mať už konečne pokoj, no postavila sa mu do cesty prekážka - láska. Láska, ktorá však nemala žiadnu šancu, tej trpkosti na oboch stranách tak krátko po vojne zostalo ešte veľmi veľa - totálna absencia porozumenia podtrhnutá skutočnosťou, že medzi oboma hlavnými postavami stála nepreniknuteľná jazyková bariéra. Krásne sugestívny Vláčilov snímok s jedinečnou podmanivou atmosférou. (30.05.2016)

Věrohodně vyprávěné drama lidských duší poznamenaných válkou, tj. stavem vnuceného sváru, který vyvolává z hlubin ideální lidské vznešenosti (domnělé božské tvořivosti) parazita (jakousi podstatu, ono „jádro pudla“, jemuž se člověk vzpírá, a tím jej posiluje). Dokonalému naplnění introspektivního záměru filmu ovšem brání kamennost obou hlavních herců. Dvě loutky, postrádající tvárnou a sdělnou mimiku, jež by vyjádřila niterné dění, tak vlastně jako by překážely. O to více promlouvají prostory v až nebezpečně citlivých záběrech, které svou zkušenost, paměť bezprostředně vyjevují svým vzhledem a atmosférou. (22.03.2013)

Když jsem viděl v telce nějaké ukázky, zaujal mě herecký zjev Emmy Černé, a dostal jsem chuť to vidět, protože mi přišlo, že by to mohlo být něco jako Kočár do Vídně - příběh o milostném sbližování Čecha s Němkou v tu nejblbější dobu, kterou si pro to ti dva mohli vybrat (mám rád tyhle milostné příběhy à la Romeo a Julie). Žel, ten film byl dost jiný, než jsem si myslel, a bohužel jsem si opět potvrdil, že mě filmy podle Körnerových scénářů nikdy nedokázaly více oslovit. Františka Vláčila mám v nejhlubší úctě a herectví Petra Čepka bezvýhradně zbožňuji, ale zde mě prostě nic nezasáhlo tak, jak by mělo - ten film mě nebavil, ve většině scén mi přišel příliš tmavý obraz, že tam skoro nebylo nic vidět, u scén s německými dialogy jsem postrádal české titulky (předchozí dvě výtky mohou jít na vrub blbé verzi, kterou jsem zhlédl), a Emma Černá mi přišla předabovaná strašně tvrdým německým hlasem nějaké starší ženy, který se k ní vůbec nehodil. Emočně mě to minulo a netrpělivě jsem vyhlížel konec - smutné, že s výše zmíněným Kachyňovým Kočárem do Vídně jsem to měl skoro podobně. Zdá se, že i mnohé ze skvělých českých filmů z 60. let mě navzdory svým kvalitám nedokáží více oslovit - zvláštní. (24.07.2016)

Mám z toho filmu smutný a zároveň hřejivý pocit. Smutná nádhera, výstižněji to zhodnotit nedokážu. S Petrem Čepekm jsem celý film dýchal a na konci s ním všechno cítil. Srovnatelně s Čepkem pomohly filmu dlouhé záběry s minimem replik, jen to dodalo tíhu těm těžkým poválečným měsícům. Ohromný divácký nezapomenutelný zážitek. (20.08.2014)

Já to mám snad s každým ikonickým režisérem stejný. Má jiný slavnější filmy nebo alespoň film, ale mně od nich sednou ty co nejsou v topkách kritiků, lexikonů a dalších měřidel kultovnosti filmů. U pana Vláčila je to samé. Adelheid mně naprosto dostal, nejen krásně budovaným vztahem u kterýho mně zajímala každá scéna, každej pohled a chrochtal jsem blahem při pohledu na herecké mistrovství Emmy Černý a Petra Čepka, které dokonale nahradilo dialogovou složku filmu a když k tomu František Vláčil přidal ještě svou nadprůměrnou práci s obrazem a atmosférou, nemůžu jinak než jít na plnej počet. (28.01.2018)