Režie:
Vladimír VlčekKamera:
Rudolf Stahl ml.Hudba:
Jan KaprHrají:
Jaroslav Vojta, Ladislav Pešek, Jaroslav Mareš, Alena Martinovská, Marie Vášová, Rudolf Hrušínský, Libuše Zemková, Svatopluk Beneš, Marie Nováková (více)Obsahy(1)
Barevný umělecký film laureáta Stalinovy a státní ceny Vladimíra Vlčka, natočený podle motivů povídky národního umělce Ivana Olbrachta. Historie komediantské rodiny, která končí u soudu, u něhož je mladý Fricek obžalován z pokusu o vraždu, protože chránil svou sestru Olgu proti násilníkovi, charakterisuje poměr měšťácké společnosti k potulným artistům před první světovou válkou. "Je to, podle tvůrce filmu, vyznání lásky k lidem kdysi uráženým, a ponižovaným, k poctivé práci jako hlavnímu předpokladu každého umění i artistického a k české krajině, k české zemi." (Filmový přehled)
(více)Recenze (16)
Adaptace povídky Ivana Olbrachta Bratr Žak (z knihy O zlých samotářích) poněkud obrousila drsnost a-la Gorkij laděné předlohy, hlavně díky hereckých představitelům - Jaroslava Vojtu a Ladislava Peška jako nějaké záporáky nikdy vnímat nebudu (těmi pravými záporáky jsou ve filmu fakticky všichni ostatní mimo svět cirkusové a herecké rodiny, nejvýrazněji Havránek Rudolfa Hrušínského a démonická Marie Vášová coby ředitelka cirkusu). Určitá sentimentalita filmu mi nevadí, k cirkusovému prostředí zkrátka patří, pokus interpretovat rodinu jako buřiče a cosi jako socialisty je asi podmíněn začátkem 50. let (nezapomínejme, že režisér je autorem propagandistického Zítra se bude tančit všude), ale takovéto romantické pojetí vyděděnců se objevuje v klasické literatuře relativně často. ()
Vlčkova působivá adaptace Olbrachtových povídek zachycuje potulné komedianty jako bytosti silně spojené s přírodou. Lyrické záběry na proměňující se krajinu jen nezasazují jejich putování do určité roční doby, ale důrazně tyto věčné poutníky poutají k zemi, po níž se tou stále touž oběžnou drahou pohybují, odevzdáni svému cyklickému času. Úpadek kočovné rodiny se může zdá svým pokorným vytrácením právě v krajině zákonitým, ale zdaleka neodcházejí dobrovolně, ponižováni, bez práv a bez důvěry, osamělí mezi ostatními lidmi, mezi nimiž se jim zdají porozumět jen právě tak utlačovaní a bezprávní chudí. Jako se Země stává necitlivými a zlostnými lidskými zásahy neobyvatelnou, tak i člověk v lhostejném davu otupělých a chtivých strádá – a nic z toho nelze pokládat za přirozené. Náprava je ovšem možná a doslovuje-li snímek revoluční socialistické poselství, přimyká vyhlížený společenský obraz k témuž přírodnímu dění jako zákonité vzedmutí potlačovaného lidství. ()
Ve své prvotině, ve třech povídkách "O zlých samotářích" (1913), jednou z nich je právě zfilmovaný "Bratr Žak", zkoumá Olbracht, a o čtyřicet let později i Vladimír Vlček, proč se zlým samotářem člověk nerodí, ale stává. Oba dva v tom nacházejí především společenský ostrakismus, třídní nadřazenost, a v podstatě všechny lidské neupřímnosti. Pokud se podíváme blíže na film, je bratr Žak společensky kritický pouze dvakrát: někde uprostřed, když velice krátce nastiňuje vizi nové společnosti (44:40, "Já věřím, že jednou bude jinak") a na konci, v řeči před soudem ("A každý si bude vážit práce druhého, a bude víc radosti na světě). Nejsou to nijaká pádná komunistická hesla, a když se na ně podíváme nyní: Máme strach, aby nebylo někdy jinak, a nevážíme si ani práce své, pokud není (dle našeho mínění, a tedy nikdy) vyvážena dostatečnou denní mzdou.... Nestali jsme se všichni jakýmisi Havránky? ()
Obliba díla národního umělce Ivana Olbrachta, jednoho z nejvýznamnějších představitelů moderní české prózy, a nejširších vrstev, vedla k zfilmování několika jeho prací. Tak v r. 1945 natočil režisér Martin Frič jako dobovou veselohru povídku „Prstýnek" ze sbírky „Devět veselých povídek z Rakouska i republiky", v r. 1947 zfilmoval Miroslav Krňanský „baladu vzdoru proti moci" „Nikolu Šuhaje" nedosáhl však umělecké hodnoty předlohy; v r. 1952 byl režisér Karel Steklý vyznamenán státní cenou za zfilmovaný román „Anna proletářka". Vladimír Vlček přepracoval pro svůj film „Komedianti" jednu z mladistvých povídek Ivana Olbrachta „Bratr Žak", která vyšla 1913 ve sbírce „O zlých samotářích". Olbrachtova povídka vypráví o nenávisti komedianta Fricka k chlapci, který jej kdysi ponížil, a o jeho lásce ke staršímu bratrovi, který zmizel ve světě. Vlček zcela změnil hlavní dějový konflikt, zasáhl místy velmi rozhodně i do vývoje charakteru jednotlivých postav. Společně má však film s předlohou hlavní myšlenku: zůstal dramatem vyděděnců kapitalistické společnosti, dramatem lidí, jejichž láska k životu je protestem proti společenskému útisku. V povídce zaujalo Vlčka také silné Olbrachtovo líčení putování komediantské maringotky po Čechách a proto je ve filmu tolik zdůrazněna krása krajiny a její nálady v různých ročních obdobích. Filmový přehled 15/1954 ()
Politiku stranou a je to skvělý (a hlavně smutný) dílo. Zážitek z filmu byl pro mě opravdu nečekanej, protože jsem si myslel, že se budu koukat na nějakou lacinou propagandu. Místo toho jsem viděl kolorizovanej film, kterej má nějakej děj a kterej hraje skvěle na city diváka. Vůbec jsem se nenudil (a to se podobnejm filmům vždycky vyhýbám). Škoda jen toho trapně propagandistickýho konce. ()
Reklama