Hvězdy Velkého vozu

Claudia Cardinale a Jean Sorel v brilantnej dráme maestra Viscontiho, režiséra, ktorého trestuhodne doceňujem až tak neskoro. Komorný príbeh, odohrávajúci sa v starom sídle, plnom temných tajomstiev, ktoré nemali byť nikdy odhalené, ale ktoré sa doslova s úpenlivým výkrikom derú na povrch. Visconti sa v určitom období zrejme až vyžíval v opisoch rozpadu tradičnej rodiny a najmä odhaľovaní nielen jej večného pokrytectva, ale aj prísne strážených úchylností. Príbeh mladej židovky, ktorá sa vracia aj s novým manželom domov je nasiaknutý atmosférou, prekonávajúcou aj viaceré gotické horory tej doby. Celý dom ožíva temnou atmosférou starých čias a jeho "genius loci" sa vinie ako strašidlo celým filmom.. Sú tu dva piliere, silná atmosféra rodinného sídla a scenár na ktorých je celý film postavený. Herecké výkony Jeana Sorela a aj Claudie Cardinale nie sú tu až také podstatné a to je len dobre. Doslova cítime dobu, v ktorej sa príbeh odohráva a tragický koniec je len logickým vyústením toho všetkého. (11.01.2021)

Jednoznačně nejatmosféričtější film letošní LFŠ. Staré sídlo jako by vypadlo z Poeova Zániku domu Usherů, kde přízraky minulosti doteď visí nad každou sochou, každým koutem. Zároveň jde o nejlyričtější film o incestu a starých křivdách, jaký si lze představit. Faktuální pravdivost (ve smyslu "co se tenkrát doopravdy přihodilo") nemá ve vyprávění relevanci. Divák může tak maximálně tipovat, ale pro vyznění snímku to stejně nehraje roli. Skvělou práci odvádí kameraman zejména s rámováním záběrů. (01.08.2016)

Film z doby zlatého věku italské kinematografie nepostrádal dokonalost, s níž režírovali klasikové italského filmu, k nimž Visconti bezesporu patřil. Skvělá režie i hudba je podtržena hereckými výkony. Mladá žena přijíždí se svým americkým manželem domů, kde se jí vrací její vlastní minulost. Těžce nemocná matka, mrtvý otec, jako žid možná oběť nevěrné manželky a jejího milence, lehkomyslný bratr, k němuž jí váže incestní poměr, i mladý lékař, k němuž stále hoří marně potlačovanou láskou. Opravdu, skvostné dílo. (17.04.2018)

Ojíněná, hluboká, kardinální intimita lape po dechu, jako šplouchající vlna naráží, tříští se o nepříhodná, kamenitá skaliska. Každá její částečka dopad má, rodinnému portrétu pokřivuje rám. Co přivedlo tě sem, lásko má? Anamnéza amnézie minulosti, jež v komnatách rozkvetla, jejíchž pavučin ses nechtíc dotkla. Jean Sorel žhářem tepajícího nitra. Rozervaný mladík, pln rozbřesku jizev, přívalu rozbouřených citových sesuvů, jehož odpíraná rozkoš, nepřípustná slast s vlastní krví, užírající touha po zakázaných polibcích, přivedly do záhuby. V podivných emocích se svíjí, v plamenech utápí. V zahradě pozemské, jen busty lidskosti se krčí. Plesají slova, shořely věty hříšně romantické, nakřápnutý, eroticky antický styl sblížení, milostných dopisů mystický sen vrcholně teatrální. Rozbolavělý sten, ohnivá šelest člověka, svědomí s ďábelskou páteří, hozené ven. (02.11.2016)

Účasť herečky Cladie Cardinale na Art Film Feste priniesol do ponuky festivalu film Hviezdy Veľkého voza (Vaghe stelle dell'Orsa,1965). Film z ťažkou témou zaoberajúci sa zložitými rodinnými vzťahmi a pestrou háklivou minulosťou, pre bežného diváka moc lákavého neprináša, okrem šarmantnej Cladie Cardinale si tu toho moc pútavého neužijete. /videl v kine: 40%/(filmový festival Art Film Fest 2014) (05.07.2014)