Gruppo di famiglia in un interno
Violence et Passion
Conversation Piece
Rodinný portrét
Režie:
Luchino ViscontiKamera:
Pasqualino De SantisHudba:
Franco ManninoHrají:
Burt Lancaster, Helmut Berger, Silvana Mangano, Stefano Patrizi, Claudia Cardinale, Dominique Sanda, Claudia Marsani, Guy Tréjan, Romolo Valli (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Režisér Luchino Visconti se často zaměřoval na rodinu jako na průsečník společnosti a jejího vývoje, daného konfliktem protichůdných, rozporných sil. Hrdina filmu, starý samotářský profesor, přetrhal svazky i k těm nejbližším lidem, a v ústraní je obklopen jen rodinami na obrazech anglických malířů z 18. a počátku 19. století. (Letní filmová škola)
(více)Videa (2)
Recenze (40)
S Viscontim jsme si nikdy příliš nerozuměli, ten jeho svět hereckých miláčků v autentických kulisách, společenské komentáře, morálka, která trpí mnoha tabuizovanými tématy, rozmáchlá gesta a marnost sledovaná jakoby z bezpečné vzdálenosti režisérského křesla od všeho odpoutaného intelektuála... To není svět, kterým se chci zabývat. Nicméně zdejší nápady jak ukočírovat stoického Burta Lancastera, rozháraného Helmuta Bergera a výřečnou Silvanu Mangano, jsou vcelku divácky atraktivní. Nebýt místy vložené mrazivé ironie, nebylo by to možné zažít. #LFŠ ()
V tomto případě tři hvězdičky neznamenají film průměrný , ale průsečík mezi filmem chorobným a geniálním, podobně zvláštním jako jeho režisér - aristokrat marxista. Na jedné straně tu máme výtečnou, náznakovou, jemně melancholickou, chvílemi nestandardně humornou meditaci o stáří, samotě a smrti. Na druhé straně okénko do divokého světa požitkářské smetánky. Oboje se protíná v jednom domě, v domě který je těžištěm generačního střetu a který kamera za celou dobu neopustí. Asi první a na dlouhou dobu poslední snímek, na němž mě nejvíce ze všeho zaujaly interiéry. Vybavení bytu podává geniální herecký výkon. Jen škoda, že všechno tak hloupě narušuje absurdní politický rozměr. Nevím, kam jinam by se spory mezi dělnickou třídou a buržoazií hodily méně než sem. ()
Pro hodnocení Viscontiho filmů si musím dát načas. Stačí pár dnů po shlédnutí prozkoumat, jestli si na film ještě pamatuji. A já si na tento film pamatuji moc dobře. Nevybavím si každé slovo, ba ani každou scénu, ale vybavím si pocity, které ve mně vyvolává samotářství starého profesora kombinované s revolucionářstvím a odmítáním všeho nového a mladého. Proč, když jsou stáří a osamělost tak bezpečné? Co se profesorovi ze začátku zdá nepřijatelné, malicherné a naprosto cizí, v průběhu filmu to přijímá a na konci ty "naduté, hloupé a povrchní" lidi bere jako svou rodinu, protože pozná, že i ty špatné a opovrženíhodné vlastnosti ho mohou obohatit. ()
Velmi vydařený snímek, sonda do života stárnoucího prominentního profesora žijícího v luxusním starém měšťanském domě, jenž se obklopuje jen vytříbeným výtvarným a psaným uměním... Jak se zachová, když mu do života vstoupí moderní italská famílie z vysokých kruhů a přivede s sebou své lásky, nenávisti, chladnokrevné lstivé války jednoho s druhým apod... Dokáže se srovnat s moderním způsobem žití mladých, kteří si pornajali byt v jeho domě.?!! Budou mu nakonec i tyto osoby chybět..? A proč.?! Film odpovídá na celou řadu kladených otázek, řeší problematiku stáří a jeho osamocenosti, krutost mladých i jejich lásku k druhým a obdiv. Řeší se zde i politické pozadí tehdejší sociálně rozpolcené Itálie s nečekaným koncem. Kvalitná filmařina světového tvůrce, předposlední velká věc Viscontiho za života. ()
Galerie (33)
Zajímavosti (5)
- Roli markýzy Bianky Brumonti (Silvana Mangano) režisér původně nabídl Audrey Hepburn, která ji odmítla s tím, že nechce spojovat své jméno s tak temnou a nemorální rolí. (classic)
- Postava profesora v podání Burta Lancastera je otevřeně inspirována postavou Maria Praze. Anglický název filmu Conversation piece navíc cituje Prazovu knihu „Conversation Scenes“ a Burt Lancaster později přiznal, že se v ní poznal. (classic)
- Ještě před začátkem natáčení kolovaly fotografie patnáctileté Claudie Marsani (Lietta Brumonti) z konkurzu bez halenky a dokonce se na to ptali režiséra. Ten jednoduše odpověděl: „Ach, krásné, donutil jsem tu malou holčičku, aby si sundala halenku, protože má ve filmu hrát nahou scénu, a chtěl jsem se ujistit, že bude vypadat dobře i svlečená.“ (classic)
Mozartova ária: ♫ „Vorrei spiegarvi, oh Dio!” ♫ • A v podstate by sa dalo tiež povedať, že [celý] Viscontiho titul: Rodinná skupin[k]a v interiéri, sa vskutku odohrával iba vo vnútorných priestoroch väčšieho, rímskeho domu, v ktorom konkrétne boli umiestnené dva byty, zatiaľ čo povedzme hneď na prízemí, alebo teda ešte poprípade i zrovna na 1. poschodí, [po]býval 60-ročný; maximálne samotársky profesor, a momentálne žijúci iba medzi samými knihami [to musel byť môj človek!], a k tomu i s ďalšími nespočetnými obrazmi - extra naviac, pričom čochvíľa mu práve do JEHO priazne vtrhnú i extrémne, extravagantní podnájomníci, ktorí by si chceli aspoň na rok prenajať byt ihneď nad ním, k čomu sa následne spísala akási »nájomná zmluva«, a to medzi týmto profesorom a markízou Brumontiovou, inými slovami povedané; od tohto naprosto kľúčového momentu, sa profákov doterajší spôsob života, kompletne obrátil naruby, ako by totižto vôbec ani nikdy nepredpokladal, že dodatočný príchod kontroverzne drzého jedinca: Konráda Hübela, až takto mimoriadne «zamieša kartami», alebo podľa môjho laického názoru, ich mal odtiaľto vypratať, pokým to bolo totiž reálne, nakoľko potom mu "nájomníci" už celkom prerástli cez hlavu...! • Mimochodom, spomínate si na dramatický počin: Demolition, kedy reprezentant Davisa Mitchella v podaní Jacka Gyllenhaala; ťažkým kladivom, resp. PUCKOU, totálne-brutálne, roztrieskal priečkové steny, aby sa tým pádom akože poriadne vyventiloval; tak presne i takáto podobná »rekonštrukcia«, sa vari bezprostredne dotýka[la] i nášho ústredného protagonistu, ktorý sa ani pomaly snáď nestačil čudovať tomu, ako sa medzitým jeho útulné, bezpečné hniezdočko, náhle začalo otriasať v samých základoch!!! • I napriek desivému skonštatovaniu danej situácie, to aspoňže malo svoju opodstatnenú logiku, prečo sa vlastne začala AŽ takáto rozsiahla O B N O V A daného kvartýru. • Predstaviteľ nešťastného profesora - Burt Lancaster, sa zrejme už naplno osvedčil v predchádzajúcom, dobovom, výpravnom a kostýmovom počine s názvom: Gepard, a preto mu »režisérske knieža«, zverilo i ďalšiu [náročnú] úlohu, dokonca ešte možno predsa i o čosi málo náročnejšiu, ako bolo tomu predtým? Teraz to síce neviem správne posúdiť [musel by som si znovu pripomenúť Geparda], ale hlavná postava sa ocitala v tak komplikovaných situáciách, že mi jej normálne miestami bývalo ľúto, pretože sa jej neustále narúšala životná idyla! • Čo sa týkalo zvyšného obsadenia, tak si v ňom teda nebolo možné nevšimnúť rakúskeho herca: Helmuta Bergera, ktorý stelesnil výstredného Konráda Hübela, až mu tým pádom vtisol i neuveriteľný punc geniálneho, hereckého prejavu. • Taliansky režisér: Luchino Visconti, si pre svoj F I L M, vzápätí zvolil mimoriadny, minimalistický štýl, t.j. zabudnite na to, že sa z tohto pevne stanoveného miesta hocikam pohnete, nie, to ani nehrozí, jedine sa tak budete môcť pohybovať medzi jednotlivými kvartýrmi zhora nadol, nič viac a nič menej. • Ak vám to napokon neprekáža, tak nech sa páči, ráčte vstúpiť na túto silne umeleckú pôdu. () (méně) (více)