Gepard

Luchino Visconti, ať je to opěvovaný režisér jak chce, mě zatím vůbec nepřesvědčil. Z jeho filmů jsem viděla tuším asi tři, ale žádný se mi nijak zvlášť nelíbil. Ani toto není výjimkou. Jeho filmy mi připadají děsně dlouhé, celkem nudné. Klidně si mě pranýřujte, vím, je to založeno taky na hudbě, obrazech, dialozích, ale přesto máte pocit, jako by se nic nedělo... Nic neplyne, jen se nervózně díváte, zda už se blíží konec. Protože dívat se pět minut na páry tančící valčík bez jakéhokoliv slova, rozhovoru, náznaku děje, to mě opravdu nudí a vůbec neoslovuje. Plus vidím v Claudii Cardinale, ta je bezesporu ozdobou tohoto filmu. Ale čím více se dívám na světovou klasiku, tím více kroutím hlavou a divím se, co na tom všichni vidí... (16.06.2013)

Vznikol tento film len kvôli záverečnému, masívnemu trištvrtehodinovému bálu? Mne sa to tak javí. Pretože dravá, úvodná ( opäť trištvrtehodinka ), zanikne a divák sa musí brodiť hodinu aj pol dlhým melodramatickým bahnom ( nemám nič proti emocionálnym scénam, len musia mať gule ), kým nepríde záver ( bál, večierok, na tom nezáleží ) a divák pretancuje zvyšnú chuť do diela. (06.10.2017)

Předlohu Giuseppe Tomasi di Lampedusy považuji za nejlepší historický román vůbec a film se jí naštěstí pevně drží. Mám ráda i ostatní Viscontiho snímky – obzvlášť Rocca – ale Geparda považuji za jeho vrcholné dílo. V hlavních rolích jsou nádherné lokace, detaily dovedené k dokonalosti - kostýmy počínaje a hudbou konče - virtuozita hromadných scén a citlivost těch ostatních. A pak jsou tu herci: vznešený Burt Lancaster (kníže ze Saliny), živočišný Alain Delon (Tancredi Falconeri), krásná Claudia Cardinale (Angelica Sedàra), temperamentní Serge Reggiani (don Ciccio Tumeo), distingovaná Rina Morelli (kněžna ze Saliny), slizký Paolo Stoppa (don Calogero Sedàra), mladý Mario Girotti (hrabě Cavriaghi), zásadový Romolo Valli (otec Pirrone). Film skvělý jako doušek sicilského vína ve stínu oliv po parném letním dni. (28.03.2011)

Viscontiho tvůrčí adaptace románu Giuseppa Tomasiho di Lampedusa zachycuje výsek ze života stárnoucího sicilského aristokrata v čase mocenského oslabení šlechty a vzestupu zámožného měšťanstva. Tento poslední gepard (a „poslední potomek svého rodu“ sui generis) asistuje hodnotové i společenské proměně (hraje si bezmála na jejího režiséra), aby zkáze nepodlehlo vše, co je jí ohrožené, nicméně nakonec shledává, že nastalé zpovrchnění vše minulé poskvrnilo. Jeho milovaný synovec Tancredi pozbývá svých mladických ideálů a své původní rebelantství nahrazuje maloměstskou (nebo velkoměstskou) usedlostí a kariérismem a cesta aristokratismu jím končí ve slepé uličce. (26.04.2009)

Kvalitné herecké výkony, epickosť, veľké herecké mená a slávny režisér, zobrazenie doby a spoločnosti, krásne kostýmy verzus ťažká nuda. Nedá sa nič robiť, história Sicílie 19 storočia a rozbor jej sociálnych, spoločenských a rodinných vzťahov mi je maximálne ukradnutá. A nie je to iba moja chyba, pretože režisér má povinnosť ma do svojho sveta vtiahnuť a zaujať ma aj témou, ktorá mi je pred pozretím jeho diela vzdialená. Mnohým sa to podarilo. Viscontimu v tomto prípade bohužiaľ nie. (04.08.2012)