Základní instinkt

„Budem šukat jak veverky, mít spoustu dětí a žít šťastně až do smrti“. I když erotické scény už jsem viděl i explicitnější (nebavíme se o pornu, ok?), bylo mezi nimi jenom pár zasluhujících nominaci na „soulož století“. Erotické dusno během minut strávených s vůbec či sporadicky oblečenou Stoneovou, znesnadňuje dýchání a zrychluje tep. Při prvním zhlédnutí to snadno přehlédnete, ale film má i jiné přednosti než ty od Stoneové (a Tripplehornové, když už jsme u toho). Třeba scénář Joea Eszterhase, jehož tabákem podroušený úsudek musela projasnit múza múz. Zbytečně komplikovanou zápletku se záměnami identit dokázal vytáhnout do „uposlouchatelných“ mezí vrchovatou porcí sarkasmu a černého humoru. Ten je ostatně vlastní i Verhoevenovi, jenž si neodpustil pár vizuálních vtípků, mezi něž možno počítat i „mezinožní pozdrav“ Stoneové během extra hutné scény výslechu. Jan de Bont věděl, co zabírat a věděl to i během jiných scén (automobilová honička, diskotéka). Jednou z nejlepších prací se blýskl rovněž Jerry Goldsmith, v akčních momentech trochu váhavější, v „k něčemu se schyluje" scénách naprosto přesvědčivý. Verhoeven si pohrává s pravidly žánru a prezentuje model filmu noir pro 20./21. století, vyznačující se neochotou brát věci smrtelně vážně. Prostě to není běžný hollywoodský thriller o zločinu, který musí být odhalen a potrestán. Spíše provokující výsledek střetu puritánských Spojených států s režisérem ze země, kde je legální marihuana i eutanazie. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, Legas, Ivoshek, de_FACTO, Triple H (30.04.2008)

Upřímně řečeno moc nechápu všeobecný nadšení z tohoto filmu. V roce 1992 možná byla známka punku natočit film, kterej je plnej sexu a Sharon Stone se tam v jednom kuse ukazuje nahá, jenže dneska (v roce 2008) to na mě žádnej extra dojem neudělalo. Podle mě je to celkem průměrná detektivka, která v době vzniku působila možná kontroverzně. Mě to neustálý šukání nějak nebralo, takže většinu času to ubíhalo dost pomalu, ale později jsem se přecejenom dočkal nějakýho toho překvapení a zajímavýho rozuzlení ve finále. Film mě zaujal ještě jednou věcí. Mam totiž rád filmy, kde probíhaj honičky v ulicích San Francisca. Na Bullitův případ to samozřejmě zdaleka nemá. A dost otravná mi přišla hudba - jednotvárný fidlání na housličky. Jsem rád, že jsem tento slavnej film konečně viděl. Nebylo to špatný, ale že bych to musel vidět znovu, to zrovna ne. (15.08.2008)

Film s nejdusnější erotickou atmosférou jakou znám. "Fuck of the century" sice není až tak úžasný, jak se o něm říká, na druhou stranu mi to plně vynahrazuje Douglasovo "poloznásilnění" své přítelkyně v podání Jeanne Tripplehorn. Jiskřivější erotickou scénu jsem ve filmu snad ještě neviděl. Osobně ale nechápu, proč Stoneová Douglase na konci nekillnula (soráč za spoiler). On se celý film chová jako namachrovaný testosteronový bouchač, kterého má ale Sharon krásně omotaného okolo prstu a celou dobu vám připadá, že si s ním jen tak pohrává. Nu což, asi byl na to Douglas v té době až moc populární;) ***Věděli jste, že: Michael Douglas se krátce po natáčení nechal hospitalizovat jako závislý na sexu.// Autor scénáře Joe Eszterhas původně nechtěl ani slyšet, že by se režie ujal kdokoliv jiný, než Miloš Forman.// Režisér Paul Verhoeven chtěl ze "Základního instinktu" udělat první studiový film, ve kterém by se objevil ztopořený penis. Ve střetu s Eszterhasem však neuspěl a od svého úmyslu ustoupil.//"Základní instinkt" také pobouřil řadu Gayů a Lesbiček, kterým se nelíbilo, že je film vykresluje jako úchylné a pro společnost nebezpečné jedince. Film se navíc natáčel v jejich baště San Franciscu. Tvůrci se nakonec uvolili s nimi jednat a scénárista Eszterhas byl dokonce ochoten přistoupit na dílčí změny scénáře. Druhá strana ovšem kladla nepřijatelné podmínky - detektiv se měl proměnit v policistku, zatímco z vraždící spisovatelky se měl stát heterosexuální muž. Jednání skončila ve slepé uličce a natáčení začalo v ovzduší pouličních nepokojů. Gayové při natáčení exteriérů pořádali hlučné demonstrace. Pískali na píšťalky, svítili baterkami do kamer, přestřihávali kabely a vyzývali okolojedoucí aby toubili klaksonem. Štáb si ovšem nenechal nic líbit - na place hlídkovalo pět desítek členů zásahové jednotky a producent Alan Marshall dokonce od soudu získal povolení osobně zatýkat demonstranty, kteří přelezou zátarasy.*** (18.03.2007)

Sex ukončený nečekaně drastickým mordem. Začátek dává tušit mnohé, příběh se ale vydává dál poklidnější cestou. Zanedlouho poprvé udeří úžasná mrazivá hudba Jerryho Goldsmithe a hitchcockovská atmosféra je definitivně nastartována. Inteligentní, ale chladně působící spisovatelka Catherine Tramell, perfektně ztvárněná Sharon Stoneovou, je na počátku téměr vtisknuta do pozice vraha, aby mohla začít rafinovaná hra s divákem, který je směrem k závěru více a více viklán. Je vrahem vážně ona? Postav se ve filmu vyskytuje jen málo. Role mužského protějšku Stoneové připadla Michaelu Douglasovi, jehož detektiv Nick Curran má do vzorného policisty nekonečně daleko - kladné postavy se tu ostatně moc nevedou. Neustálá pachuť perverze taky naznačuje lecos. Celkově nedokážu filmu vytknout prakticky nic. Napětí bylo permanentní, atmosféra (podmalovaná patřičnou hudbou) dýchala ledem, Stoneová i Douglas jsou ve svých rolích dokonalí, psychologická hra funguje a je inteligentní. Tvůrci navíc věděli, kdy zaskočit brutalitou a kdy osvěžit detektivku automobilovou honičkou. Sekáček na led je pěkný svinstvo... (22.09.2007)

Vzhledem k tomu, že jsem to viděla po druhé ( a poprvé se mě to fakt nelíbilo) nesmím upírat tomuto film jeho jisté kvality - hudba a výkon Michaela Douglase a Sharon Stone. Jinak nic moc, prostě thrillerové béčko v hávu rádoby uměleckého vyjádření, k němuž to má fakt hodně daleko. Nehledě na to, že mě jisté rádoby psychologické scény skutečně rozesmívaly, což by asi neměly ( i když byly možná zamýšleny černohumorně, kdo ví). No a režie Paula Verhoevena je skutečně nenápaditá nicméně pevná v kramflecích, čímž jasně podtrhuje můj dlouholetý názor na jeho řemeslně dobře odvedenou práci. I když musím zase podotknout, že tento film se v jeho filmografii řadí mezi tu méně úchylnější část (tím samozřejmě nemyslím ono erotično, ale jeho obvyklé maxi brutalismo). Každopádně Verhoeven vytvořil dobrou tečku za osdesátými léty. Vivat koka, End of 80th's! (03.03.2003)