I na kovbojky občas padne smutek

"Věřím ve vše a nic není svaté. Nevěřím v nic a všechno je svaté." (citát nadrženě uchechtlého sameččího mudrce Chinka) -- Feministická síla ráže 45 zasunutá proklatě nízko u pasu odjištěna v boji proti šovinismu mužského světa zalitého prorockým oparem mírotvorných oblbováků. Cease and peace, please? I na kovbojky občas padne smutek (netradičně dlouhý, přesto však původnímu názvu věrný překlad) je v jádru funkční film. Má odvážný záměr neubírat se prošlapanými cestami "obyčejných" komedií a nastupuje raději na stezku zarostlých končin, kde se pracuje s jedinečností charakterů, jejich vzájemných pout a bizardních vztahů, zdánlivě triviálním posláním a mnohem komplikovanějším světem uvnitř, kde toho tak moc k smíchu zase není. Pokud je tedy film vtipný, je to spíš stylem jeho pojetí a vybranou formou než konkrétními situacemi. Van Sant to celé dokonce stylizuje jako pohádku, když nechává přiběh vyprávět anonymním vypravěčem jako další z houpavých povídek pro lepší spaní. Tím se dostatečně ospravedlní jakákoli podivnost, kterou nám divákum v různých fázích hází pod postel. (už jen kvůli postavě tranzvestitní hraběnky a její ladné chůze - mimochodem výborný John Hurt - se párkrát na té své nervózně převalím). Je také dosti škodolibý a divácky ne vždy vstřícný, vždyť v titulcích na prvních místech uvedený Keanu Reeves se tu sotva jen mihne v silně dusivě rudé astmatické poloze a pak navždy zmizí, jakoby měl dokládat kontrolu a převahu jakožto artibuty, kterými sebevědomý režisér této story dominuje. Potud v pořádku. Stinné stránky nastoupí, když si uvědomím, že snímku tak nějak chybí hlavní tahoun a že film nedrží pohromadě víc, než by se dalo zařídit. Uma Thurman nabídne zajímavý úvodník a nádech k velkému sólu, ale Van Santův scénář s ní má trochu jiné plány - a sice s počínajícími minutami příštími sekundovat na lokalitě ranče revoltujícím a mírně zkouřeným kovbojkám/lesbičkám/idealistkám, které sice táhnou film ke konci větší silou, ale zase by zasloužili ještě větší prostor. Navíc filmu přeci jen schází tvrdší vyjádření se filmovým jazykem, který by obohatil zvolený postup o zasloužilou mezigradaci a jasnější dupnutí si (dočkal jsem se jen dvakrát: když to hraběnka schytala obřim palcem do xichtíku a když se mudrc Chink hurónsky valí z kopce dolů), protože samotné téma není příliš vyhřezlé na povrch, aby film samo zalícovalo. Tento film zkrátka trochu připomíná obálku se slovně bohatým, formálně dobře stavěným rukopisem, kterou někdo zapoměl zalepit a obsah trochu nevkusně čouhá ven. Smíme si ho prohlédnout, ne už však donést na místo určení - a jako takový správného cíle těžko včas dosáhne. (08.01.2010)

Jako člověk který má rád knihy Toma Robbinse jsem z toho velmi rozpačitý. Jistě, Gus van Sant se snaží vložit do filmu onu šílenost Robbinsova textu, ale filmu zoufale chybí hravost, vrstevnatost a imaginace (které z knih čiší), bez které film zůstává pouze ujetý a divný, a to je sakra málo... 40% (15.03.2010)

Prazvláštní nezávislák s ještě ne tak známou Umou Thurman plné známých tváří v epizodních rolí, kterých si ani skoro nevšimnete a bobrem Lorraine Bracco. Docela úlet, ale nic víc. Zajímavost: V roli kovbojky Debbie se předvedla Victoria Williams, byla to však její první a poslední role, neboť ji ve stejném roce diagnózovali roztrouštěnou sklerózu. (07.11.2008)

I bez těch bizardně velkých palců hlavní hrdinky, by to byl špatný snímek. Takhle to byl špatný bizardní snímek. Uma nám všem ukázala, že velké palce jsou nejen dobré ke stopování, ale i ke krácení dlouhých chvil mezi stopováními. Pokud jsem film sledoval (i když to bylo těžké) dobře, nic víc tam nebylo. (09.03.2010)

Ajajaj. Hůř to snad dopadnout nemohlo. Tom Robbins je můj guru, srdcovka, takže jsem mohl volit mezi shovívavostí k asi jedinému filmovému zpracování jeho knihy nebo být naopak tím kritičtější. Film sám mě ale dotlačil k druhému stanovisku. Robbinsovy ujeté příběhy rozhodně nepatří k těm snadno zfilmovatelným, ale dokážu si představit deset lepších pokusů. Jenže to by se jich musel chopit stejnej magor jako je Robbins sám, pak by mohlo vzniknout něco smysluplného. Ve Van Santově verzi nezbylo z Robbinse skoro nic. Z oslnivých slovních erupcí plných ztřeštěnosti i moudrosti zůstalo ve filmu pár útržků působících v okolní kreativní vyprahlosti nesmyslně a směšně. Nad charaktery postav se režisér moc nezamýšlel, takže třeba ze skvělého Číňáka vznikla trestuhodně okleštěná komická figurka. A kde zůstal sex, kterého je v Robbinsovi tolik a je podávaný s explicitností i poezií, nad kterou se tají dech? Byl jsem na ten film hodně zvědavý a přitom jsem nečekal zázraky. Ale tohle je opravdu hodně nepovedená práce. Jako návnada ke vstupu do Robbinsova literárního světa zcela nevhodné. (29.05.2010)