Atlantský val

Film Atlantský val je ztřeštěnější komedií, ohlížející se s rozvernějším nadhledem na trudné časy nacistické rozpínavosti. Marcel Camus vede humor řízně, odhodlaně, a karikuje, rozdává rány a jízlivosti, nikoho příliš nešetří, nezbedně poskakuje kolem mely toho všeho lidského běsnění. Přesto v celé záplavě francouzských válečných komedií nepatří k těm nejcharismatičtějším a nezapomenutelným. Hvězdou zábavy je Léon Duchemin (velmi příjemný Bourvil), normanský restauratér. Touží pouze po poklidném životě, ale jeho smolně šťastný strážný anděl ho vysílá v dobrodružství, svobodné vůli navzdory. Druhým hrdinou, zlehčující válečnou zběsilost, je poručík Jeff (příjemný Peter McEnery), britský letec, vášnivý ragbista, sebevědomý milovník. Armádní povinnost se plní s nasazením, stejně tak i nalezení osobního štěstí. Hlavní ženskou postavou je Juliette Duchemin (příjemná Sara Franchetti), Léonova dcerka, romantické vzplanutí a nedočkavé mládí, půvabné, energické a bezprostřední. K výraznějším postavám skotačení patří také Léonova sestra Maria (příjemná Sophie Desmarets), ve zdánlivé kolaboraci nápaditě pracující vůdčí odbojář Armand (dobrý Jean Poiret), a bodrý násoska a Rommelův osobní řidič, poručík Friedrich (příjemný Pino Caruso). Z dalších rolí: nešťastník s dosti častými úrazy hlavy, poručík Heinrich Jakobus Steinbichler (Reinhard Kolldehoff), zásadně nedůvěřivý britský major Perry (Terry-Thomas), německý plukovník Muller s osudovou ztrátou tajných dokumentů (Jean-Pierre Zola), Léonův londýnský anděl Sybil (Annabel Leventon), Jeffův otec a anglikánský biskup (William Mervyn), vůdce odbojářů Hippolyte (Georges Staquet), párek četníků - odbojářů (Jacques Balutin a Roger Mailles), či cíl akce polní maršál Erwin Rommel (Johannes Eppler). Film Atlantský val je bláznivou komedií, zlehčující trudnou okupační minulost. Má pobavit, což se také neurvalým způsobem podaří. ale mezi úchvatnější zážitky se stejně nezařadí.. (02.05.2021)

Se strukturou filmu blíže neseznámený divák vychází před projekcí z několika předpokladů - válečná komedie (navíc z období, kdy tyto filmy byly pro francouzskou produkci tak typické a hlavně komerčně úspěšné), samotný příběh či herecké obsazení v čele s Bourvilem. Divák tedy počítá s jistou zárukou zábavy. Co ale dostane? Trochu křečovité, někdy zbytečně roztahané a nudné vyprávění s jen málo zapamatovatelnými momenty. Zejména mi není jasná prostřední "britská" část, která zabírá přibližně dvacet minut, ale pojímá období dlouhé jeden rok, což ale divák těžko postřehne a tuto skutečnost se dozví pouze z několika dialogů. Že trvá Bourvilova britská anabáze celý jeden rok oproti zbytku příběhu, který zabírá daleko kratší období, by až tolik nevadilo (je to ale přinejmenším podivné, tady scénář příliš nechápu). Jde v prvé řadě o komedii, která má přitáhnout diváky do kin a ne o nějaký formální experiment - proč ale vyprávění opouští na poměrně dlouhou dobu (20 minut z celého filmu) vcelku důležité postavy, během této části nejsou přitom ani zmíněny jejich osudy či něco podobného, což by v divákovi alespoň zachovalo dojem kontinuity a pocit napojení na hlavní příběhovou linii. Druhý Velký flám prostě natočit nejde. Navíc se mi zase potvrdilo, že válečnou komedii jeden herec-hvězda stěží utáhne sám. (03.07.2013)

Bourvil v roli majitele francouzské restaurace, do které jedné krásné noci spadne britský letec ze sestřeleného letadla. Za nějaký čas se zamiluje do jeho dcery. Bourvil je slušný člověk, který dobře vychází se všemi a nezištně pomáhá partyzánům. Jednoho dne kvůli jednomu nedorozumění dostane úkol vymalovat kancl místního německého nacisty. Když je u něho v kanceláři a drží v ruce kupu rolí se vzory, omylem přibalí i mapu Atlantického valu. A to jěště není všechno, za rok má totiž přijet sám Rommel. Celkem dobrá válečná komedie a poslední Bourvilův film. (05.06.2005)

Druhá světová je pro francouze oblíbený námět ke skvělým komediím, ale bohužel jako v tomto případě i ke komediím průměrným. Zde se ujelo už ve stopáži, naprosto zbytečně natahované a v mnoha scénách film nemá divákovi co předat, Největší zábava je v pasáži, kdy se Bourvil ocitá v Anglii, zejména výcvik je zábavnej "má mise je tak tajná, že sám nevím co vlastně dělám" . (05.07.2018)

Jedno je zcela jasné. Němci a Angličaní musí být ve francouzské válečné komedii filmu opět za idoity. Jinak je podobných válečných komedíí ze země galského kohouta tuny ale tato je své zmatenosti pravděpodobně teprve unikátní. Hlavní postava je občas kolaborant, občas odbojář, občas ve Francii, občas v Anglii, mísí se to zde všelijakými figurkami v uniformě, z nichž občas je obtížné poznat, kdo je na které straně a dějovými zvraty, kdy je obtížně poznat, o co jde. Jedná se o poměrně vyčerpávající veselohru z války, která se u mě ale pohybovala asi tak ve čtyřech fázích. Zpočátku jsem myslel, že půjde o nevybočující francouzskou komediální válečnou záležitost s prostou zápletkou o schovánání britského letce před němci. Pak se to začalo všelijak stupňovat a já si říkal, že půjde zřejmě o dost neuspořádanou záležitost, ale strávitelnou. A při docela velkém počtu postav, dialogů a motivů jsem se nedokázal výrazně nudit a poměrně se zaujetím film sledoval. Pak Bourvil shodou okolností odjel do té Anglie a jeho trampoty ve Velké Británii v čele se speciálním výcvikem mě konečně pobavily a dal se na nich postavit prakticky celý film. Pak přišel návrat do Francie a to teprve nastal bordel. Bourvia postava už nebyla nejenom chvíli odbojář, chvíli kolaborant ale chvíli roztomilý dobrák, pak hrubián. Ale vlastně už je o tom zbytečné psát, protože při tom závěrečném sledu honiček, otoček v chování apod. jsem se solidně ztratil, přestalo mě to nadobro bavit a už jsem spíše čekal na konec. A to radši ani nepřemýšlím nad tím kolik zápletek v první polovině se rázem tak nějak zametlo pod koberec. Závěrečná půlhodina dost špatná a film je celkově spíše fraška, kde tolik nezaujme ani Bourvil. Ale prvních 60 minut jsem se celkem dobře bavil a dokázal občas se snímkem najet i na stejnou notu. Asi v náladě na bláznivý komediální kousek, kterého se mi vlastně svým způsobem i dostalo. Jen ale silně průměrného, ke kterému se už opakovaně rozhodně vracet nebudu. (13.08.2020)