Příliš dlouhé zásnuby

Jeneutův styl podobně jako v Amélii, kdy se pomocí velkého množství flashbacků vrací k svérázným osudům různých postav, miluju. Stejně tak jako fascinující vizuální stránku, která úžasně kontrastuje válečné zákopové běsnění a melancholický poklid francouzského venkova. Jenže nedá se nic dělat, ač bych rád udělil plný počet, logické díry a častá dějová nepřehlednost mi to nedovolí. Nicméně překrásný film! (26.12.2008)

Dějově roztříštěné, vizuálně dokonalé a hudební složkou podmanivé. Místy trošku o ničem a zdlouhavé, místy naopak nepopsatelně emocionálně silné. Škoda, že se Audrey opět stylizuje do polohy z Amélie. Má herecky navíc než na mile culící se slečinku. Válečné vsuvky sice nejsou se zbytkem snímku příliš konzistentní, ale na jejich vysoké kvalitě to mnoho neubírá. Výsledek je zdrcujícím vítězstvím formy nad obsahem. Ovšem kvalitním vítězstvím. (11.02.2005)

Neškodná a príjemná romantická vojnová dráma z obdobia 1. sv. vojny s pozitívnym vyznením a ktorú zdobí pekná kamera a môj obľúbený herec D. Pinon (aj keď ho tu bolo málo a nemal priestor naplno sa prejaviť). Páčil sa mi hlavne spôsob, akým bol celý príbeh vyskladaný a vyrozprávaný - postupné odhaľovanie toho, čo sa vlastne stalo s tými nešťastníkmi. Ten chalanisko mal ale šťastie na lásku... na dievčinku, ktorá stále dúfala... Audrey Tautou bola skvelá, skoro až hypnotická. Na druhú stranu ale poznám aj emotívne silnejšie vojnové romantické drámy. 70/100 (24.10.2016)

Vláčný scénář, který se snaží tvářit až příliš rafinovaně, promyšleně. Ve výsledném dojmu nemůže nikomu ujít, že příběh slouží jen jako opora pro Jeunetovi vizuální orgie. Přesto však Příliš dlouhé zásnuby jako celek nedokážou zaujmout právě ničím jiným než obrazem. Příběh není zajímavý a hraničí někde mezi klasickou detektivkou a naivní pohádkou a samoúčelnost některých scén, jenž režisér využivá jen a pouze k ukázaní dalšího obrazového kouzla, působí spíše hloupě. Příliš dlouhé zásnuby jsou velmi povrchním filmem pro všechny ty rádoby umělce, kteří hledají na bílém plátně filozofický podtext. Jedním z mála kladů jsou samotné zákopy, které dokážou strhnout jak mírou své autentičnosti, tak zároveň mírou kýčovitosti, což se - opravte mě pokud se mýlím - ještě nikomu nepovedlo. Btw ač nesouhlasím s natočením snímku Hannibal - Zrození, při pohledu na Gasparda Ulliela v Příliš dlouhých zásnubách bych o jeho obsazení v tomto filmu ani chvilku neváhal... (26.12.2007)

Detektivní pátrání na pozadí první světové války. Mathilda se odmítá smířit s tím, že její snoubenec padl. Je přesvědčena, že se pouze ztratil ve víru válečné vřavy a že nezbývá, než ho najít. Žluté filtry vytvářejí impresionistické obrazy zdůrazňující, že jsme ve Francii. V protikladu k poetické kráse je hnus a smrt ve válečných příkopech. Příběh je poskládán z jednotlivých střípků ve dvou liniích - minulost a současnost. Několik scén je na štos kapesníků s vědrem, občas se člověk pousměje, jindy si uvědomí hrůzu a beznaděj nejen z války, ale i z mocipánů, co ji vedou. Zážitek pro vnímavého a nespěchajícího diváka, co nepotřebuje třaskavý příběh, ale má rád pomalejší sled obrazů a myšlenek plynoucích volně ke svému cíli... (25.08.2019)