Reportáž psaná na oprátce

Šedesátá léta se nejhůř hodnotí, asi nebylo snadné točit něco nej. V 61. jasně u mě vede Holubice, u většiny Baron Prášil. A pak už je to jen ideologická či jiná bu… A to se snažím být slušná. Ale k reportáži mám jakýsi nedefinovatelný vztah, který mi velí nehodit do odpadu a * udělit. Fakt, Willis je pro mne větší masírování mozků. Navíc reportáž byla jen jedna a jeho je… (04.06.2008)

Na film se pamatuji matně. Rád bych ho viděl. Julius Fučík! Jak byl jen zneužitý. Kdekým....Film už mám, takže jsem ho mohl několikrát shlédnout. Řada myšlenek je v něm velmi sugestivní. Přestože výkladů o situacích, ve kterých se J.Fučíka v životě ocitl je víc, a řada z nich si protiřečí, tak přece jen jde o film, který stojí za shlédnutí. Na film je třeba pohlížet i na dobové přesvědčení lidu, že člověk a lidstvo je možno změnit k lepšímu, v což věřil i nacismus, a dříve církve. Spisovatel A.Lustig v pořadu na Plovárně povídal na dotaz M.Ebena, proč byl komunistou, tak že když byl v koncentráku, tak mu imponovalo, jak jsou družní, stateční, cílevědomí. A chtěl být jako oni...Aby divák pochopil některé scény ve filmu, tak je zapotřebí si přečíst i něco o bohémské povaze J.Fučíka. (01.09.2010)

Některé momenty jsou vážně hodně vtipné, což ovšem nebyl tvůrčí záměr. Např. scéna, kdy Julda na vězeňském dvorku během ranni rozcvičky předcvičuje své kolegy vězně. Máchá rukama tak, aby to vypadalo, že pracuje se srpem a kladivem, z čehož pramení myšlenka na Sovětský svaz, která vlévá sílu do žil ostatním spoluvězňům.... (20.09.2003)

Těžko hodnotit toto politické - politicky pojaté - komunisticky vylhané - drama "dle skutečných událostí". Tři hvězdičky za filmařinu(?), do odpadu za podstatu(?), kam s ním(?)... Na smetiště dějin. Vyřešeno, bez hodnocení - řemeslně vydařený odpad. Typicky >bolševždycky< umělecky prodejné, typicky české... (28.12.2005)

Váhám, jak ohodnotit toto dílo. Měl jsem možnost, přečíst si za socialismu toliko opětovanou a propagovanou knižní předlohu, která tehdy byla součástí povinné četby a mimo jiné získala mezinárodní cenu míru. Ale četl jsem ji až letos, a to zcela dobrovolně. Kniha na mne zapůsobila velmi silně natolik, že se mi ani nechtělo ji odložit a stále mi znějí v uších závěrečná slova knihy: "I má hra se chýlí ke konci. Ten už jsem nenapsal. Ten už neznám. Tohle už není hra. To je život. A v životě není diváků. Opona se zvedá. Lidé, měl jsem vás rád, bděte. " Ano, jak napsal Julius Fučík. V životě není diváků. Ale když tu ta možnost, tak proč se na něčí život nekouknout, když už je zfilmovaný. Další otázkou však je celkový výsledek. Výsledek je ten, že kdybych knihu nečetl, tak z poloviny filmu nic nemám, protože bych nevěděl, o co tam jde. Tento fakt však pominu. Film jako celek je průměrné (a proč to neříct otevřeně propagandistické a komunistické) dílo, které jistou uměleckou hodnotu a výpověď obsahuje a je výjimečné pouze tím, že se příliš dlouho sušilo v archivu a v televizi na něj takřka vůbec nenarazíte. Proto se film stává vzácným. Ale to je tak vše. Mimochodem, toto je jeden z mála filmů, kde můžete vidět Rudolfa Hrušínského jako gestapáckého komisaře a tím pádem záporáka. Filmu (tady bych měl říci spíše Julovi Fučíkovi) ode mne náleží dvě hvězdičky za vcelku zajímavý děj a jedna hvězdička pak za herecké výkony. A vychází mi z toho krásný průměr. (30.04.2007)