Utržený ze řetězu

Nejprve je nutno podotknout, že vedle thrilleru Polibek draka jde o bezesporu nejpůsobivější akční film Jeta Li na americkém území. Vedle primitivních snímků jako Jedinečný se nám tahle asijská legenda představuje coby málomluvný a plachý Danny, neustále nosící obojek, který když mu jeho démonický „pán“ sundá, tak jeho protivníci rázem zažijí hotové peklo. Sirotek Danny je totiž od dětství vychován ve chladnokrevného zabijáka, který bojuje bez zábran a soupeře ničí po desítkách. Jenže osud (rozuměj scénárista Besson, ano ten v posledních letech příšerný Luc Besson, který se stal zlým snem kdejakého kritika) tomu chtěl, aby Danny poznal i tu lidskou stránku svého já a setkává se slepým ladičem pián a jeho nevlastní dcerou, u nichž najde to, co mu tak dlouho scházelo. Už je to tak. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Režisér svižného Kurýra Louis Leterrier totiž rozehrává za dunění hudby od Massive Attack dokonale zvládnutý bojový thriller (s pečlivou choreografií Yuena Woo-pinga), který se najednou prolne do inteligentního, komorního dramatu, kdy výlety na loďce nebo společné fotografování s novou rodinou jsou roztomile přirozené. Jde snad o první bojový film, ve kterém se namísto přiblblých dialogů v neakčních pasážích odehrává skutečný příběh. I když režisérovi v závěru dochází mírně dech (a ano, je tu nespočet nelogických pasáží), jeho vizuální orgie nevyblednout, akční sekvence jsou stále přehledné a dokonale propracované, fyzické předpoklady hlavního bijce stále nadprůměrné a i charisma dobrosrdečného Morgana Freemana jede na plný plyn až do závěrečných titulků!! (26.06.2006)

O takomto filme som sníval ako teenager. Škoda že prišiel až teraz. Nevídaná kombinácia dobre fungujúcej drámy, jednoduchej akčnej premisy, výbornej bojovej choreografie a francúzskej pôvabnosti. Jet Li konečne poľudštený a sympatický, Morgan Freeman v jemu najtypickejšej polohe mentora, a k tomu Massive Attack. (26.11.2007)

Dannyho predchádzala povesť výborného filmu, ktorý vracia Bessona-scenáristu do prvej ligy. Príbeh o človeku – psovi v podaní majstra wushu, s choreografiou Yuen Wo Pinga, za účasti Morgana Freemana, Boba Hoskinsa a Massive Attack je zaisto zaujímavým námetom na spracovanie. Horšie je to s výsledkom. Film napriek výbornému scenáru zhadzuje očividná snaha o fincherovsko – ritchieovskú formálnu stránku za zachovania bessonovského feelingu komornej drámy na pozadí akčnej rezanice, pretože ide len o nedfunkčný pokus o takúto syntézu. Hercov treba pochváliť; Jet Li vo svojom asi prvom neázijskom filme, kde mu to naozaj „hraje“, Bob Hoskins si strihol „dobrosrdečného“ strýčkovského gangstra s príšerným prízvukom a Freeman odviedol svoj štandard múdreho starca. Pokiaľ ide o akčné scény, sú dobré, ale to čo som nedávno videl predvádzať Jeta zamladi na wushu súťažiach sa s tým nedá porovnávať a jeho potenciál mohol byť využitý i lepšie. Na záver už len nemá otázka: prečo Besson nezobral prvý scenár ktorý od Messengera stojí za to a neukázal nám Leona pre nové tisícročie? Prečo film nerežíroval sám, keď ide o príbeh, ktorý si pýta práve prístup tohto majstra tak ako ho predviedol v Léonovi či Nikite ? Odpoveď sa už asi nedozvieme, Dannyho však odporúčam. 7/10 (26.06.2006)

Scenár akčnej drámy "Danny the Dog" je poriadne za vlasy pritiahnutá somarina. Príbeh o bojovom otrokovi, čo na slovo poslúcha svojho pána, pouličného gangstra, je nereálny, naivný, nelogický. Na to som si však už, za tie roky, v spojitosti s menom Luc Besson zvykol. Výborné je nasnímanie bojových choreografií. Sú svižné a hodne surové. Tiež tomuto snímku veľmi pomohol Morgan Freeman, ktorý si tu zahral postavu slepého ladiča klavírov. Je to najlepší afro-americký herec. *** (02.06.2010)

Jednoznačným kladom filmu je výborná bojová choreografia. Naozaj? Ale kdeže!!! Súboje sú síce na veľmi slušnej úrovni (hlavne duel v stiesnenom priestore záchoda), ale čo nakoniec zdrvujúco vyhráva na body su emócie. Chladná obrazová štylizácia a veľmi citlivá hudba v kontrapunkte so zbesilosťou Massive attack počas súbojov vám veľmi presne navodí tie správne pocity. Rovnako milo ma potešil fakt, že aj napriek jednoduchému príbehu a predpovedateľnému odvíjaniu deja, postavy sú plastické - od Jeta, cez mentorského Morgana až po diabolského Hoskinsa aj s jeho užvatlanou írštinou. Každopádne ide podľa mňa jednoznačne zatiaľ o Jetov najlepší neázijský film, ktorý si u mňa vyslúžil minimálne ešte jedno zhliadnutie. (16.05.2005)