Přes mrtvoly

80 %. První dojmy byly vcelku rozpačité. No a posléze si člověk uvědomí, že zanechat rozpačité pocity nejspíš bylo cílem této řemeslně zvládnuté minisérie. Její síla tkví v tom, že není zbytečně natahovaná do nesmyslných minutáží, které by konverzačce plynoucí bez velké dávky napětí mohly ublížit. Mnohé bylo pouze naznačeno a zůstalo nedořečeno, což však ničemu neubližuje. Laurie je ve své roli výborný a obrovsky mě bavila jeho psychopatická prozíravost s (cynickým) úsměvem na tváři. Ještě víc mě ale bavila Helen McCrory – role jí prostě sedla a v dialozích vládla. S Peterem Laurencem se vlastně dá trochu podvratně sympatizovat, nicméně se lze horko těžko s některou z postav ztotožnit (nejblíže jsem měl asi k nejstarší dceři protagonisty, a to nejsem žádný aktivista). Tento fenomén jsem mimo jiné zaregistroval u více seriálových produkcí BBC – nemá to být výtka. Sečteno podtrženo, koupačka ve špíně aristokratického intrikánství zaručena aneb poctivý nadprůměr z Albinu, kde zkrátka mají na politické thrillery patent. (29.11.2020)

Přes mrtvoly nejde ani tak samotný Peter, jako hlavně a především jeho okolí, i když ukázat to asi nebyl primární záměr tvůrců. A tak vidíme právničku, která nectí svého klienta, ať už je jakýkoli, spolupracovníky, jimž chybí loajalita a prázdné vztahy. Čekala jsem víc (nebo míň, jak se to řekne) . (06.12.2020)

Ve výsledku jen další z řady politických dramat, kde se každý snaží prosadit své zájmy, a kariérně se vyšvihnout na co nejlepší pozici. Laurie je jako vždy přesný, a ukazuje, že umí kvalitně hrát i bez přísunu sarkastických hlášek. Všechno ostatní je ale už dost provařené a okoukané, a nenabízí k tématu nic moc nového. Rodinné problémy (příšerná mladší dcera), všudypřítomný cynismus, to už prostě k politice patří, na to už jsme si zvykli. Možná to chtělo delší stopáž, aby mohli jednotlivé problémy a charaktery dostat více prostoru, takhle je to spíš taková rychlá jednohubka. (31.07.2022)

Občan tzv. postkomunistického štátu rozhodne námetom tejto minisérie nebude prekvapený a už vôbec nie šokovaný. Teda ak samozrejme nepatrí k naivným idealistom, ktorí veria "že láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí, že ano". Celé spracovanie tohto námetu je ale vynikajúce. Brutálne a s nedbalou gráciou demaskuje charaktery a "charaktery" figúr a figúrok, hrajúcich geopolitické šachy so stádom voličov, čo stále dúfajú, že voľby niečo zmenia. Kostlivcov sú ale plné skrine a túžba po moci, ktorá ako vraví klasik, leží na chodníku a čaká kým ju niekto zodvihne, je pre istý typ indivíduí neukojiteľná. Klenotom tejto minisérie je aj ústredná postava stvárnená mojím obľúbencom a hereckým géniom Hughom Laurie. Ten osciluje medzi žoviálnym sympaťákom a machiavelistickým pragmatikom, ktorý - aj s potrebnou dávkou šťastia - perfektne ohýba verejnú mienku a neochvejne kráča k méte, ktorú chcú dosiahnuť všetci narcistickí hedonisti. Mechanizmy moci obnažené až na kosť a pritom v absolútne komornom a decentnom prevedení. Briti to skrátka ešte stále vedia. (9.11.2020) (09.11.2020)

Všichni lžou. Všichni podvádějí. Všichni se přetvařují. Všichni intrikují. Politika je jako velké podmořské akvárium, člověk do ní vidí přes sklo, které je někdy hodně kouřové. A ministr Peter Laurence je skutečně elegantním exemplářem žraloka. Hugh Laurie mu dokázal dodat potřebnou nejednoznačnost, díky níž ho nelze šmahem zaškatulkovat jako bezohledného predátora, a divák mu drží palce trochu proti své vůli. Díky sympaticky umírněné stopáži jsou možná některé linky trochu osekané, nedokreslené vztahy mezi postavami ale celkový dojem nezkazí. V politice je samozřejmě důležité, kdo je (zrovna) s kým, ale především hraje každý za sebe. (05.01.2021)