Kid

Tohle dítě dělá ve filmografii Bruce Willise pěknou paseku. Jeho filmy se dělí celou jeho kariéru do dvou skupin. Na ty dobré a méně dobré. A tohle je případ, kdy mám potíž film zařadit do jedné z nich. Není totiž nijak hrozný nebo nedívatelný, ale je tak nějak divný a nebaví. A přitom by tam potenciál byl. Když totiž bohatý poradce objeví ve svém domě malého tlustého chlapečka a následně si s ním porovnává jizvy, aby se opravdu ujistill, že ho nešálí zrak a má před sebou sebe sama ve věku osmi let, je film poměrně dobrým. Lépe by se hodilo příjemnou blbinkou neobtěžující se příliš divákovi něco logicky vysvětlovat. Pak už film nabere jiný směr. Začne být divný a nudný. Willis s Breslinem jsou dobře hrající dvojka, ale scénář se jim nepřizpůsobil a chtěl si přes jednoho ošklivého chlapečka asi vyřídit nějaký komplex. Vtipných situací pomálu a počáteční zajímavý nápad zcela zabit, a to mně ani nevadilo, že s logikou si film starosti zrovna nedělal. Klidně bych tuto skutečnost přehlédl, ale to by nesměl film být tak zdlouhavý a nenápaditý. Shovívavý nebudu už z toho důvodu, když uvážím případné opakované zhlédnutí. Muselo by to být s velkým časovým odstupem, ale ani to nepomůže. Film vyzněl jinak, než jsem si představoval. Bacha na obézní chlapečky. 20% (07.08.2012)

Taky prijemny rodinny Disnyovsky film s ponaucenim na zaver so zabavne nevrlym Willisom a neskutocne roztomilou Emily Mortimer. No a ten maly tučko bol tiez v pohode. Aj vedlajsie postavy su zabavne (sekretarka, psychologicka). Skoda, ze scenar nebol viac prepracovany a väcsi priestor nedostalo cestovanie v case, ktore vzdialene aj vdaka jednemu hudobnemu motivu pripominalo Navrat do buducnosti. Finale je ale vydarene a tak som aj po opakovanom pozreni stale celkom spokojny Z cameo vystupov potesi Matthew Perry (kto ho spoznal) a prekvapi Melissa McCarthy, ktora uz vtedy otravovala vo filmoch. Specialne vyzdvihnutie si zasluzi vyrazny soundtrack, ktory cely cas hra jak o zivot. Ani dnesne blockbustery nemaju tak zapamätatelne hudobne motivy. Vysledkom je film, ktory si uzije kazdy, kto ma rad rodinne filmy od Johna Hughesa alebo Chrisa Columbusa. 6/10. (02.05.2017)

Bruce Willis v hlavní roli, tak jak ho neznám, působí velmi sympaticky, i když se nevrhá s pistolí do neznáma... sice je tady tak trochu za pitomce, ale každopádně to hraje skvěle. Velice zajímavý nápad s mladším JÁ, mě ohromil a ten kluk byl perfektně vtipnej, házel úžasný hlášky a já sem se u toho dobře bavila a nemělo to chybu. K tomu trochu romantiky, přátelství a nakonec dojetí a byl to pro mě příjemný zážitek. Rozhodně to nebyla SAKRA PRÁCE :) (27.12.2008)

Typicky mentorující náběh na masy diváků, ale poprvé jsem v tom viděl i něco víc. Kid má problém ve vážných momentech, kde selhává hrozící výstražný prst a podupává solidní vtipné momenty. Nedá se tomu upřít rozhodná myšlenka, jejíž zpracování se však zaklínilo v nejasné oblasti žánru (komedie? drama? sci-fi?). Něco si v tom najdete, inspiraci nemůžu vyloučit, dojetí příjde, ale to nemění nic na faktu, že Vám Willis přijde znuděný a malý Breslin nesnesitelně otravný. (09.12.2005)

Třetí vánoční den se objevil konečně skutečně vánoční film. Ano, lze připomenout, že námět není původní, scénář že je více šablonovitý než tvořivý a to ostatní, že není než šarže. To všechno je pravda, v jejímž neprůstřelném štítě zůstane však i po tom všem kritikylití jedna sice malá, ale viditelná trhlinka. Trhlinka lidství, trhlinka konstruktivnosti a pozitivnosti, trhlinka dobra a světla. Jakkoliv to zní nepravděpodobně, existují stále lidé, kteří jsou s to se vyrovnávat se svými problémy, vítězit výhradně svou vůlí a pílí a prozařovat samy sebe skutečným lidstvím. Film PO ČEM ŽENY TOUŽÍ je ze stejného rodu. Starosti hořce bilancujícího středního věku tentokrát na sebe bere osmiletý Ratkin. V každém zrcadle se obraz lomí a pravé je v něm levé. To je pravda, ale také platí, že co je levé, stává se pravým. Zpochybňovat tyto prosté skutečnosti každého lidského života, tu věčnou frontu na touhu a štěstí, je možné právě tak jako se jim jiskřivě a duchaplně vysmívat. Ale když odezní zurčivý tok jedovatých hlášek a ostrovtipů, na dně zůstane to, k čemu se původně vztahovaly. Pozitivno a optimismus, naplněný, šťastně žitý a prožívaný život nejen náš, ale i těch okolo nás. Takový je smysl Vánoc. A nejen Vánoc. Lidského života vůbec. Hloubky jeho zdánlivých, protože prostých a jednoduše vyjádřitelných banalit, ve skutečnosti však hlubokých pravd. Pravd bez použitelné alternativy. (26.12.2008)