Copak je to za vojáka...

Normalizacia v poslednych rokoch svojej existencie uz len dodychavala, co plati aj o normalizacnych filmoch rokov 1986 - 1989. Tento nie je vynimkou. Dychavicny scenar, priemerna rezia Tuceka, priemerne rozhovory. Prva polka filmu je fajn, ale v druhej nastupuje kopa nelogickych scen, nuda a este raz nuda. 51 % len preto, ze normalizacne filmy/serialy mam dost rad. (02.07.2013)

Nikdy nezapomenu úvahu naší učitelky na světovou literaturu o tom, že Jiří je nejlepším herce své generace. Bylo to sice trochu mimo mísu, ale kdo by se nad tím tehdy pozastavil... hlavní bylo vypuštění aktuálního učiva. Druhá nesmrtelná úvaha o tomto filmu je pak k nalezení na DVD, kde nám všem Petr Hapka vysvětlil, jak to bylo doopravdy. (10.03.2009)

"Ještě nikdy jsem nepocítil tak silnou chuť vstoupit mezi soudruhy do naší lidově-demokratické armády, jako právě při sledování tohoto filmu. Vždyť, co takovému soudruhovi ve zbrani chybí? Má dobrodružství, kamarády, ženy i slepice! A čerstvý vzduch! A slouží vlasti! A nikde žádná faleš, buzerace, ponižování. Ano, to je naše lidově-demokratická armáda!" ... Slušná normalizační komedie s dobrými herci a trochu zatuchlým agitačním podtextem, ale naštěstí smrad není odpuzující, spíše lehce úsměvný ve vší naivitě a bukolické stylizaci. Mimochodem, soundtrack Petra Hapky je opravdu příšerný, tak příšerný, že utkví. (15.03.2005)

Názov toho snímku znie "Copak je to za vojáka...". Ja si však kladiem trocha inú otázku: Co pak je to za vysoké hodnotenie, čo sa tu dostalo tomuto podradnému filmečku? Nemám pocit, že by to bolo niečím výnimočné. Dokonca sa mi to nezdalo ani nijak zvlášť zábavné. Podpriemerná komédia snímaná televíznou kamerou s miestami dosť otrasnými hereckými výkonmi. Jiří Langmajer nikdy nezahral žiadnu postavu presvedčivo a tak je tomu aj v tomto prípade. ** (14.02.2008)

Romantizujúca komédia o paragánoch je od reality samozrejme na míle ďaleko. Je to celkom tak, ako keď chlapi po štyridsiatich rokoch sedia pri mariáši, alebo pri pive a rozprávajú si, ako to tam kedysi bolo, koľko zjedli slivkových knedlí, v skrini mali "komínky" a vôbec - nepoznám nikoho, kto by to nepoznal z rozpravaní vlastných otcov a dedov. Ale vždy znovu pobaví. Možno aj preto, že Kouba mi tak veľmi pripomína môjho otca, ktorého zápisník z vojenčiny ešte stále niekde mám, aj keď on už tu nie je. Takže - záleží možno aj na tom, kedy ste sa narodili :) (07.06.2020)