Mnoho povyku pro nic

Pri sledovaní tejto snímky som premýšľala nad tým, kto by po stránke režisérskej či hereckej dokázal Shakespearovo dielo preniesť na plátno lepšie, než jeho verný milovník, Kenneth Branagh. Prekrásny shakespearovský skvost okrášlený staroanglickým poetizmom slovných štylizácií, večne ukrývajúcich nejaké to životné múdro, mierne patetické herecké výkony - Emmu Thompson som prvýkrát spoznala ako šibnutú profesorku veštenia na Potterovej škole, ale v úlohe slobodomyseľnej, iskrivým šibalstvom nasiaknutej Beatrice, ma vyslovene nadchla, nehovoriac o sentimentálnej shakespearovskej línii medzi Herou a Claudiom, ktorá svojím čistým ponímaním lásky jednoznačne zmetie zo scény dnešné povrchné romantickosti. Krásny film, ktorému nemám absolútne čo vytknúť. Shakespearovská dokonalosť v každom záblesku vznešene predostretých citov. (06.02.2011)

Takže nejdřív k Shakespearovi, aby v tom Branagh nebyl sám - tenhle kus je odfláknutý už v předloze, která v urychlených událostech miniaturizuje lásku i přátelství do pouhého návodu k použití a očekává, že jejich kouzlo a sílu zachová neúnosnou mírou přehrávání, zrovínka, jako si představuje, že ducha komedie stačí podpořit kašpařením, doplnit chvastounstvím a nakonec to celé přehodit pláštíkem nechutné idealizace a infantilních intrik... a Willdovi tentokrát neprospěl ani Kenneth (i když úvod byl mnohoslibný), především výběrem obsazení - prince Washingtona by nenásledoval ani smrad z ponožek, Leonard oprášil výrazivo z dramatického kroužku, od bezduché Beckinsale byl živější epitaf na jejím hrobě, Thompson by si nemohl zamilovat ani potrhlý Keaton, kdyby na to mělo přijít, Branagh pískal jako jestřáb a Reeves zde nepředstavoval nic menšího, než politováníhodný omyl. Zpackaná toť romance, jenž trefná se býti zdá jen názvem svým. (15.11.2013)

Láska skrz jazyk nabroušený jako břitva v podání dua Beatrice-Benedicto, ufff ... tak to můžu, respektive už od studijních let mi uhranula tato komedie z pera Mistra. Její filmové zpracování od specialisty Branagha mě dlouho míjelo, tedy ono v první řadě megaobloukem minulo českou distribuci. A kdo si troufne na Wildu v originále, že? Takže s knihou v ruce, nalepena u obrazovky jsem si to docela užila ... Ne teď vážně, Mnoho povyku pro nic JE povedeným filmem, který nestojí jen na úžasné předloze a rozhodně to není suchá nenápaditá adaptace. Udržuje skvělý rytmus a dynamiku dialogů a přitom ujíždí k vizuálním perličkám, po herecké stránce musím poznamenat, že ani Michael K. ani Keanu R. mě nijak zvlášť nenadchli, na stranu druhou mi nevadili, to tím, že jejich postavy byly prostě specifické až nesympatické. Zbytek obsazení byl bezchybný, hudba fajnová, výprava roztomilá, kamera staromilská, režie přesná a pevná. Ano, užila jsem si to. (03.11.2008)

Jo, jo viem, kto bol Viliam Sejxpir, nejsem retard. Volake to 16. a 17. storoicie, konkretne roky - poradi ujo google, nejdem to tu vypisaovat. Teda ako viem o nom, ale Sejxpira nemusim, ovela radsej mam staroveke cib´vilizacie ako Chetitov, alebo Staroveky Egypt, Asyriu. To vsak tu nepatri. Ako film je to prilis ukecane, herci nic moc, Branagha mam na haku a za najlepsi jeho rezisersky pocin povazujem Frankensteina z roku 1994. 40 % (18.02.2017)

Při sledování Mnoho povyku pro nic jsem si více než v kterémkoliv jiném filmu uvědomoval, že předlohou je divadelní hra. Branaghova verze je vlastně divadlo v exteriérech. To neříkám jako výtku, mě to naopak přišlo docela osvěžující. Ze začátku jsem se sice trochu nudil, ale zhruba od momentu, kdy začal být realizován plán, jak dát dohromady Benedicka a Beatrice, jsem se do děje dostal. Herecký výkon představitelů této dvojice se mi líbil ze všech postav nejvíc, s jedinou výjimkou. A tou je Michael Keaton... kdykoliv se objevil na scéně, tak jsem se mohl smíchy potrhat. Kam se hrabe role Batmana :-) (26.10.2011)