Stín v oblacích

Obsahově určitá podivnost, kterou některé kritiky označují jako feministický film. Avšak proč? Protože je hlavní hrdinkou mladá žena? Protože je tu v plné palbě ukázán hrdý mužský šovinismus? Protože má hlavní hrdinka u sebe něco, co by snad nikoho nikdy nenapadlo? Ano, pod výmluvou převozů tajných materiálů v  kufírku nese vlastní novorozené dítě, čímž se rychle dozvíme, že imigruje. Možná ano. Jedná se o současný pohled na svět a v rámci agitky a propagandy se to prostě cpe do filmu jak se dá. Možná ale také ne. Příběh se odehrává v době druhé světové války, kdy USA válčilo s Japonci a jak se ukazuje dobovými filmovými záběry během závěrečných titulků, i mnoho žen v té době působilo v letectvu. A to dítě? Hm… Jak moc známé historii? Co se týče sexistických mužských poznámek na mladou ženu, ty byly, jsou a budou. Muži to holt mají v genech. Podivný snímek je však svým rozsahem daných subžánrů. Pro Chloë Grace Moretz se tak jednalo o velký herecký rozsah, takže pro ní další příležitost ukázat, že po herecké stránce na to prostě má. Zahrála akční ženu, která si poradí se vším a za každých okolností a ještě stihne být dobrou matkou. Na začátku příběhu po několika málo minutách předvede po dramatické stránce hodně napínavé, jak by se dalo také označit, ´One Woman Show´, kdy se dozvíme i její srdcervoucí osud. Potom se to změní v akční jízdu v útrobách letadla, kde čelí nejen palbě z japonských letounů, ale také útoku nějakého monstra, který se objevil už v 'One Woman Show',  snažící se ukrást to její nejcennější. I taková Ripley ze snímků 'Vetřelec' (1979) nad její aktivitou smeká klobouk. V tomto místě se tedy dramatické 'One Woman Show' mění v ryze popcornovou rychlou akční jízdu, kdy jeden ani nedýchá, co všechno se v rychlém sledu odehraje. Než divák stačí vydechnout, děj se přesune na zem, kde si to už krátce s jistotou sobě vlastní s monstrem jednou provždy vyřídí. Stručně, ručně. I Arnoldovi Schwarzeneggerovi při vzpomínce na Predátora, 'Predátor' (1987), zmrzne úsměv, jakým nenávistným výrazem a odhodláním po monstru šla a jak ho vyřídila. Vše je zakončeno mateřskou povinností a zazvonil zvonec a celému dobrodružství je konec. Vizuální stránka je výborná. I onen tvor nebudí pochybnosti. To se však nedá říct o scénáři. Jako obvykle je plný nejasností a podivností, ale při tak ohromné energii, jakou tento filmový počin má, nad tím asi málokdo bude přemýšlet. Příběh o ženě v mužském světě. Co jiného může čekat, než pohrdání a zesměšňování. Naopak muž ve světě ženském by nepociťoval nic jiného. Film však kupodivu zaujmout umí a uteče tak rychle, až to překvapí. Žánrový mišmaš nevzniká smícháním několik subžánrů do jednoho balíku. Je střídán postupně, takže je to, svým způsobem, důvod. že celý takový koncept funguje. Hlavní hrdinka čelí chmurné realitě šovinistických mužských postojů a subkultur, podivného monstra obléhající letadlo, aby se nakonec ukázalo, že jedno je pravděpodobně metaforou druhého. Japonský letecký útok je jen takovým malým podkresem pro doplnění v rámci doby, kdy se to celé odehrává. Suma sumárum, režisérka a scenárista Roseanne Liang vše pojala jako nadstandardní experiment, který spojuje spoustu subžánrů a porušuje tolik fyzikálních zákonů, jak je to jen možné. Je to snímek, který se nemůže brát vážně. Jediné co nefunguje je fakt, že to má sloužit jako pocta žen v letectvu v době druhé světové války. Byly sice hrdinky ale ne superhrdinky. Film je tedy třeba brát okem shovívavým a jen se bavit nad danou fantazií. Nic víc, nic míň. (03.08.2021) (méně) (více)