Kapesné

Od Truffauta som videl aj dramu o detoch NIKDO MNE NEMA RAD (1959), ktora sa mi pacila o trosicku viac, ako tento film, ale mozno aj preto, ze mi prilis dlho trvalo vzit sa s postavami (bolo ich az prilis moc) a dej bol trosku chaoticky. Vytknut by som chcel asi jednu scenu, kde dieta zostalo same doma a vdaka macke sa dostalo k oknu, ale konkretizovat nechcem, sami uvidite, pretoze realita by bola podla mna uplne ina. Dobra scena bola aj ta, kde ine dieta bolo same doma a dostalo sa k megafonu svojho otca a vykrikovalo do dvora, ze ma hlad. Zaujimala by ma reakcia rodicov, ked sa vratili domov, zial nic take som si nevsimol. Nastastie k zaveru filmu to zacalo byt stale viac zaujimave a musim uznat, ze Truffaut asi presne vedel zobrazit myslenie alebo spravanie sa deti, akoby tie deti filmoval skrytou kamerou... 28.03.2010 ________ Nicole Félix - (Grégoryho matka) +++ Chantal Mercier - (Chantal Petit, učiteľka) +++ Jean-Francois Stevenin - (Jean-Francois Richet, učiteľ) +++ Virginie Thévenet - (Lydie Richet) +++ Tania Torrens - (Nadine Riffle, kaderníčka) +++ René Barnerias - (Desmouceaux, Patrickov otec) +++ Katy Carayon - (Sylviina matka) +++ Jean-Marie Carayon - (Policajný inšpektor, Sylviin otec) +++ Hudba: Maurice Jaubert) +++ (28.03.2010)

Jestli lze o někom prohlásit, že skutečně rozumí dětské duši, pak je to François Truffaut. Jeho "Kapesné" je dokonalé - někdy veselé a někdy smutné (chtělo by se říct jako život sám) a má několik geniálních míst (snad nejvtipnější je scéna s malou holčičku, co ji rodiče za trest nevzali do restaurace). Za nejdůležitější považuji zjištění, že děti nejsou hloupé, protože jsou malé a ničemu nerozumí, ale naopak mnohdy chápou až moc dobře. Jsou to takoví malí dospělí. A dospívání je těžká věc. (22.07.2006)

Filmy s detskými predstaviteľmi veľmi nemusím. Poväčšinou dokážu svojim chovaním otráviť celý film. Tu sa to našťastie obišlo bez otravných detských elementov, no nenašiel sa ani nikto, kto by si dokázal získať moje sympatie. Prvý hlavný problém filmu je, že nemá žiadny dej. Truffaut sleduje deti v škole, deti mimo školy, občas sa tam pripletú aj nejakí dospelí... No nič z toho nie je zaujímavé. To ja som teda mal oveľa zaujímavejšie a zábavnejšie detstvo ako tento ansámbl. Druhý problém filmu je, že keď už sa Truffaut rozhodol pre polodokumentaristický štýl o deťoch, tak by mali pôsobiť prirodzenejšie. Z niektorých z nich doslova kričalo, ako boli strémovaní a mali problém s replikami a stále pokukávali vedľa kamery, či je pán režisér spokojný (hlavne dievčatko Sylvie je toho najjasnejším príkladom). To sa dá deťom bez filmárskych skúseností odpustiť, no pán režisér to mal asi poňať trochu inak. Film, ktorý mal pôsobiť realisticky a prirodzene, je tak umelý, že mu neveríte takmer nič. Z akého sveta sú tie deti, že sa jeden druhému neposmievajú, nebijú sa, neexistuje žiadne šikanovanie... Asi z nejakého dokonalého, mimo tejto planéty. Občas síce vystroja menšiu lumpárnu, ale každé decko behom týždňa toho vystrojí viac ako všetky deti tu behom niekoľkých týždňov resp. mesiacov dohromady. Vlastne najvystížnejším momentom celého filmu je scéna s padajúcim dieťaťom, presne taký dojem mám z celého filmu, ako pôsobila táto scéna - trápne a úplne mimo realitu. Zlatá Obecní škola... Pre mňa najhorší Truffautov film, nudnejší ako Jules a Jim. Pritom tu zvolil podobný prístup ako v skvelej La nuite americaine, no tam to bolo zaujímavé od začiatku do konca, tu nebola zaujímavá ani minúta. Radšej mal točiť filmy z filmárskeho zákulisia ako o deťoch. (06.01.2019)

Kéž by dospělí uměli hrát jako děti. A kéž by všichni režiséři uměli točit jako Truffaut. Pohled na svět obyčejných dětí s obyčejnými problémy nám dává tento neobyčejný film. Příběh je sice o dětech, ale jejich peripetie mají mnoho paraler ve světě dospělých. Některé dětské příhody jsou veselé, některé spíše melancholické, ale všechny jsou nesmírně poutavé. Truffaut se také dotýká tématu týrání dětí, ale nijak tím citově nevydírá a vše zapadá do většího celku. Vrcholem filmu pro mě byla scéna z kina - dvě dívky, dva clapci, jeden nesmělý, druhý zkušený. Hodně se mi líbí takézvuková stránka filmu; francouzštině sice nerozumím ani zbla, ale strašně pěkně se mi poslouchá. (04.12.2008)

Truffaut mal veľmi rád deti a natočil o tom pekný nostalgický film. Ale zo súčasnosti, čo sa cení ešte viac. Škoda, že niektoré motívy ostali naschvál nedoriešené, peknej pani "Rifflovej" by som toho pravého muža rád doprial. V epizódnom filme je toho skutočne dosť, každá scénka má svoj zmysel a každú postavu, respektíve postavičku si s jej plusmi a mínusmi obľúbite. Truffaut nechá všetko prirodzene plynúť, nikdy netlačí na divákove city a zaobíde sa bez melodramatických scén, ktoré sa každú chvíľu ponúkajú. Taký malý (pomerne neznámy) osobný film veľkého režiséra. Vďaka nemenovanej tv stanici máme možnosť preskúmať jeho tvorbu do väčšej hĺbky. (19.01.2014)