Boží ruka

Boží ruka pro mě muka. Předem varuju všechny fotbalový fanoušky a milovníky Maradony. Nechte si zajít chutě a pusťte si něco jinýho. Tohle není nic pro vás. I já jsem podle názvu usuzoval a očekával, že film bude směřovat cestou k fotbalu a Maradonovi. Nebo aspoň jsem tu čekal víc odkazů všeobecně na fotbal a Maradonu. Ale to nebyl ten zásadní problém proč mi film nesedl. Ono to v podstatě nemělo nějakej zásadní příběh. Film prostě sleduje dospívání Fabietta(Filippo Scotti) a jeho rodinu. A to mě prostě nebavilo. Sorry. Horko těžko jsem si k postavám hledal nějakou cestičku. Snímek určitě svoje kvality má já jsem ale kouzlu tohoto Sorrentinova filmu prostě nepropadl. Ulopotěný 2hvězdy. (20.09.2023)

Nejlepší Sorrentino za dlouhé roky, nejspíš od Následků lásky. Konečně setřásl ten obtloustlý římský patos Velké nádhery a masturbační excesy Mládí a servíruje svůj nezaměnitelný poetický styl po neapolské dietě. Oč méně velkých slov tu padne, o to větších věcí se Boží ruka dotýká. Oč skromnější obrazy tu jsou, o to jsou jímavější. První polovina je třaskavá rodinná komedie se spoustou nezapomenutelných momentů, druhá je pak o poznání tíživější drama o nemožnosti přijmout ztrátu milovaných a filmu jako útočišti, kde nacházíme střípky ztraceného štěstí. Život je někdy jako plavba na party ostrov, na kterém už ale šli všichni spát... Maradona evropského filmu trefuje vingl. (04.01.2022)

(28/2022) / A to som sa tak tešil na nového Sorrentina. Ale už od začiatku som ťažko hľadal cestu k tým bizarným postavičkám. Často sa vyzdvihuje poetickosť jeho tvorby, ale v tomto prípade som ju takmer nevnímal, keďže je ukrytá pod nánosom až takmer karikatúrneho stvárnenia. A ani prostredie Neapola a zjavná autobiografickosť hlavného hrdinu na mňa nezapôsobili. Film zachraňuje druhá polka v ktorej sledujeme dozretejšieho hlavného hrdinu a vôbec aj celého filmu. Všetko je zrazu dospelejšie, vážnejšie. To mi sadlo viac. Niekde v pozadí chápem, že ten film je kvalitný, ale mne moc nesadol. (6/10) (28.02.2022)

To, co je Roma pro Alfonsa Cuaróna, Belfast pro Kennetha Branagha, je Boží ruka pro další režisérskou legendu, Paola Sorrentina. Pojďme si vychutnat vzpomínky mladého studenta v 80. letech v Neapoli. Píše se rok 1984 a nikdo nevěří, že by Diego Armando Maradona odešel z Barcelony hrát do "svůdného města" v Kampánii. Přitom ta fotbalová stránka příběhu je dosti okrajová. No, příběhu, správněji jsem snímek již označil vzpomínkami, to je myslím trefnější a férovější. Dospívání charismatického kluka, který v dospělosti natočil takové snímky jako Božský, Velká nádhera (Zlatý glóbus 2013), Mládí a seriál Mladý papež... Mne doslova a do písmene pohltilo a užil jsem si každou vteřinu, úžasnou kameru, skvělého dvorního herce Toniho Servilla, sprostou mamá, otevřený italský humor vyšší střední třídy, česání puklinky i párty na Capri. Film je nominován na Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek loňského roku. (22.02.2022)

Poetické filmové rozprávanie a pre mňa dokonalá súhra príbehu, vizuálneho podania a hudobného sprievodu. Tento film je meditácia a úplne ma dostal a zasiahol. Je v ňom toľko farebnosti, citu, palety emócií, za hrsť humoru, ktorý nevyznieva samoúčelne, ale tak akurát dokresľuje atmosféru. Lásku k Neapolu prezrádza už úvodná scéna z perspektívy. Divák upiera zrak na krásy Neapolu, aby o chvíľu svoj pohľad upriamil na život v jednej neapolskej rodine. Zásahy osudu, či "Božej ruky" rozprúdia emočnú búrku v živote nejedného člena a práve v týchto momentoch sa mladý Fabietto ešte viac odštiepi od ostatných a všetko čo sa odohráva následne je neskutočne intímne. Milujem talianske gestá, temperament, farby a vône. Vo filme vidno režisérovo puto k miestu, k rodinným tradíciam, k výmene citov a úctu k slobode a novým začiatkom. Aj utrpenie treba vedieť niesť a z neho sa môže zrodiť niečo nové. (16.04.2022)