O princezně Jasněnce a létajícím ševci

8/10 - Jedna z nejlepších českých pohádek 80. let - z doby, kdy byl Zdeněk Troška ještě zcela psychicky zdráv... "Most" mezi dříve natočenými nezapomenutelnými klasickými pohádkami 50. - 80. let (Pyšná princezna, Tři oříšky pro popelku, S čerty nejsou žerty apod.) a snadno zapomenutelnými parodiemi na pohádky z 90. let a následujících - s přehrávajícími (či nehrajícími) herci, podivně pitvořícími se postavami, zmateným dějem, příp. nezajímavými písničkami (Princezna ze mlejna, Tři bratři apod.). (04.02.2007)

Dlouho jsem ten film automaticky považoval za odpad, jako cokoli od Trošky (je ale dobré říct, že lidi jako já s ním dlouho neměli problém, a citovat Slunce seno u piva nijak nemohlo člověku ohrozit image - ten zlom přišel až v momentě, kdy Troška natočil Kameňák a všichni jsme se ho od té doby naučili nenávidět). Když jsem ho teď ale viděl znovu v telce, musel jsem objektivně uznat, že to má nepopiratelné filmařské kvality, a hodně se mi to líbilo. Mladá Kuklová byla velmi krásná, Potměšil byl snesitelný, a ten Drdův příběh je dramaticky velmi nosný (byť v dětství mi to nahánělo dost hrůzu). Příšerná Blanarovičová je ovšem krajně nesnesitelná už zde, 7 let před Princeznou ze mlejna, kde to dosáhlo gigantických rozměrů, a vadí mi tam taky ten přeexponovaný obraz v mnoha scénách, na které se kvůli tomu nedá dívat. Vlastně je to zvláštní film, protože je na něm vidět, jaký talent Troška měl, a současně se zde už naznačuje, jaké sračky bude v budoucnu točit. Ale prostě objektivně viděno podle mě není fér ten film šmahem zatracovat, jako jsem to sám dělal. (28.12.2021)

Princezná Jasnenka by vyhrala nad Princeznou z mlejna K.O. štýlom. Létající švec by ani nemusel mať z pekla šťastie, aby premohol príšerného draka z rovnomennej "rozprávky". Túto príjemnú rozprávku z dôb, keď ešte Zdenek Troška neužíval drogy, ktoré ešte nikto neidentifikoval, sme mali možnosť vidieť v kine Istropolis ako 8 ročné deti počas uhoľných prázdnin. Spoločne s Vinnetuom. Pekné spomienky. (31.08.2012)

Poměrně příjemná pohádka, která ničím neurazí, ani nenadchne, ale která poslouží přesně k tomu, k čemu byla stvořena. Pohádka, kde obyčejný bezstarostný švec a skromná princezna ke vzájemnému štěstí přijdou. Samozřejmě po překonání všech nástrah a zla. A jsou zde k vidění půvabný hrad Bouzov, tajemný hrad Frýdštejn, elegantní zámek Průhonice, ušmudlaný zámek Vítkovec, starobylé Loretánské náměstí v Praze a romantické Suché skály. Dobro bojující se zlem, láska, která musí překonávat těžké překážky, aby potvrdila svou velikost, důvtip nadšeného prostého občana a pomoc nadpřirozených sil. Princezna Jasněnka (půvabná tvářička Michaela Kuklová) je skromná a lehce naivní dívka, která se bezhlavě zamiluje do věčně šťastného a lehkomyslného ševce Jíry (Jan Potměšil), kterému bylo umožněno vyplnit si sen a zhotovit si létající křídla. Z dalších rolí: bojácný král (dobrý Lubor Tokoš), chránící princeznu před prokletím, přísná puritánská chůva (Antonie Hegerlíková), neustále usínající, oddaný králův komoří (Jaroslav Čejka), zlomyslná čarodějnice (dobrá Helena Růžičková), stojící za veškerým trápením dvojice, neposedná a škodolibá Černava (zajímavá Yvetta Blanarovičová), dcera čarodějnice, záludný Řimbuch (Oto Ševčík), sloužící čarodějnici, šarmantní vládkyně dne Sluneční paní (půvabná Venuše Humhey s hlasem Jany Preissové), pomáhající zničit zlo, a Černý princ (Zdeněk Podhůrský), toužící po Jasněnce. A děti se snad velmi dobře zabaví a nadchnou. (14.09.2012)

Rozhodně a suverénně nejlepší Troškův film. Základem úspěchu tu je ovšem dobře vybudovaný příběh z pera Karla Steigerwalda. Troškovým hlavním přínosem pak až manýristická opulentnost, která ve své době působila značně neokoukaně a pravděpodobně i dokázala mnoho zúčastněných poctivě "chytit za srdce", neboť to stále ještě byla doba levných, "nemastných a neslaných" filmových pohádek, jaké se točily po podstatnou část sedmdesátých a osmdesátých let. Samotná režie je ovšem i zde místy poněkud ledabylá a celý děj v mnoha ohledech neuvěřitelně natahovaný a šroubovaný, doslova na nejvyšší možnou mez a pohybující se na samé haně kýče (také projev zmíněného manýrismu, ovšem tentokrát vysloveně negativní). Celkový dojem: 70% (04.01.2012)