Den šelmy

Páčilo sa mi koncové „nikdy by to nepochopili“; tak to ozaj niekedy v živote chodí, že žiadny dobrý skutok nezostane nepotrestaný resp. niekedy sa ľudia nedozvedia, čo dobré ste pre nich urobili, ale dôležité (teoreticky...) je skôr to, že to viete vy a máte zo seba fajn pocit (ehm ehm). Inak tento španielsko-taliansky horor nebol úplne zlý. Najmä ku koncu sa humor vytratil, čo kvitujem. Ale v prvej minimálne polovici mi to pripadalo ozaj skôr až ako hororová komédia. A ja nerád hororové komédie. Uznávam, že ústredná atypická mužská trojka je skvelá a nemá medzi sebou úplne márnu chémiu, ale herci mi nepripadali typovo dobre vybratí; mohlo to byť v tomto ohľade lepšie, oveľa lepšie. Niektoré momenty skvelé (kozel, finále na streche mi neviem prečo pripomínalo Krotiteľov duchov, bitka s domovníčkou), ale vo všeobecnosti ma to nejak nechytilo a ak to porovnávame so satanskými klasikami typu Vládca temnôt od Carpentera, tak toto je ozaj tvrdé európske žánrové béčko. Obrovský deväťdesiatkový óder, ale tentokrát to nemyslím v dobrom. (02.02.2024)

Angel Barriartua je kňaz, ktorému sa po 25 rokoch podarilo rozlúštiť tajný odkaz ukrytý v písme "Apokalypsy Sv. Jána". Správa znie jasne a stručne. Koniec sveta príde na Vianoce, narodením Antikrista! Angel sa rozhodne, že sa samotnému diablovi postaví tvárou v tvár, aby ho raz a navždy zničil. Toto je moja štvrtá "skúsenosť" s režisérom Alexom de la Iglesiasom. Tento chlapík má skutočne svojský humor, ktorý mi naozaj imponuje. Fakt som sa miestami z chuti zasmial ( "Minulá časť bola o tom, ako jednu ženskú znásilnili mimozemšťania. Vyzerala ako skutočná kurva. Stavím sa, že ich provokovala" :D ). Napriek tomu, že ma film pobavil, nedostal som od neho to, čo som očakával. Fanúšik hororu bude trošku sklamaný. Okrem témy s ktorou sa režisér "pohráva", sa v "El dia de la bestia" nepostretnete takmer so žiadnymi prvkami tohto žánru. Tento film v prvom rade komédiou, a tak to treba aj brať - 60%. (07.02.2014)

Jeden z rady filmov, kde platí, že pokiaľ neuvidíte, neuveríte. Satanistická komédia, ktorá začína tým, že kňaza zabije v kostole obrovský kríž. Pokračuje sa počúvaním Iron Maiden, nechýba exorcizmus, navštívime koncert Satannicy na Štedrý deň, budeme liezť po neónových svetlách na výškovej budove, cicať krv z panny a tak ďalej, a tak podobne. A možno občas niekto zomrie. Až do finále, ktoré možno pripomenie niečo z Ghostbusters. Nepôjde ale o nič menej, než o záchranu sveta. Osobne mi vizuálny ani rozprávačský štýl k tejto tematike skoro vôbec nesadol, ale je to tak úžasne od veci, že sa tu nedá hovoriť o priemere, i keď hodnotenie by tomu mohlo nasvedčovať. Ako diváci si máme uvedomiť, že v tom pekle už dávno žijeme a žiaden príchod antikrista na tom nič významné nezmení. (03.09.2021)

Satanistická komedie, která se tvrdě naváží do všelijakých kazatelů (aneb nebýt náboženství, nebude ďábla). Sice pracuje s nemnoha postavami, nápady a prostředími, ale zásluhou hudby a našeho tušení, co velkého by mohlo přijít, dokáže působit epicky (digitálních rohatců nás režisér stejně mohl ušetřit). Zábavnost filmu je sice sestupná a více než celkovou dramatickou sevřenost si režisér dokáže ohlídat hitchcockovsky elegantní práci s motivy a různými kamerovými úhly v rámci jednotlivých sekvencí, ale pachuť z poslední čtvrtiny přebíjí úžasné momenty typu „potetovaný satanista s brokovnicí přichází do štědrovečerní pohody vnést trochu bordelu“. Stačí si vzpomenout a zvrhlý úsměv je zpět. Od Iglesii chci určitě vidět víc filmů. 80% (14.04.2010)

Iglesia je jeden z nejbrutálnějších a nejdoslovnějších režisérů, které jsem kdy poznal. Nejde o to, že by se v těchto scénách nějak zvlášť vyžíval či byly neúnosné, ale v jeho filmech probíhají tak nějak mimochodem a samozřejmě. Během filmu jsem se začal smát v okamžicích, které nebyly vtipné ani špatné, ale tak bezskurpolozní, že to překvapilo i mě. Například ve finále upálí jednu hlavní postavu bez jakéhokoli úvodního a závěrečného záběru. I s vedlejšíma záporákama je ve filmech nakládáno lépe, než s protagonisty El Día de la bestia. Plus přičtěte fantastické hlášky jako například (o metalové desce) "Mohl byste to pustit pozpátku?" "No vono to zní úplně stejně, ale zkurvim si gramec." Škoda pár hluchých míst k závěru, jinak by to mohl být jeden z nejčistších guilty pleasure. (05.01.2012)