Pouhá formalita

Komorní drama dvou charismatických mužů, kteří v psychologické hře odhalují, co se stalo jednoho deštivého večera. Každým posunem v ději se dozvíme něco více o hlavní postavě, dávkování informací udržuje napětí a vynikající atmosféru - režie je opravdu zručná. Herecké duo je taktéž perfektní, osobně mi v tomto precizním konceptu neseděl jen víceznačný konec. 8/10 (10.01.2015)

Strhující film. Neznámý a zapomenutý, ale strhující. Neskutečně propracovaný scénář. Jak se na "detektivku" sluší, má výbornou pointu, která vše obrátí o 180°. Vsadím se, že nikdo z vás by ji nečekal! Schválně jsem se na to musel podívat ještě jednou, protože někde prostě musí být chybka, ale buďto tam žádná není, nebo je výborně zamaskovaná. Může trošku zaskočit Roman Polanski v hlavní roli. Jako režisér je samozřejmě výborný, ale jako herec ... No však si vzpomeňte na Ples upírů. Vždy jsem byl raději, když jen režíroval. Ale Pouhá formalita vás přesvědčí, že to byla mílka. Je to jeho a Gerardův koncert. O Gerardovi snad nemusím ani mluvit. Pro mně je to jeden z nejlepších francouzských (a vůbec evropských) herců a zde to jen potvrzuje. (28.04.2006)

Jsem ráda, že jsem si po zhlédnutí Pouhé formality mohla tady v diskuzi přečíst, jaká byla vlastně ta pointa filmu, protože bohužel patřím mezi ty, kterým to nedošlo. Takže už nemusím tolik tápat a lámat si hlavu nad otázkami co, kdy, proč a jak. JIstě bude stát za to, podívat se na na film znovu a už si jen vychutnávat přesvědčivé herecké výkony obou hlavních hvězd. (01.03.2016)

Občas mi to tak trochu připomínalo rozhovory dvou silných osobností Raskolnikova a Petroviče ze Zločinu a trestu, i když tady ta hra kočky s myší nebyla tak výrazná a samozřejmě i to vyznění nakonec bylo úplně o něčem jiném, což ovšem nelze rozebírat bez znalosti konečné pointy, která mně nejen překvapila, ale zároveń posunula kvality filmu o nějaký ten level nahoru. Ale není to ten případ, kdy jsem si řekla, že je to vymakané a já to nečekala (i když jsem to vážně nečekala), spíše to prohloubilo můj zážitek z celého snímku, ke kterému bych k charakteristice krimi/thriler přidala ještě drama, protože tohle je především drama. Gepardieu mně svým herectvím příjemně překvapil už ve Válce policajtů, ale nečekala jsem tak dobrý výkon od Romana Polanského. Tohle je film, který vás přinutí přemýšlet. (21.04.2013)

Dokonalý zástupce mysteriozního psychologického dramatu, jakých až tak moc vlastně není. Jen se prosím obloukem vyhněte vyšisované BluRay verzi, která je tak vyčištěná, že zmizely barvy, hry se světly a stíny (třeba když se komisař podívá na Onoffa v okně a zpoza tmy klobouku mu zasvítí jen pátravé oči - to je v BluRay verzi totálně zabité, protože někdo měl potřebu ten stín zesvětlit, aby nebyl, aniž by ho zajímalo, že ničí podstatnou složku filmu. Ano, film hodně hraje s atmosférou, k níž patří nejen neustálý déšť (jenž má protiklad v tom závěru, opět symbolika), depresivní podmínky policejní stanice, ale právě také hra s barvami, světly a stíny. Zhruba v půlce jsem začal mít tušení, jak to celé je a jsem rád, že se mi to potvrdilo - o to víc jsem si film od té chvíle užíval. Myslím, že tvůrci chtěli, aby divák v průběhu děje (na rozdíl od Shyalamana u Šestého smyslu) pochopil, oč jde, ne až v závěru u skvělé scény s fotkami. Vše dokresluje dokonalá Morriconeho hudba - nervně dramatická pod úvodními titulky až po konejšivou skoro v závěru. Trošku mi vadil Depardieueho exhibicionismus, který bych přirovnal k Donutilově snaze prosadit se ve všem, ale tady bych záběry na nahého Depardieua a jeho velké břicho oželel, písničku však nazpíval docela slušně (další podobnost s Donutilem). Líbí se mi ve filmu jemný humor, vyplývající z daných situací, nebo polemiky na téma setkání s ikonou a že spisovatel není své dílo a nemusí se mu podobat. (20.10.2018)